Nekonečný souboj dobra se zlem, to je také nekonečně otřepaná fráze, se kterou se dnes (nejen) v počítačových hrách můžeme setkat. Čím jiným ale uvést titul, který na ubohém, tisíckrát poraženém zlu, staví od základů až po nejvrchnější jedničko-nulovou cihlu komína? Tentokrát si polský tým Metropolis Software, známý svými předchozími tituly Gorky 17 nebo Robo Rumble, vybral formu konfliktu v té nejkrystaličtější podobě. Žádný hloupý Honza versus černokněžník Čáryfuk, Frodo versus Sauron nebo prostý lid versus daňové přiznání, ale rovnou sám Vládce světla versus Vládce temnot. Jak už bývá pravidlem, Vládci světla si obvykle nešpiní své astrální ruce sami (ono by se také za postavu, která je reprezentována pouze hřmotným hlasem, hrálo docela špatně), a tak je přece jen připravena řádně vyhnojená půda pro vstup hloupého Honzy, v tomto případě "archanděla". Uvozovky jsou zde na místě, poněvadž náš archanděl má ke zidealizované podobě sice o něco blíže než mimino z Messiahe, ale i tak je jí na parsek vzdálen. Ale o tom později.
Jmenujete se Michael Travinsky, nebo jste se tak alespoň podle mnichů Azurového řádu někdy jmenovali. Všechno, na co si vzpomínáte, je zběsilá jízda noční silnicí a dva reflektory kamionu, jež se náhle vynořily zpoza zatáčky. Zbytek zahaluje mlha a víte jen to, že vám do rukou vrazili archandělský meč a poslali vás zjistit, jaképak zlo to posedlo blízkou vesnici. Parchanti! Zmatený jako sysel, vydává se Michael 
na nejasnou výpravu za svou budoucností. Archangel je podle slov autorů akční RPG, viděné pohledem třetí osoby, ovšem nenechte se zmást, RPG prvků zde nalezneme poskrovnu. Největší část hry totiž tvoří přímočaré prosekávání / prostřílení se hradbou bezejmenných nepřátel, avšak ještě neutíkejte. Také příběh zde hraje značnou roli, jen díky němu se Archangel může odehrávat hned v několika časových pásmech. Hra je rozdělena do tří aktů, z nichž první je situován do magií protkaného starověku, druhý se odehrává v přetechnizovaném Berlíně budoucnosti a ve třetím, finálním aktu navštívíme samotné předpeklí ve formě bizarního města Kramath. Podobně jako například ve Vampire: The Masquerade -Redemption tak nastává šok, když se po prostředí plném zombií, ověnčených palcáty, sekerami a meči, ocitnete v hotelovém pokoji a zpoza rohu se na vás vyřítí týpek s pumpovací brokovnicí. Šok je to však příjemný a po chvíli si na novou lokaci bez problémů zvyknete. Rozhodně se tak nedostavuje pocit nudy a stereotypu.
Je na čase trochu si rozebrat mrzkou RPG část. Hned na počátku jste povoláni Vládcem světla za doprovodu sličné andělice na onen svět. Tam vám jako protislužbu za vykořenění všeho zla nabídnou hru ve formě kouzelníka nebo bojovníka. Chabá to náplast za nasazování Michaelova posmrtného života, ale což, darovanému počítači na harddisk nehleď - i vybral jsem si bojovníka. Volba "povolání" nijak 
neovlivní další hru, ostatně se jedná pouze o výběr jakési speciální schopnosti převtělit se kdykoliv v průběhu hry do pekelných monster, které s archandělem ladí asi jako dolar s rublem. Po dobu převtělení vám však závratnou rychlostí ubývá magická energie, takže nezbývá než střádat tzv. "essence body", které dostáváte za zabíjení nepřátel a splněné úkoly. Ty můžete později investovat do rozvoje buď převtělovací schopnosti nebo do několika speciálních abilit, které postupně přibývají v průběhu hry a lze je vylepšit až na třetí úroveň. Hlavní důvod k převtělování je ten, že například ve formě bojovníka jste téměř nezranitelní a váš damage razantně vzroste. Naproti tomu kouzelník dokáže uniknout zraku nepřátel a bojuje s nimi dálkovými kouzly. Nic nedokáže dost dobře popsat pocit, když se před zraky pěti gangsterů s brokovnicemi převtělíte do rudého zabijáka a provedete důkladnou inspekci jejich tělních dutin - pochopitelně šavlí. Ač jsou tyto ability nepostradatelné, ostatní schopnosti se už příliš nepovedly. Jediná použitelná je snad jen regenerace, která proměňuje magickou energii v životy, a i tak je její efektivita patrná až na třetí úrovni. Schopnost jako např. "tichá chůze" opravdu nevyužijete, poněvadž plížit se v této hře nebudete takřka nikdy.
