Ve světě zábavního průmyslu existují dva protipóly, které ale většinou spojí stejný osud – jedná se spíše o podprůměrné projekty, po kterých za rok po vydání ani ten příslovečný pes neštěkne. Netušíte, co mám na mysli? Ano, jde mi o hry podle filmů a filmy na motivy počítačových her. V druhé oblasti se vývoj začal po několika prvních ztroskotáních obracet tím správným směrem, alespoň tak lze usuzovat podle Resident Evila, který velmi dobře a věrně převedl hru na plátno a nesnažil se do kultovního příběhu přidávat vlastní nápady. Ale co druhá strana barikády? Odvážím se tvrdit, že se také začalo blýskat na lepší časy. První pionýři jako Indiana Jones dopadli perfektně, ale v následujících letech si vývojáři vše vynahradili chrlením příšerných hovadin typu Independence Day nebo Batman Forever. Nyní se snad již vše v dobré obrací, viz Spider-Man a především hra, z níž vám právě předkládáme první dojmy - The Thing.
Na začátek trochu dějepisu – horror The Thing, neboli Věc, vyšel v režii Johna Carpentera v roce 1982 a diváky si naprosto získal. Respektive je naprosto vyděsil. Tým vědců na Antarktidě je svědkem podivného chování skupinky Norů v helikoptéře, snažících se zdánlivě bezdůvodně sprovodit ze světa psa. Helikoptéra se zřítí a nezůstane nikdo, kdo by mohl objasnit, proč bylo zabití psa tak důležité. Přes noc však začne být jasné, že pes je infikován mimozemským virem, schopným převzít vládu nad tělem. Šance na infikování je vysoká a nikdo si nemůže být jistý, jestli právě jeho spolupracovník nemá v sobě jednu z Věcí... Reakce na sebe ale nenechá dlouho čekat a už si to vrtulníkem na místo šine armádní výsadek s Kurtem Russelem v čele.
Hra dále rozvíjí filmový děj a hned od začátku si nebere zrovna servítky – jste jako velitel týmu Bravo vysazeni před vědeckou stanicí a cílem je zachránit Alfa tým, se kterým byl ztracen kontakt před několika hodinami. Po vyskočení z vrtulníku si hráč uvědomí dvě věci – nejde o FPS, jak se můžete z některých obrázků domnívat, a dále vás praští do očí skutečnost, že jste ve velení skvadry čtyř mužů. Technické detaily
mohou počkat, zajímavé je seznamování se s týmem a vtělení se do role velitele. Každý z vašich mužů má svoje specifické "zaměstnání", které lze rozdělit na tři skupiny – vojáci, inženýři a medici. Voják nejvíce vydrží, je nejschopnější v boji a také má již od začátku svoji vlastní zbraň.
Inženýr má kromě své slušivé kšiltovky také schopnost opravit elektrická zařízení, na která byste sami nestačili. A nakonec medik sice není zrovna velký machr, co se boje nebo oprav týče, dokáže však bleskově léčit zraněné. Tvůrci se doslova vyřádili s tím, aby podřízení nebyli jenom tupé ovečky, ale působili velmi reálným dojmem. Každý z nich má kromě lišty ukazující zdraví ještě jednu, která indikuje jejich důvěru k vám. Pokud je červená, znamená to, že vás považují za nepřítele a mohou na vás klidně zaútočit. Důvěra v oranžové zóně znamená, že vám sice nevěří a nepřijmou tudíž od vás rozkazy, ale nebudou na vás útočit a můžete jim dávat různé věci (poměrně klíčová možnost). A nakonec, pokud je zóna zelená, mají k vám absolutní důvěru, budou poslouchat vaše rozkazy a bojovat po vašem boku. Míru důvěry lze ovlivnit různě – když budete jen tak střílet kolem sebe nebo dokonce do lidí v týmu, na důvěryhodnosti vám to rozhodně nepřidá. Když ale muži např. dáte zbraň nebo ještě lépe náboje do ní, uklidní ho to a bude vám i více věřit.
