Hned v úvodu mě přepadly pochybnosti, zda bych se tady měla znovu a již po několikáté rozepisovat o podrobnostech blairwitchského mýtu. Protože už si ale začínám připadat jako nějaká průvodkyně po Burkittsville a jeho historických milnících, vezmu to jen zkrátka: pro naše potřeby si mýtus o blairské čarodějnici můžeme rozdělit na tři příběhy - příběh o Ely Kedwardové (ženě z 18. století obviněné z čarodějnictví), příběh o Robin Weaverové (děvčátku, které se o století později ztratilo v marylandských lesích, aby se později znovu objevilo živé a zdravé, zatímco její hledači skončili na skále jménem Coffin Rock rituálně zavražděni) a příběh o Rustinu Parrovi (muži z Burkittsville, který na počátku dvacátého století ve svém domě zavraždil sedm místních dětí puzen hlasy ve své hlavě). Stejné rozdělení zřejmě vytanulo na mysli i někomu z Gathering of Developers, kde vznikla myšlenka vytvořit herní trilogii právě na motivy tří výše uvedených příběhů. První díl vzešlý z dílen Terminal Reality si vzal na paškál osobu Rustina Parra, druhý díl o Robin Weaverové a Coffin Rocku ztvárnili v Human Head Studios a na vývojáře třetího dílu - Ritual Entertainment - zbyla samotná Elly Kedwardová.
Protože první díl s názvem Blair Witch Volume 1: Rustin Parr dopadl vcelku dobře, očekávala nejspíš většina z nás, že ani další dva projekty nebudou za svým předchůdcem zaostávat. Bohužel musím konstatovat, že v případě BW2 zůstalo očekávání nejen nenaplněno, ale laťka dokonce poklesla o několik příček dolů, a vytvořila tak nepěkný kontrast mezi 
prvním a druhým dílem. Na druhou stranu se hře nedá upřít jistá informační hodnota a hlavně atmosféra typická jak pro film, tak i pro jeho herní následovníky. Ale vezměme to pěkně po pořádku.
Příběh druhé části trilogie se točí okolo událostí, ke kterým došlo v blízkosti Burkittsville na jaře roku 1886. Tou dobou našla malá Robin Weaverová v lese poblíž jejího domova těžce zraněného vojáka, kterého přivedla na farmu ke své babičce. Podivný příchozí strávil několik dní na lůžku v halucinacích a když se konečně probral, neměl, komu by za záchranu života poděkoval. Robin zmizela a její babička teď trvá na tom, aby se uzdravený voják vydal do lesů za ní a přivedl ji zpátky. Bohužel se k tomu přidávají ještě další komplikace, jako například to, že si muž nepamatuje ani jedinou věc z doby před zraněním a dokonce ani neví, jak se jmenuje. Dostane se mu tedy prozatímního přízviska Lazarus a se stále ještě podlomeným zdravím se vydává po stopách Robin kamsi do hloubi lesa.
Ačkoliv příběh na první poslech nezní nijak odpudivě, kvalit prvního dílu nedosahuje. Už to, jak stará paní Weaverová umanutě trvá na tom, že vy jste ten jediný možný zachránce její vnučky, působí dost divně a klišovitě. Osobně jsem při jejím úvodním hořekování, které skoro zavánělo vydíráním ("Ona vám zachránila život, tak teď zachraňte vy ten její, dlužíte jí to."), měla chuť vstát z postele a odejít ze statku docela jiným směrem, než kterým se vydala Robin. Bohužel taková 
možnost není ve hře zabudovaná, takže mi nezbylo nic jiného, než vyslechnout všechny dobré rady (jako třeba "Nechoďte s ostatními pátrači, na ty v lesích číhá smrt") a pustit se za Robin.
To, že stará statkářka nebyla jen vyděračka, ale i sadistka, pochopíte v okamžiku, kdy si dojdete za dům vyzkoušet svou zbraň střelbou na plechovky. Tam totiž poprvé upadnete do bezvědomí. Že vás někdo nutí v tak žalostném zdravotní stavu jít do lesa, je sice tristní, ale nemějte obavy - kouká z toho pro vás i nějaký užitek. Během hry budete do mdlob upadat často a pokaždé se tak přenesete do minulosti, kdy jste brázdili marylandské lesy ještě jako vojenský důstojník ve slušivé modré uniformě za doprovodu dalších třech vojáků. Některé části hry tedy ovládáte zraněného chudáka s krvavým obvazem na hlavě a jiné zase švarného důstojníka zmateného děním, které kolem sebe vidí. Proti tomuto postupu bych neřekla ani slovo, kdyby ovšem střídání času neprobíhalo každé čtyři minuty, což poněkud znesnadňuje orientaci ve hře i v prostředí. Celkové atmosféře by dle mého názoru rovněž prospělo, kdyby hráč při každém časovém posunu nebyl nucen koukat na nahrávací okno a nebylo mu tak znemožňováno se do hry trochu ponořit.