Tam, kde Archangel ztrácí na vývoji postavy, to plně vynahrazuje variabilitou prostředí, tedy svými třemi akty. Po pár minutách hry se ale bohužel dostavuje tzv. daikatanovský efekt. První akt působí hodně 
zmateně a rozporuplně. Nevíte, kdo jste, kde jste a pominu-li fušersky provedené intro (hlavně zde zamrzí celková krátkost a podivná práce kamery), dialogy včetně namluvení také nevyznívají příliš vábně. Navíc je design úrovní poněkud nedotažený a díky tomu, že není k dispozici jakákoliv automapa, budete často bloudit. Dám vám ale jednu radu. Nesnažte se bezhlavě pobíhat po krajině a poslouchejte dialogy - beztak jich není mnoho. Když vám někdo řekne, že máte jít do vesnice, hledejte vesnici, jinak skončíte bezradně někde na dně zatuchlé jeskyně, nevěda co dál (můj případ). Tato část mi nejvíce připomněla severskou Rune, kde jsem po hodinách strávených v několika prvních zmatených úrovních měl sto chutí prohodit počítač oknem (preventivní opatření - dejte pod okno matraci :-).
Přibližně ke konci prvního aktu však nastává ZLOM. Katakomby místního kláštera už vůbec nepůsobí nepřehledně a závěrečný souboj s bossem a jeho přisluhovači je graficky opravdu nádherný. Hned potom přichází Berlín, jehož ulice připomínají nejvíce Omicron city v šedém, pochopitelně s méně obyvateli, jedná se přece jen o akční hru. Vrcholem všeho je pak akt třetí, odehrávající se v apokalyptickém prostředí plném nechutných monster a duchů. Architektura staveb jakoby vypadla z nočních můr toho nejšílenějšího designéra, ulice jsou lemovány oběšenci, na každém rohu gilotina nebo špalek se sekyrou. A uprostřed toho putyka, kde si duchové rožní nebohého hříšníka. O 
závěrečných pevnostech se raději nebudu ani rozepisovat, to se musí vidět. Škoda jen toho začátku. Nechápejte mě však špatně, není úplně nehratelný, jen jsem od tak očekávané hry čekal něco navíc.
Metropolis Software tentokrát na technickou stránku hry využili vlastního enginu. Ten prozměnu působí ještě rozporuplněji než samotná hratelnost a jeho největších předností se dočkáme opět až později ve hře. Grafika totiž působí velice pestře a barevně, což je zapříčiněno snad nejdetailnějšími texturami, jaké jsem za poslední dobu viděl, avšak ztrácí na složitosti modelů. Tím si to nejvíce odskákaly zejména postavy. Sám Michael ještě ujde, ale takové zombie vypadají na dnešní dobu naprosto odpudivě. Tedy vypadat odpudivě musí zombie vždycky, jenže tentokrát je odpudivost hozená tím nesprávným směrem. Paradoxně plazící se torza kreaturek nebo temní andělé ve třetím aktu, včetně jejich bossů (zvláště si vychutnejte létající monstrum Phear), vypadají naprosto skvěle. Počet nepřátel tedy tvoří bezmála dvacítku nejrůznějších roztodivností, samostatnou kapitolou jsou pak temní bossové. Ti se odmítají odporoučet do věčných lovišť za použití konvenčních zbraní, je tedy na čase polechtat jejich bránice archandělským mečem. Ten však rychle odčerpává magickou energii, a tak se po jejím spotřebování dostává ke slovu vaše obratnost v manévrování před nepřáteli po dobu, než se energie znovu doplní. Za zabití určitého počtu bossů prochází Michael razantní změnou vizáže. Vlasy mu postupně zbělají, 
tělo se pokryje tetováním a paže se změní v ocelové pařáty. Už chápete, proč jsem na začátku u slova archanděl použil uvozovek? Na druhou stranu, pohled na dvoumetrového svalovce se sekyrou v ruce, kterému ze zad vyrůstají mohutné rohy, má něco do sebe.
