RECENZE: Age of Wonders: Planetfall je pořádná sci-fi tahová strategie

Age of Wonders: Planetfall odhazuje své staré fantasy kořeny a míří do vesmíru v novém 4X strategickém dobrodružství. I přes špatně prezentovaný příběh kampaně a nepřehlednou válečnou mapu srdce stratéga zaplesá.

Kdo potřebuje draky, když můžete mít obří mechy, a kdo rytíře, když máte bandu vojáků s plazmovým ostřím? Změna prostředí už prospěla mnoha hrám. A ve většině případů se vlna protestů ze stran hráčů nekonala. Stejně se zase Age of Wonders ke svému fantasy písečku dřív nebo později vrátí. Hrám prostě občas odklon od zavedených pořádků sluší.

Age of Wonders: Planetfall

Age of Wonders: Planetfall je zcela typická tahová strategie, tak jak je máme rádi a jak jsme si zvykli je hrát už od dob Heroes of Might & Magic. Kampaň vás přivítá tutoriálem. Nastíní lehce herní mechanismy a dá vám povědomí o tom, jak se hra hraje. Nemusíte se bát, že by vás chtěla koupat v nevědomosti. Tutoriál můžete mít zapnutý po čas celé hry a dávkovat tak znalosti s tím, jak budete odkrývat nové prvky. 

Úvodní hodiny strávíte v kůži člověčí (Vanguard), elitní jednotky, které se probouzí po dlouhém kryospánku. Nebude to ovšem dlouho trvat a hra má pro vás i v rámci kampaně široké spektrum bizarních zrůdiček, které se hlásí o slovo a čekají na vaše vedení. Budete si moci osvojit i sympatické hmyzí Kir’ko, s hlasem jak Kilrathi z Wing Commander, vesmírné trpaslíky Dvar, sličné Amazonky - elfky kosmu, odpudivé Assembly, položivé, polomechanické formy života, které rády používají mrtvé maso jako stavební materiál, nebo nekompromisní Syndikát.

Age of Wonders: Planetfall

Rasy se od sebe liší. Styl hraní je za každou trochu jiný, ale rozmanitosti, kterou můžete najít například u Warhammeru, se nedočkáte. Hlavní diverzita tkví v odlišnosti jednotek, budov a vývojových stromů. Ty jsou košaté až až. 

Výzkum je v Planetfall nesmírně důležitý, netýká se pouze vojenství, ale i sociálních záležitostí a schopností využívat různé biomy. Kromě toho také slouží k zavádění speciálních operací - protokolů, doktrín a útoků. Při boji se náramně šikne podpora obřího orbitálního děla a při stavbě zase doktrína snižující náklady na výstavbu. 

Využívání zdrojů vám zpřístupní možnosti jak s jednotlivými biomy nakládat a „exploitovat“ je do poslední větvičky nebo kusu šutru. Kupříkladu pokud vyzkoumáte možnost využití řek, máte možnost zvýšit produkci jídla pro přidruženou kolonii, což znamená rychlejší populační růst a tudíž i snazší expanzi.

Na jednotlivých územích můžete buď postavit předsunutou základnu, kolonii, nebo v případě, že jde o menší kus země, jen anektovat k sousedícímu městu. To má nesporné výhody: můžete využívat jejích biomů nebo speciálních budov ke svému blahu a tím posílit mateřskou kolonii. Ne všechno však musí být jen růžové, některé budovy vám naopak mohou dát postih.

Age of Wonders: Planetfall

V pořádné 4X strategii nesmí chybět ani diplomacie. Když se střetnete s cizí frakcí, ihned se můžete pustit do jednání, nebo všem ukázat univerzální variaci na zdvižený prostředníček. Jejich domovinu vzít blitzkriegem a na delikátní diplomatické debaty zvysoka kašlat. Pokud si nelibujete v rozsévání chaosu a zmaru všude, kam vkročíte, diplomatická cesta vám bude k užitku. 

Nástrojů, jak s ostatními vycházet, máte mnoho. Můžete lichotit, naopak vyhrožovat, pokud někdo udělá něco protismluvního. Stává se to častěji, než byste chtěli. Samozřejmě budete i uzavírat aliance, vstřebávat ostatní frakce nakupovat cizí jednotky a mnoho dalšího. V případě, že vy nebo jiná frakce porušíte úmluvu, dostanete záporné body, takzvané casus belli – černé puntíky, které opravňují k vyhlášení války.

