Také jste si všimli, jak málo v poslední době vychází her, u kterých je potřeba zapojit víc mozkových buněk, než jenom tu, která ovládá váš pravý ukazováček? Tohle je mimo jiné jeden z důvodů, proč jsem se tolik těšil na vydání Commandos 2: Men of Courage, protože první díl v podání španělských Pyro Studios, a koneckonců i nedávný derivát Desperados, rozhodně patřily mezi hry, kde jsem pravidelně trávil víc času promýšlením dalšího kroku, než jeho vlastním provedením. Nakolik se má očekávaní podařilo novému dílu Commandos, splnit si můžete přečíst v následujících řádcích.
Commandos 2 je realtimová strategie zasazená do prostředí 2. světové války. Tentokrát se ale místo ovládání tankových a leteckých divizí budete muset soustředit na mimořádné akce, neřešitelné běžnými konvenčními prostředky (ala kobercový nálet). Právě pro řešení takových zapeklitých situací, jako je osvobozování zajatců, záškodnické výlety nebo získávání informací, vznikly speciální jednotky - Commandos. Vám je ve hře svěřeno velení jedné z nich a věřte mi, budete potřebovat notnou dávku důvtipu, aby se vám podařilo projít celou hru byť jen na tu nejlehčí obtížnost.
Tým se oproti prvnímu dílu rozrostl o dva (respektive tři, pokud počítáte i roztomilého pitbula Whiskyho) nové členy - zloděje Lupina (kterému se dostalo snadného výběru mezi mnoha lety žaláře, nebo pomoci vlasti) a krásnou Natashou (mě osobně se moc nelíbí, ale Němci i Japonci ve hře z ní nemohou odtrhnout oči). Potkáte všechny staré známé – nabouchaného green bereta Tinyho, mariňáka Finse, aristokratického ostřelovače Duka, zkušeného špiona Spookyho a nebudou chybět ani řidič Fins nebo ochmelka Inferno, expert na demolice všeho druhu.
Do jednotlivých misí ale většinou půjdete jen s několika z nich, v některých případech dokonce pouze s jedním a své kamarády budete muset nejdříve osvobodit. Příjemné je, že jednotlivé mise, úkoly a de facto i celý příběh je mnohem kompaktnější a provázaný. V jedné misi například proniknete do nepřátelské základny, abyste získali informace o tajném kódovacím přístroji Enigma. Během plnění mise zjistíte, že je na základně zajatá spojenecká ponorka, kterou v příští misi budete muset osvobodit a ukrást. Na útěku někde v Severním moři narazíte na německý torpédoborec, který hlubinnými minami poškodí ponorku natolik, že se musí vynořit, a další akce se tak odehrává mezi ledovými krami a tučňáky.
Každý z vašich komandos ovládá nějakou tu speciální fintu (například šplhání po zdech nebo házení nožem), a většina z nich má pochopitelně bojový výcvik a umí zacházet se zbraněmi,
které v misích najdete. Sbírat budete moci celou řadu předmětů a různých serepetiček, od amerických cigaret a prášků na spaní, až po provazové žebříky a nepřátelské uniformy. Na rozdíl od jiných her podobného typu má každá z vašich postav, ale i nepřátel vlastní inventory, a tak budete prolézat každou bednu a obírat každou mrtvolu a přehazovat věci tam a zpátky. Často se vám uprostřed mise stane, že se budete rozhodovat, jestli si s sebou raději dál brát ten plamenomet, co jste právě našli, nebo jednu časovanou bombu navíc. Vzhledem k tomu, kolik skříní a mrtvol v každé misi je, si po dvou hodinách už stoprocentně nebudete pamatovat, kde jste to zahlédli to lano s kotvičkou, které by se vám zrovna teď hodilo k vyšplhání na budovu.
Možností jak vyřešit nějakou konkrétní situaci je vždycky celá řada. Pravda, asi by se většina misí dala „prostřílet“ od začátku až do konce, ale pravé kouzlo spočívá právě v tom, zůstat neodhalen a likvidovat nepřátele po jednom. Vybírat si ten nejslabší článek v obraně, najít vhodnou metodu, jak ho odstranit, a postupovat pěkně pomalu a potichu dál ke skutečnému cíli mise. Každý poplach totiž nejen snižuje finální hodnocení, ale navíc se většinou vynoří jinak netečné stráže a začnou systematicky prohledávat okolí a ztěžují další postup. Často budete číhat někde za rohem na příští obchůzku strážného, protože další, který ho jinak kontroluje, bude v té chvíli někde na druhé straně tábora.
Je škoda, že přesto všechno se mise časem stanou trochu stereotypní, protože se pravděpodobně dopracujete k těm samým třem zásadám co já. 1) Upoutat pozornost. Pokud je po ruce převlečený špión nebo Natasha, stačí dojít k vojákovi, co vám zrovna překáží a nepotřebujete, aby viděl, jak mu likvidujete kolegu, a buďto ho začít sekýrovat, nebo svádět. 2) Odlákat. Nejde-li aplikovat bod 1, je potřeba odlákat vojákovu pozornost jinak. Nejběžněji krabičkou cigaret (na nekouřící vojáky spolehlivá), vábničkou (začne pípat a většina vojáků, co ji slyší, se k ní seběhne) nebo pomocí Whiskyho štěkání. 3) Potichu zneškodnit. Tady většinou budete používat Tinyho nebo mariňáka a nůž nebo pěsti. Mrtvolku pak stačí hodit na záda a někam odtáhnout.
