Zatímco hlavní pódia GamesComu okupovaly naleštěné trojáčkové tituly, nekonečná řada indie vývojářů bojovala o pozornost na malých stáncích ukrytých u okrajů výstavních hal, kam většinový návštěvník nedojde.
Není v lidských silách obejít alespoň polovinu těch, co by si to zasloužili, a tak jsem musel letos pečlivě vybírat. Jedním z projektů, které jsem si nechtěl nechat ujít, byl stánek španělského studia Gato Salvaje, které vyrábí RPG The Waylanders.
Klíčovým důvodem, proč se o ně zajímat, je ohlášená spolupráce se spisovatelem Markem Laidlawem. Ten se proslavil především jako kreativní ředitel prvního dílu Dragon Age.
A je evidentní, že podle stejného mustru by chtěl postavit i The Waylanders, protože v nich jde v jádru o to samé. S partou hrdinů procházíte více méně lineární mapy a v real-timových soubojích s možností taktické pauzy bojujete se zástupy nepřátel. To vše s možností volby pohledu třetí osoby nebo z ptačí výšky.
Jenže malé španělské studio nemá zdaleka takové prostředky, jako měli Bioware, a tak Waylanders působí oproti svému deset let starému vzoru jako chudý příbuzný. Nejde jen o grafiku, která přes svoji silnou stylizaci vypadá dost amatérsky, ale o celkový dojem. Do vydání naštěstí zbývá ještě spousta času, tak doufejme, že vývojáři ještě pořádně zamakají a dají své hře ono tolik potřebné „něco navíc“.
Pár skvělých nápadů
Hra by si to zasloužila, protože pod notnou dávkou klišé a stokrát viděných postupů lze najít i několik skvělých nápadů. Tak například příběh, který částečně vychází z keltských legend, je rozdělený na dvě časové roviny, mezi nimiž hlavní hrdina (či hrdinka, postavu si můžete vytvořit, jak je libo) může volně cestovat. V keltské i středověké epoše budete mít jinou partu hrdinů, vaše činy však budou ovlivňovat oba světy.
Také se mi líbí soubojový systém, který je postavený na využívání speciálních formací. To znamená, že například označíte dohromady kouzelníka a dva bojovníky a zmorfujete je do podoby šavlozubého tygra. Nebo tak něco, formací jsou desítky, a do každé situace se hodí jiná.
Celkově vzato mi hra nepřipadala úplně marná, ale chybí jí něco, čím by si vás dokázala zaháčkovat. Technické zpracování a samotná hratelnost působí tak obyčejně, že to těch několik málo dobrých nápadů nevynahradí.