Zastavme se na chvíli u oné sekery a obecně u zbraní vůbec. Opět zde musím uvést podobnost s Rune, poněvadž v prvním a třetím aktu využijete, stejně jako ve zmiňované vikinské hře, převážně zbraní kontaktních. Ti, kteří tuto hru hráli, budou v Archangelu jako doma, neboť ovládání je naprosto identické. Levá ruka ovládá chůzi, pravá spočívá na myši a nechává postavu brilantně kličkovat mezi palcáty, firebally, kulkami, popřípadě raketami. Pro boj nablízko je pohled třetí osoby tím nejlepším řešením, to však nelze říci o používání střelných zbraní, zvláště pokud není přítomno automatické zaměřování jako například v Tomb Raiderovi. Vždycky se nakonec musíte na chvíli zastavit a pečlivě zamířit, což má obvykle za následek schytání nemalého množství olova do vlastních útrob. Kromě archandělského meče se do vašich mechanických paží dostane i meč obyčejný, nůž, luk, pistole, samopal, raketomet, brokovnice a další.
Kromě všeho akčního běsnění si občas také trochu zaadventuříte, kterážto činnost většinou spočívá v donesení něčeho někam, 
například cenného artefaktu mnichovi nebo několika zásobníků gangsterům za účelem získání artefaktu (zásobníky třeba předem naládovat do zbraně a mačkat spoušť! :-). S tím souvisí někdy zdlouhavé probíhání již prozkoumaných částí hry, kdy zamrzí zejména dlouhé a hlavně časté nahrávání, zvláště pokud nemáte silnější počítač. Jinak je hardwarová náročnost v dnešní normě, i na Duronu 850 MHz se 128 MB RAM se dá v rozlišení 800x600 pohodově hrát, musíte ale počítat s nějakým tím trhnutím. Herní engine také počítá s optimalizací textur podle momentálního výkonu počítače, takže se nedivte, že než dojdete k objektu, třikrát se na něm změní textura, ovšem všimnete si toho opravdu jen málokdy.
Jak tedy finálně ohodnotit letité snažení autorů? Pokud se prokoušete prvními minutami a zvyknete si na grafiku, budete spokojeni. K hodnocení si tak můžete přičíst ještě několik málo procent. Jinak je hra velice svižná a poutavá, zvláště pak třetí akt, kde se adventuření dostává do pozadí a nastává brutální akce. A to jsem se ani nezmínil o poutavé hudbě a příjemné délce hry. Pokud však dáváte přednost propracovanému příběhu a vypiplaným statistikám vlastností postav, není to hra pro vás. Pro ostatní je však vítaným zpestřením deštivých dní.
Během hraní Archangela jsem narazil na podstatný BUG, spočívající ve spadnutí hry při nahrávání jisté lokace. Pokud tedy budete mít někdo stejný problém a ještě nebude k dispozici opravný patch, řešení je snadné. V adresáři ".../JoWooD/Archangel/bin/" otevřete v libovolném textovém editoru soubor "standard.feeel" a v řádku Disable_textures změňte nulu na jedničku (tím vypnete problémové textury). Pak projděte problémovou lokaci, hru si uložte a vraťte nulu na místo jedničky. Je to krkolomné řešení, ale funguje. |
| Archangel | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
