Deep Raider - nebezpečné hlubiny

Z Taiwanu přichází 3D akční adventure z podmořského prostředí s ženskou postavou v hlavní roli. Už jméno napovídá, že inspirací autorům byl slavný příběh Lary Croft. Přesto se nejedná o hloupou a tupou kopii. Proč, to se dozvíte v článku.

Deep Raider je 3D akční adventure pocházející až z dalekého Taiwanu. Kostru celé hry tvoří příběh, který se tradičně odvíjí misi od mise, ale existuje také na webové stránce hry, popsán do nejmenšího detailu od začátku do konce. Děj je tam popsán úplně celý, takže ze stránky upoutávající ke koupi hry se člověk dozví, co se stane v jejím průběhu a jak celý příběh končí. Animované sekvence po každé odehrané misi už potom zákonitě příliš překvapení nepřináší. Je to docela nezvyklý přístup, ale různými zvláštnostmi je hra prodchnuta skoro celá. Téměř každý okamžik při hraní vyvolává dojem, že asi bude pocházet z trochu exotičtějších končin než je obvyklé, a to i přesto, že autorům zřetelně šlo naopak o vytvoření kosmopolitního dojmu, a že nelze mluvit o přímých racionálních důvodech takových pocitů. Ať už jde o dějové sekvence, design úrovní nebo dialogy, vše sice vypadá na první dojem tak nějak v normě, ale kdesi zvnitřku vyzařuje nezvyklá atmosféra, občas vyvolávající rozpaky díky zarážejícímu řazení dialogů, až téměř radostnému uplatňování některých klišé, která zde ale působí spíše ve smyslu zadostiučinění nad přiblížením se standardu, jindy zase naopak příjemné překvapení svým zvláštním meditativním působením, grafickým ztvárněním, které zdařile evokuje zdání úplně jiného prostředí a světa úroveň od úrovně, a vedle povinných akčních úseků i netradiční pestrostí úkolů, které někdy znamenají i delší poklidnou projížďku podmořskou krajinou, která působí skoro jako snová vyhlídková jízda a tvoří zvláštní kontrast proti převážně akčnímu zaměření hry.

Na první pohled se může zdát, že autorům šlo spíše o komerčnost a nic víc. Hlavní postavou hry je žena, mladá bioložka Jennifer Connors, která si výborně rozumí s delfíny, je odvážná a má srdce na pravém místě. Nelze o ní říct nic jiného, než že je to taková variace Lary Croft. Určitá podobnost s Tomb Raiderem totiž zdaleka nespočívá jen v ženě v hlavní roli, ale i v žánru, názvu hry, struktuře, designu úrovní a základním dojmu. Každá podobnost má ale své hranice a Deep Raider si přece jen zachovává svojí osobitou tvář a nelze ho označit jen jako komerčně míněnou napodobeninu. Hra stojí dostatečně pevně na příběhu, který ač je slušně propracován, nepřekvapí ničím ze svého obsahu. Ministerstvo obrany USA vynalezlo ničivou zbraň, která ale potřebuje hodně obtížně dosažitelnou energii, což vyřeší až nález zvláštní horniny na dně moře a její těžba. Když ale začnou okolní zvířátka mutovat a pořádat nájezdy na základnu a vše živé okolo, je víc než jasné, že to nebude náhoda. Jenže zodpovědný muž, který jde všechno poctivě nahlásit, dopadne tak, jak už to v podobných situacích bývá. Ještě však stačí během hry ve své poslední hodince mluvit s Jennifer, a ta se tak dozvídá celou pravdu a z nic netušící osoby, najaté pouze na to zjistit, z jakých biologických příčin napadají vodní stvoření těžební stanici, se stává zachráncem ... nejen skupiny vodních živočichů před škodlivým zářením, ale celého světa (jak se dozvídáme v zadání poslední mise).

3D prostředí tvoří podvodní svět, ve kterém se hráč může pohybovat volně všemi směry. Celá krajina je tak trochu zahalena v mlze a pestrá paleta různých podmořských hornin a útvarů, oděných v bohatých odstínech modři, působí téměř expresionistickým dojmem. Zajímavá, snová atmosféra patří co do ztvárnění k výrazným kladům hry. Hlavní postava neproplouvá oceánem sama, ale vždy s partnerem, kterým je buď delfín, rejnok nebo mořská želva, z nich je později možné si před misí vybrat, nedá se ale říci, že by z hlediska herních vlastností byl mezi nimi nějaký podstatný rozdíl. V případě potřeby je možné partnera od Jennifer odpoutat a provést s jeho pomocí speciální úkon. K dispozici jsou 2 herní pohledy, mezi kterými lze přepínat, pohled z vlastních očí a zezadu, ale pouze s pevnou, neovladatelnou kamerou. Ačkoliv je prostředí kompletně trojrozměrné a s mnoha nepravidelnostmi, automapa je pouze 2D, a je nepříjemné, že na její zobrazení se musí vždy přepnout a není možné se zároveň pohybovat a sledovat pozici na mapě tak, jak je zvykem u mnoha jiných her. Zbraně ve hře jsou 3 - kulomet, laser a torpédomet. Náplň samotných misí spočívá v úkolech jako dostat se na určené místo, osvobodit oběť zaseklou ve vysílači, želvu ze zajetí zmutovaného agresivního tvora, najít různé předměty související s dějem, nebo pomocí partnera vysvobodit Jennifer, než se udusí poté, co byla omráčena výbuchem. Cíle misí nejsou vždy zcela konkrétní, často se během nich tvoří nové události nebo překvapení související s dějem, který se postupně vyvíjí od samého začátku hry. Předměty ve hře se objevují v omezené paletě, kromě nábojů, vstupních karet do dveří, lékáren na doplnění zdraví, vzduchových láhví, návnad pro útočící ryby a vzorků horniny už jich příliš není. Výjimku tvoří poslední mise, která je zvláštní z více hledisek, také tím, že se odehrává ve stísněných chodbách, spojených výtahem s mnoha podlažími, oproti většinou volnému prostoru všech předchozích misí. Silnou stránkou hry je design úrovní a pestrost úkolů, i když Deep Raider nezaujme přílišnou originalitou, detailností grafického zpracování, rozsáhlostí nebo novými prvky, to, co mu nelze upřít, je velmi pečlivě promyšlená stavba jednotlivých úrovní a mnohotvárnost v plnění úkolů. Díky ní se ze hry vytrácí repetetivnost, která by se po delší době díky samotné povaze prostředí mohla zdát nevyhnutelná.