Za jednu z nejvíce diskutabilních částí hry bych rozhodně označila poměr mezi hraním a sledováním videí. Ten se pohybuje někde kolem 50/50, což asi nepotěší nikoho, kdo si hry nekupuje proto, aby se na ně díval, ale spíš proto, aby je hrál. 
Autoři BW2 se rozhodli obšťastnit své hráče důkladným seznámením s dalšími detaily mýtu, které ale mají v drtivé většině podobu animací, a tak počítejte s tím, že se na ně budete dívat asi tak každých pět minut. Pokud tedy videa zabírají zhruba polovičku hrací doby, zbytek hry se dá rozdělit na běhání po lese (toho je asi tak 45%) a některé velmi okrajové činnosti (jako například řešení dvou nebo tří puzzlů). Výsledná bilance (50% videa, 45% běh po lese a 5% puzzly) by vám měla poskytnout jasnou představu o tom, co se dá od BW2 očekávat.
O interaktivitě prostředí bych snad ani raději nemluvila. Dají se sbírat určité předměty (zdravotní twany, náboje, hadrové panenky a tak) a dají se pokácet k tomu určené stromy - toť vše. Ohledně těch stromů - možná vám tím zkazím požitek ze hry, ale zato vám na nich můžu pěkně demonstrovat, co si máte představit pod těmi ohlašovanými puzzly - na jednom místě najdete sekeru a dva metry od ní na břehu potoka stojí strom, který se už někdo někdy evidentně pokoušel porazit. Velké puzzlování spočívá v tom, že cesta dál už nevede, takže teď je potřeba něco udělat. Když jsem do označkované dřeviny bušila sekerou, měla jsem silný pocit, že moje inteligence je autorským týmem podceňována do té míry, že až strom spadne a přemostí potok, mohla by na kmeni vypučet stylová dřevěná tabulka s šipkou a nápisem "Tudy, prosím".
Ačkoliv by se podle všeho mohlo zdát, že akčnost v BW2 nabyla na síle, neplatí to o všech aspektech hry. Například počet zbraní, které má Lazarus k dispozici, je velmi nízký - jen pistole, šavle a kouzelný kříž (později k nim přibude i sekera, která ale primárně není určena pro boj). Ani nepřátel nečekejte nijak mnoho, čtyři základní typy zahrnují spektrální bytosti, psy a dva druhy lesních větvičkových monster. Kromě nich se setkáte ještě se dvěma speciálními protivníky - ohyzdnou babicí a závěrečnou rohatou potvorou, kdy se při boji s nimi objeví na obrazovce stupnice s jejich životem. A když už jsme u boje, nemůžu nezmínit starou bolest enginu z Nocturne, kterou je ovládání - opět se postava zasekává (někdy i napořád) za stromy a keře, opět se při běhu hůře ovládá a opět se zbraněmi těžko míří.
Naproti tomu grafika je na slušné úrovni. Zůstávají sice nervózně povlávající oděvy, ale u všeho ostatního si není nač postěžovat. Protože les tady hraje ještě větší roli než v předchozím díle, zapracovalo se na jeho designu a vypadá zase o kus lépe, než jak jsme ho viděli v BW1. Navíc zdaleka není tak repetitivní a má hned několik podob, takže ani nemáte pocit, že tuhle texturu jste viděli o dvě obrazovky zpátky, jen na druhé straně potoka. Vzhled postav za okolím sice trochu 
zaostává, ale není to nic, co by nějak výrazně vadilo. Stejná slova chvály bych použila i při posuzování zvukové stránky - v lesích znějí tajemné dětské hlásky, posedlé postavy reprodukují vzkazy ze záhrobí a ty neposedlé hovoří v dialogách tak, jak byste od nich na první pohled očekávali.
Celkově se mi zdá, že oproti prvnímu dílu došlo u BW2 hned k několika zjednodušením - hra je kratší (k dokončení vám stačí pár hodin), méně náročná (neobsahuje ani žádná nastavení ohledně obtížnosti boje nebo puzzlů, což se nakonec není čemu divit, protože zjednodušit už tak dost jednoduché logické problémy by snad ani nebylo možné), více napěchovaná videosekvencemi a méně nějakými adventurními prvky (žádný deník, žádné úkoly, žádná mapa). Nekoná se ani žádné velké bloudění mezi stromy, protože autoři se rozhodli les koncipovat tak jednoduše, jak jen je to možné - z každé lokace existuje jen jeden východ a jeden vchod. Přesto bych neřekla, že je BW2 vysloveně špatnou hrou - i když považuji posun v konceptu za spíše nešťastný, dozvíte se spoustu podrobností o blairwitchském mýtu a možná si i užijete strašidelné atmosféry, která je ale o poznání méně strašidelná než v prvním díle.
| Blair Witch Volume 2: Coffin Rock | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
