Vzkříšení značky Aliens vs. Predator patří rozhodně k těm událostem na herní scéně, které očekával málokdo. Přece jen, od chvíle vydání druhého dílu uplynulo osm let a od slavné jedničky nás dělí dokonce deset roků. Tedy doba, za kterou se v herní branži spolehlivě zapomíná.
Popravdě, ač byl zejména první Aliens vs. Predator vysoko hodnocenou a dlouho opěvovanou hrou, dnes už si na něj bez připomínky vzpomněl málokdo. Dalo by se říct, že hra ustrnula těsně pod statutem legendy, na který rozhodně měla potenciál.
Ale přesto, že její jméno nerezonuje tak silně, jako například Duke Nukem 3D nebo Unreal, jedná se o akci, která se do herních análů zapsala zlatým písmem. Tedy vlastně spíše písmem hodně krvavým. A co na tom, že se neprodávala jako skutečný hit. Kdo si ji koupil, zcela jistě neprohloupil.
Jedničku má na svědomí britské vývojářské studio Rebellion, zatímco o podobně kvalitní druhý díl se postaral slavnější Monolith. Je přitom zajímavé, že tak slibně rozjetá dráha Rebellionu se brzy zasekla a nedávno skončila v takovém bahně, jakým je třeba Shellshock 2.
Když jsme tu hru hráli, sami sebe jsme se ptali, zda tohle jsou ti samí vývojáři, kteří dali vzniknout fantastickému Aliens vs. Predator. Aniž bychom s pečlivostí sobě vlastní zkoumali jmenné seznamy, smířili jsme se s tím, že život občas přináší šance, které se využívají samy. Pro Rebellion to byl právě Aliens vs. Predator a pak víceméně utrum.
Proto mohou Britové slavit, Společnost SEGA jim totiž svěřila vývoj nové inkarnace této velmi netradiční série, snoubící dvě monstra, která ohromovala diváky v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Jako mezičlánek samozřejmě nesmí chybět ani po zuby ozbrojení, ale přesto tak směšně bezbranní mariňáci.
Od vydání prvního dílu se leccos změnilo. Technologie pokročila opravdu významně a šikovným tvůrcům může jedině pomoct ve formování ještě intenzivnějšího napětí. Kinosály navíc proběhly dva snímky pojmenované Aliens vs. Predator. Je s podivem, že ač nebyly vůbec dobré, komerčně se jim docela dařilo. Přesný opak her. Ještě dodejme, že v případě filmů nešlo o herní předělávku. Název a námět Aliens vs. Predator je původem komiksový.
Ale s čím přijít v pokračování, které pokračováním vlastně ani není. Jakoby se začínalo od znova, čemuž napovídá i chybějící číslovka v názvu. Ostatně, dějově tady zase není příliš na co navazovat. Ať už měly předchozí díly všelijaké klady, motivující příběh k nim nepatřil.
Podobné to velmi pravděpodobně bude i v novince. Autoři se přesto rozpovídali o určité návaznosti na vetřelčí filmy. Hra je ze všeho nejvíce umístěna do jejich univerza, jelikož je na rozdíl od toho predátorovského propracovanější. Bude se odehrávat zhruba třicet let po událostech z Vetřelce 3.
A na co se hráč může těšit? Prezentace na herním veletrhu E3 leccos napověděla. Týkala se sice ponejvíce singleplayeru, avšak podobnou pozornost věnují tvůrci i multiplayerovým hrátkám, které byly v prvních dvou dílech tak oblíbené. A to především díky rozdílnosti tří stran konfliktu.
Ta se projeví samozřejmě i ve hře jednoho hráče. Ten si bude moct užít hned trojici propracovaných kampaní a dá rozum, že každá z nich ho umístí do jiné role. Jednou budete mariňákem, pak predátorem a jindy zase vetřelcem.
Zatím není úplně jasné, jak bude singleplayer pojat. Ve hře jsou tři oddělené kampaně, ale také jeden celek, v němž by se role pravidelně střídaly.
Pravděpodobnější je ale první možnost s tím, že jednotlivé příběhy budou i tak značně provázané, a tak narazíte na řadu míst a událostí z odlišných perspektiv či časových rovin. Hra by však měla neustále postupovat vpřed a tím motivovat – hráč bude chtít vidět, co je před ním.
A nebo také ne. Atmosféra má být opět silným lákadlem Aliens vs. Predator. Zejména v roli mariňáka si užijete pocit naprosté titěrnosti a bezbrannosti. Pravda, místy se budete pohybovat ve skupině, kdy se útočícímu vetřelci ubráníte přece jen snáze a v takových chvílích si užijete lítou akci. Ale autoři přichystali i dostatek momentů, ve kterých si mariňáckou kůži vyžerete
dosyta. Jak známo, bát se budete už jen podezřelých zvuků, skřípání částí industriálního komplexu atd.
Je však pravdou, že z prezentace mnozí odtušili větší důraz na akci. To může být dobré pro zábavu, méně však už pro napínavou atmosféru. A tak v zájmu hry i hráčů doufáme, že šlo jen o vybrané pasáže a že značná část hry zůstane ve starých dobrých kolejích.
To ale mluvíme jen o strašpytlovi mariňákovi. Druhým pánem na holení je predátor, který se těší neuvěřitelným pohybovým schopnostem, takže si v rámci trendu vertikálních akcí může hopsat po stromech apod. To mu usnadní speciální vidění (jedno z mnoha), kterým zjistí, kde všude se může a nemůže pohybovat.
Vetřelec je pak kapitola sama pro sebe. V mnohém je to ústřední, protože nejzajímavější postava celé hry, a to jak v roli nepřátele, tak hrané postavy. Pohyb chladícími šachtami, plížení po stropě, útok čelistmi nebo ocasem – to jsou momenty, které je radost zažít.
Po velmi nejistém vývoji Aliens: The Colonial Marines je Aliens vs. Predator rázem nejočekávanější vetřelčí (nejen) hrou a my doufáme, že Rebellion dokáže navázat na výkon, který ho poprvé a naposledy proslavil. Nevypadá to zle, ale bude třeba tvrdě pracovat.