Grafika hry je zajímavá, ale spíše svým výtvarným pojetím a atmosférou, než detailností nebo propracovaností, často je nepravidelná a ne vždy se v ní snadno orientuje, což ale někdy působí i jako pozitivní věc a přispívá k vykreslení podmořského světa plného skrytých průplavů, nerovností a chodeb, které není vždy snadné ani s pomocí mapy najít. Při některých misích je nutné jednat rychle, protože se v nich nelze vynořit a nabrat vzduch, vše potom závisí na dostatečně rychlém nalézání kyslíkových bomb. U některých úkolů je zase potřeba něco vykonat do předem určeného času, který se začne odpočítávat, a to většinou v případě zapnutí časované autodestrukce. V takových úsecích, stejně jako třeba v misi, kdy jako delfín či jiný zvolený partner musíte urychleně najít a vyzvednout Jennifer na hladinu, než se úplně udusí, je znemožněna volba ukládání, což pozitivně zvyšuje napětí ve hře. Pestrosti v plnění úkolů je opravdu dost, dá se říci že každá mise je vždy něčím úplně jiným. Jejich plnění také občas vyžaduje aspoň trochu přemýšlení, i když... opravu jen trochu. Obtížnost hry jako celku není příliš vysoká, i když to spíše díky možnosti ukládání, které hráče většinou nakonec dovede k úspěšnému konci, ovšem některé úseky, zvlášť souboje, to bohatě vynahrazují. Trochu problematickou vlastností je, že všechny předměty zůstávají přes všechny mise, což může například vést k velkému překvapení v podobě nepřemožitelnosti posledního mořského bosse jenom proto, že hráč nenasbíral v předchozích misích dostatek torpéd, nebo je vystřílel na běžné nepřátele. S těmi vůbec souvisí poznání, pro 3D akční hry trochu neobvyklé, že na útočící protivníky, v tomto případě ryby a podobnou havěť, je lepší raději vůbec nestřílet a vyhýbat se jim, protože náboje jsou docela vzácné (to ovšem hráč předem neví), a šetřit si je na velké stvůry. Ve hře se najde i trocha té nelogičnosti, například v poslední misi je za úkol pomocí autodestrukce zcela vyhodit do povětří celý těžební komplex a během několika minut utéct do bezpečí. Poté co hráč odjistí nálož, z hlubin se vynoří jakási megachobotnice a útočí. Pokud hráč v klidu po aktivaci nálože pospíchá do bezpečí a ignoruje ji, ve chvíli kdy by byl zachráněn a mohl odejít dveřmi pryč, se dveře neotevřou a nic se nestane. Je to takové malé vydírání hráče v tom, že se s posledním, nejtěžším protivníkem prostě musí utkat, a až poté utéci do bezpečí, i když zde jde veškerá logika stranou, jelikož je každému jasné, co by s přerostlou chobotnicí udělala časovaná nálož, která umí vyhodit do povětří celý 7 patrový rozsáhlý těžební komplex; ale budiž. Zvuky ve hře jsou na běžné úrovni, hudba je celkem pěkná, zvlášť při soubojích s bossy, avšak dialogy jsou někdy tak strašně divadelně přehrávané, že znějí jako nějaký vtip. I když se hra podle vnějších rysů zdá být jako komerční snaha o napodobení populárního typu her, nakonec je spíše znatelné nadšení a preciznost autorů, které celou hrou prostupují, i když to při prvním dojmu není moc znát. Deep Raider je docela zábavnou hrou, přinášející 6 slušně rozsáhlých misí, působivý závěr po úspěšném dokončení, určitou míru zábavy při řešení docela pestrých úkolů... Na druhou stranu nic zvlášť nového ani atraktivního nepřináší. Za zmínku také stojí chybovost grafického enginu, spočívající v občasném mizení stěn a zasekávání se v nich.

Deep Raider

Výrobce:	Cyberscape Graphics
Distributor:	Cyberscape Graphics

Minimální konfigurace:	Pentium 266 MHz, 32 MB RAM, 3D karta
Doporučená konfigurace:	Pentium II 300 MHz, 64 MB RAM, 3D karta
3D karty:	ano
Multiplayer:	ne

Verdikt:

3D akční hra s prvky adventure odehrávající se v podmořském prostředí, která nepřináší nic výrazně nového, ale dosahuje určitých kvalit.

Hodnocení:

60%