Fable 3 je zábava pro stále línější hráče. Při soubojích ani nelze zemřít

Fable 3 je hra s bohatými možnostmi, svérázným humorem a občasnými perlami kreativity. Současně zcela postrádá bojové napětí. Kdo nakoupí s tímto vědomím, nebude zklamán.

Fable III

Třetí díl Fable je opět propracovanou hrou na hrdiny, tentokrát víc než kdy jindy kladoucí důraz na hladce plynoucí příběh. Navazuje na konec dobrodružství předchozího, ale o půl století později. Během těch padesáti let se Albion proměnil z pohádkově feudální říše v průmyslovou despocii. Ovládá ji Logan, starší syn reka z předchozí hry.

Hráč je mladším sourozencem tohoto patřičně démonicky vyhlížejícího lotra a lze si vybrat mezi sestrou nebo bratrem. Lotr, místo aby byl tatíčkem národa, nechává střílet do dělníků, kteří jen chtěli lepší životní podmínky. A to přece nemůžete nechat jen tak.

Inu, není to příliš komplikované, natož objevné, ale nešť. Dlouhá pouť za dobytím trůnu začíná. A nejste na to sami. Přímo na cestách vás provázejí ušlechtilý šlechtic Sir Walter Beck a užitečně čenichavý pes. Záda vám z magického prostoru, o němž bude řeč, kryje komorník s nápaditým příjmením Butler. A především vás drží nad vodou hromada nadpřirozených schopností, jež se na vás sypou od samého začátku.

Není řeč jen o kouzlech. Máme na mysli opravdu netradičně řešené menu. Zkraje jste uvedeni do mysteriózní Svatyně, která zbyla po vašem otci. Ocitnete se v ní vždy pouhým stiskem tlačítka Start. A to ať jste kdekoli, bitevní vřavu nevyjímaje. Tento zázračný prostor totiž supluje veškerá menu.

Nové pojetí menu
Chcete změnit nastavení nebo uložit postup mimo bod automatického uložení? Šup do SVATYNĚ. Chcete si za získané cechovní pečeti, magické platidlo, vylepšit zbraně, řemeslný um, nakoupit kouzla, odemknout podnikání, gesta a tak dále? Tak jedině na místě, kam vede portál ze SVATYNĚ. Chcete se prostě převléknout, změnit tetování, vousy, zbraň? Ve SVATYNI. Nechcete se zdržovat chůzí do vedlejší vesnice? SVATYNĚ vás tam hodí.

Ke všemu je tento klíčový prostor velmi okázale proveden. Z ústřední kruhové místnosti, kde stojí v pozoru Butler, vcházíte chodbami do šatny, zbrojnice a tak dále. Proti přehlednosti a užitečnosti tohoto řešení nelze nic namítat, ale z hlediska zdravého rozumu to vypadá víc než divně. Do mikrokosmu hry, jež se druhou rukou snaží vytvořit iluzi žijícího světa, to hráče rozhodně nevtahuje.

Souboje bez motivace
Tvůrci si toho jsou zjevně vědomi a bohužel to považují za dobrý nápad, protože v bourání iluzí s gustem pokračují. Při soubojích nemůžete zemřít. Hra nemá žádný ukazatel zdraví, kromě obligátního rudnutí obrazovky, dobře známého ze stříleček. Když se na chvilku zašijete, obraz se vybarví a vy jste zase zdrávi. Zato když se nezašijete, obraz zešedne, vy padnete na zem a jste "omráčeni".

Mrákoty trvají jen pár vteřin, načež se zvednete a pokračujete v boji. V dobré kondici. Aby to nebylo dokonale trapné, za trest přijdete o jednu dosud nevybarvenou cechovní pečeť. Což je téměř dokonale trapné. Pečeti jsou magické platidlo, za které si rozvíjíte postavu.

Získáváte je plněním úkolů (rovnou celé) nebo i jen prostým tepáním nepřátel (po částech). Až se při řežbě modře vybarví celý kruhový lem pečeti, je jedna další vaše. A právě jen o tuto nedokončenou aktuální pečeť přijdete svým "omdlením".

Asi netřeba zdůrazňovat, že ti, kdo vás do mdlob přivedli, se mezitím nezotaví, takže po vyskočení na nohy je můžete pohodlně dodělat. Zvlášť bizarně to vypadá při soubojích s bossy, kde desetkrát omdlíte a zase vstanete, až nakonec padne nebohý poctivý boss a vyjadřuje svůj obdiv nad vaší silou a schopnostmi. To se místo pocitu uspokojení vážně stydíte.