Tím se dostáváme k inteligenci nepřátel. Ta je pochopitelně založená na předdefinovaných skriptech, podle kterých se vojáci v konkrétních situacích zachovají. Jak už je dobrým zvykem, můžete si zobrazit výřez, kam daný voják zrovna kouká, a ten má navíc dvě pásma - bližší, ve kterém vás okamžitě identifikuje, vyhlašuje poplach a začne střílet, a druhý, ve kterém mu vaše odhalení chvíli trvá, případně vás, pokud ležíte, nevidí vůbec. Kromě toho nepřátelé i slyší a reagují na okolní střelbu nebo vaše dupání, pokud mu dobíháte za záda. Škoda, že se autorům nepodařilo umělou inteligenci vypilovat ještě trochu víc, protože se tu objevuje pár chybiček. Pokud například vojáka omráčíte a on se pak probere, tak místo vyhlášení poplachu jen chvíli
nechápavě kouká a pokračuje ve své naprogramované obchůzce. Nebo - střelba uvnitř slaměné chatrče ani nehne se stráží, která stojí venku za dveřmi. Pokud jste hráli Desperados, bude vám asi chybět i postupné nervóznění stráží, které při obchůzce nepotkají svého kamaráda, začnou ho hledat a pak vyhlašují poplach.
Ovládání je docela složité, ne ve smyslu že by bylo špatně navržené, ale protože akcí, které vaši commandos mohou provádět, je opravdu mnoho. Postupem času se pravděpodobně začnete stejně jako já učit a používat hotkeys, s jejichž pomocí je možné reagovat na nenadálé situace mnohem rychleji a občas zvládnete zkoordinovat i útok dvou postav najednou. Tady mi opět citelně chyběla jedna funkce známá z Desperados – quick action, kde bylo možné dopředu nadefinovat, co mají vaše postavy udělat a jedním kliknutím celou akci spustit. Commandos 2 pro změnu nabízejí možnost rozdělit obrazovku do více částí a v každém z oken sledovat jinou část mapy nebo blížícího se vojáka. Příjemná je funkce zvýraznění všech nepřátel a předmětů v dané výseči mapy jednou klávesou a minimapka, na které jsou označení jak vaši vojáci, tak všichni nepřátelé.
Za co si ale autoři rozhodně zaslouží jedničku s hvězdičkou, je design a grafika jednotlivých misí. Nejenže je grafika naprosto nádherná a detailní (jak jste se už zajisté přesvědčili pohledem
na okolní obrázky), ale navíc je možné s obrazem rotovat (uvnitř budov dokonce plynule o 360 stupňů) a podívat se tak i do míst, kam byste jinak neviděli. Jakkoliv matoucí tahle funkce pro vás ze začátku nejspíš bude, časem ji začnete oceňovat a považovat za naprosto nezbytnou. I když je grafika renderovaná, nepůsobí oním známým sterilním dojmem a rozhodně ji musím zařadit mezi to nejlepší, co jsem kdy v počítačové hře viděl. Pozornost, kterou autoři věnovali detailům, každému listu, kamínku nebo kusu nábytku, zaručuje, že se od některých scenérií nebudete moct odtrhnout a budete zapomínat, že jste zrovna chtěli podříznout kolemjdoucího oficíra.
Jednotlivé mise jsou výborně navržené, a tak vždy bude po ruce dostatek úkrytů a terénních nerovností, které trochu usnadní váš postup. Kromě klasických venkovních prostor je v naprosté většině misí i řada interiérů, a to jak různé budovy, tak také bunkry a podzemní kanalizace a pověstný bonbónek na dortu jsou pak podvodní lokace. Místa jednotlivých akcí jsou dostatečně variabilní, a tak se podíváte do Thajska, na pacifický ostrůvek, do Paříže, na německý zámek nebo letadlovou loď. Plných misí je sice jen deset, ale tenhle fakt trochu ztrácí na významu, když si uvědomíte, že u každé z nich strávíte minimálně dvě až tři hodiny (nebo také mnohem více). Navíc je pro vás připraveno deset bonusových misí, přístupných po posbírání všech částí obrázku
v každé z normálních misí. Bonusové mise jsou většinou kratší než normální, ale o to složitější.
Všichni komandos jsou kvalitně namluveni a poslouchat briefingy na začátku misí je docela požitek. Pravda, po čase jejich hlášky v misi zevšední, ale o to víc vyniknou občasné úlety, jako třeba rádiová depeše indického gurkhy v jedné z misí, která zní zhruba jako „hui ňui huhly huhly hwaiňou chrchly chrchly“ ;o). Hudba v Commandos 2 je geniální a já v první chvíli začal zjišťovat, zda ji náhodou neskládal některý z mých oblíbenců - Hans Zimmer nebo John Williams, vyhlášení svými kompozicemi pro akční filmy.
Vcelku musím uznat, že se druhý díl Commandos opravdu povedl a až na pár drobných chybiček, jako je třeba občasné padání hry při Quicksave, kvůli kterému jsem musel hrát dvě mise znovu od začátku, je můj celkový dojem velmi dobrý. Připravte se na to, že jsou Commandos hra velmi náročná a obzvláště na začátku misí se vám bude pravidelně vařit mozek od toho, jak se budete snažit vymyslet, kudy by bylo nejlepší začít probírat chudáky nepřátele a kde je onen pověstný slabý článek řetězu. Hodně štěstí … :)
| Commandos 2: Men of Courage | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