Age of Wonders: Planetfall

Nemusí jít o nic na první pohled závažného. Bohatě stačí jen vstup na území rasy, se kterou nemáte sjednanou dohodu o volném pohybu a už může být oheň na střeše. Ale také nemusí. Závisí na benevolenci a sympatiích. Podobně neurčité je i vojenské spojenectví. Spřátelené frakce mohu jít do války proti vašemu sokovi či agresorovi, ale také nemusí. Pokud se rozhodnou nevyhovět volání do zbraně, má to postihy a váš status u nich klesne.

Co mě trochu mrzí, je samotný příběh kampaně. Neoriginálnost mě nijak netíží, avšak dialogy jsou napsané opravdu nudně a i když je tu spousta pokusů o odlehčení, nefunguje to. Kvanta textu a slovních výměn mě hodně rychle přestaly bavit. 

Trochu to zachraňuje větvení příběhu, možnosti volby, které udají další směr v rámci mise a vedlejší úkoly. I ty mohou mít víc vyústění. Rozhodnete se nepohodlnou postavu zničit , nebo ji bezpečně eskortovat do bezpečí? Zahodíte minulost ras za hlavu a zakopáte válečnou sekyru, nebo se přidáte ke konzervativním a rozpoutáte nový galaktický konflikt? A pokud se rozhodnete pro cestu nově nalezeného mezidruhového míru, dokážete ustát hněv fanatiků? Díky plnění nepovinných úkolů pro neutrální rasy si u nich děláte jméno, zpřístupní se vám tak například pokročilejší úrovně jejich arzenálu v obchodě.

Když se to mele

Ani ta nejlepší diplomacie občas nestačí a někoho nakrknete tak, že to vydá na válku epických proporcí. V ten moment končí veškerá sranda a vás čeká další úroveň Planetfall, taktický střet. Jeho zábavnost se odvíjí od mnoha proměnných, tou hlavní jsou zúčastněné jednotky. 

Age of Wonders: Planetfall

Do jedné potyčky se může napasovat hned několik armád, takže i když v jednom pluku lze mít maximálně šest obsazených polí pro jednotky, číslo může být mnohem vyšší, pokud si pluky vzájemně kryjí záda. Asi nemusím psát, jak nespornou výhodou je sevřít armádu nepřítele hned ze dvou stran. O to větší, když je ve hře flankování. Útok z boku nebo přímo do týlu je ve většině případů naprosto zdrcující. 

Tahové nahánění se po mapě, chytré nastavování overwatch a krytí jsou při soubojích samozřejmostí. Když se k tomu připočte spousta speciálních schopností jednotek, upgrady, které jim můžete dávat, vylepšené vybavení a speciální operace, tak to dělá kvalitní mix taktické zábavy, jenž připomíná X-Com. Možná patříte mezi netrpělivé a rozvleklé tahy soupeře vás iritují. Zde nezoufejte, tahy na taktické mapě můžete zrychlit a tím ulevit nervům.

Kouzelné sci-fi

Age of Wonders: Planetfall sice odhodilo plášť fantasy a nasadilo high-tech brnění, ale stejně je z jeho vizuálu i designu cítit jistá pohádkovost. Všechny mapy hýří barvami, jednotky jsou originální, každá rasa má svou jedinečnou vizuální identitu a na bojišti si je nespletete. 

Age of Wonders: Planetfall

Co mohli autoři promyslet mnohem lépe, je samotná herní mapa. Přetéká detaily a dokonce ji můžete zazoomovat až do zjednodušeného schématu, ale budou vám přecházet oči natolik, že snadno přehlédnete vlastní armády. 

Sice vám hra před koncem kola nabídne proklikání všech vašich prokrastinujících mimozemských kohort, ale mnohem pohodlnější by bylo je vidět zcela jasně na mapě. Dost to i komplikuje dlouhodobější plánování. Až na tuto výtku je UI dostatečně přehledné, tedy pokud přihlédneme k faktu, že jde o komplikovanou 4X strategii, kde se utopit v oknech není těžké. Hře snadno odpustíte i pouze částečný dabing, většina dialogů je formou textu.

Tak tedy do kosmu

Age of Wonders: Planetfall je zábavná 4X strategie s pár chybami. Pro stratégy jde o jasnou trefu do černého. Značka tu je s námi už od roku 1999 a to, že chce zkusit také něco trochu jiného, než jen fantasy prostředí, je ku prospěchu. Hlavní slabinou je špatně prezentovaný příběh kampaně a nepřehledná válečná mapa. To nic nemění na faktu, že strategické srdce zaplesá blahem a skýtá stovky hodin v single i multiplayeru.