Snadnost až na kost

Snaha zpřístupnit hry co nejširšímu okruhu spotřebitelů není samozřejmě nic nového. Doba několikahodinových levelů, kde jediná chyba znamenala opakování všeho od začátku, je asi nenávratně pryč. Neviditelná ruka trhu, víme? Avšak i v dnešní nabídce, přístupné jako nikdy předtím, jsou rozdíly.

Příkladem může být Bioshock a jeho oživovací komory. I zde si hra pamatovala, jak už je protivník nahlodán. Mohli jste ho pohodlně dodělat bez jakéhokoli vlastního léčení, stačilo se k němu trpělivě vracet z oživovací komory. Přitom jste ale zpravidla museli urazit nějakou vzdálenost, což alespoň trochu otravovalo.

A především: brzy se z pochopitelných důvodů objevila softwarová záplata, která umožnila komory vypnout. Člověk by čekal, že se konkurence poučí.

Běda, pravý opak je pravdou. Zkoušeli jsme Fable 3 rozehrát opakovaně, protože se nám prostě nechtělo uvěřit, že by to likvidátoři adrenalinu mohli dotáhnout tak daleko. Přece tam musí někde být nějaké nastavení vyšší obtížnosti... Není.

Musíte se smířit s tím, že se vám nemůže nic stát a pokusit se nějak se souboji bavit. Což je prakticky nemožné. Jediné, jak si lze hru ztížit, je vypnout vodící světelnou stopu. Takže když zní úkol "najdi", nevleče vás zářivá šňůra až k místu nálezu.

A to není vše. Pokud narazíte na větší množství nepřátel, můžete si být jisti, že budou doslova obloženi výbušnými sudy. Napětí a adrenalin rozhodně nejsou tahákem titulu, což je vážně smutný paradox, protože pro boj jste vybaveni dobře. Chladnými i palnými zbraněmi a kouzly tryskajícími z vašich magických rukavic.

A v neposlední řadě jsou figury hezky rozpohybované a způsoby likvidace protivníků nezřídka spektakulární. Na druhou stranu tragický boj bez napětí neznamená, že by hra jako celek nebyla zábavná. Nejnovější Fable může být snadno i návyková, ovšem nikoli řežbou, nýbrž postupným pokojným zmocňování se okolního světa.

Vydělávej peníze
Můžete se volně toulat krajinou, pes vám vyčenichá poklady, jimiž se obohatíte. Můžete nakupovat obchody, které vám vydělají peníze. Můžete nakupovat nemovitosti. Jejich pronájem vám vydělá peníze. Můžete pracovat jako pekař, kovář nebo hráč na loutnu, což vždy spočívá v primitivním mačkání tlačítek podle schématu. Hlavně tím ale vyděláte peníze.

Za cechovní pečeti si můžete koupit vyšší úroveň své profese: abyste vydělali víc peněz. Za vydělané peníze můžete vylepšit své nemovitosti. Proč? No přece, aby vám vydělaly víc peněz! Ne, neděláme si legraci: časem se vám ty peníze budou hodit.

Nic pro děti
Pokud jste víc na city než na mamon, lze se věnovat rozvíjení vztahů. Prakticky kdokoli je ochoten se s vámi sblížit, zadat vám jednoduchý úkol a při vynaložení minimální námahy z vaší strany k vám zahořet láskou. V žádné jiné hře na trhu nemáte tolik prostoru pro homosexuální vyžití. Případně pro heterosexuální, ovšem to ve hrách vídáme častěji.

Lze zakládat rodiny a plodit děti, případně je osvojovat ze sirotčince. Ale stejně tak lze žít nevázaně, klidně třeba s pánskými prostituty. A pokud nebudete používat kondom, čekají vás pohlavní choroby.

Takže ač je bojová obtížnost titulu mizivá, zrovna malým dětem určen není. A jeho možnosti jsou značné. I když brzy pochopíte mantinely a zjistíte, že je vše dost na jedno brdo, princip hamty hamty hamty, ať mám víc než tamty funguje jako obvykle spolehlivě. A stejně vás vždy zase nějaká maličkost překvapí.

Navrch tu ještě máme příběh o tom, jak se hodný vzepřel zlému, aby posléze zjistil, že být vládcem není až taková legrace. Jako panovníka, náhle stresovaného okolnostmi a časem, vás čeká řada obtížných strategických rozhodnutí, které vás přimějí k zamyšlení. Například nad tím, proč jste si ke své konzoli nekoupili paměťovou kartu.

K dispozici je i hra více hráčů, jak lokální na nerozdělené obrazovce, tak on-line. Mezi dostupnými možnostmi vyniká příležitost posílat si on-line předměty a dárky, spolupracovat v byznysu, a hlavně mít vztah, založit rodinu, zplodit potomky. Romantika kybernetického věku.