Kromě toho se v týmu projevují ještě dva faktory – chlad a strach. Na HUDu je takový malý teploměr, který po vstoupení do otevřeného prostoru začne pomalu klesat a v momentě, kdy dosáhne konce, vám začne ubývat zdraví (pamatujte, jsme na Antarktidě). Stejný proces, i když ho nevidíte, probíhá i u všech dalších ve vašem týmu. A nakonec onen slibovaný strach – když např. zčista jasna najdete na nemocničním lůžku ležet rozsápané tělo, ze kterého ještě koukají zbytky Věci, morálku to nikomu rozhodně bůhvíjak nezvedne. Strach / klid se projevuje ve třech fázích – když je člen týmu v pohodě, klidně pokyvuje hlavou ze strany na stranu. Když ho něco vylekalo a není schopný rozumně uvažovat, hlavou hází všemi možnými směry. A v konečné fázi paralýzy sebou pouze nekontrolovatelně klepe. Co s tím? Inu, čas od času najdete adrenalinové injekce, které dokáží strach o jeden stupeň utlumit. Tým a jeho obhospodařování je perfektně vyřešené, zlepšuje atmosféru a zpočátku si možná budete připadat jako ve značně vylepšeném Hidden & Dangerous, i když skutečně jen zpočátku. Všechny své pocity dávají muži najevo ikonkami nad hlavou, např. když vidí nepřítele, je možné sebrat něco v okolí, je podle nich všechno OK atd. Abych nezapomněl, členové týmu u vás přesně podle povahy příběhu nikdy zrovna moc dlouho nevydrží... ;)
Žánrově hra spadá mezi akční adventure ve svojí čisté formě, kdy není ošizena ani jedna z komponent a nezřídka jen budete nervózně klepat prstem na spoušti, i když po celý level ani jednou nevystřelíte. Autoři zvolili pohled třetí osoby a udělali nesporně dobře, protože vám dává velký přehled o tom, co se kolem děje. Díkybohu požitek nekazí špatně posazená kamera, právě naopak. Drží se většinou v trochu netypických úhlech, ale je dynamická a vždy si vybere to nejlepší, co zrovna jde. Sbohem hnusné statické kamery z Resident Evila! Během střelby a prozkoumávání klíčových míst je výhodné se přepnout do pohledu první osoby, kdy se ale bohužel nemůžete pohybovat. Hra vám podle zvoleného stupně obtížnosti bude sama pomáhat mířit, což se v některých chvílích docela hodí. Posledním do počtu je ještě pohled pomocí bezpečnostní kamery, který se vám naskytne jen velmi zřídka. Tu použijete ke sbírání důležitých důkazů – pomocí natáčení a zoomování hledáte nějakou stopu nutnou pro další postup. Další z výborných hříček, kterými je zatím hra protkána na každém kroku.
Kromě různého hledání klíčů, opravování elektrických vedení, shromažďování dokumentů atd. se však budete věnovat ještě jedné, nejdůležitější věci – ano, doslova Věci. Od počátečních stádií, připomínajících vetřelecké facehuggery, které se pohybují poměrně pomalu a jsou jen takovou malou nepříjemností, až k těm nejšílenějším mutacím, kde je jakákoliv humánní složka dávno potlačena. Nejvíc legrace si však užijete se stádiem prostředním, které představuje mix člověka s Věcí – zabít jde pouze tak, že ho nejdříve načnete střelnou zbraní a teprve když je na pokraji smrti, k dodělání použijete oheň, ať už z plamenometu nebo letlampy. Tím se dostávám ke zbraním, jejichž výběr je velmi úzký, účelový a realistický – tím se snažím říct, že je perfektní. Jakékoliv smyšlené zbraně by působily neskutečně rušivě, a tak jsou pistole, samopal, plamenomet, letlampa a nějaké ty granáty tím nejlepším, co jsme mohli dostat k dispozici, a je velmi pravděpodobné, že v pozdějších levelech se zpřístupní ještě nějaké výkonnější hračky.
Výtečně působí technické zpracování, a to grafická i zvuková stránka. Antarktické prostředí vypadá skutečné velmi nehostinně, zuří nekonečná sněhová bouře a viditelnost ve venkovních prostorách je minimální (což velmi příjemně snižuje HW náročnost). Zato interiéry jsou někdy až nebezpečně živé... Zvláštní pochvalu si zaslouží modely postav a především Věcí, které vypadají opravdu děsivě a jde z nich strach. Hudba povětšinou zůstává v pozadí, dynamicky vstupuje na scénu v okamžicích akce a dobarvuje už tak výbornou atmosféru. Ještě lepší jsou však zvuky, zvláště zrychlený dech a bití srdce ve vypjatých okamžicích, nebo řev hořících Věcí. Atmosféra je díky tomu napumpovaná na maximum a nedovolí vám odejít od počítače, i když je fajn si čas od času dát pauzu a uklidnit se - strach totiž v The Thing hraje velkou roli...
Pokud by se lidem z Computer Artworks povedlo dokončit hru ve stejném duchu, jak se zatím jeví, bylo to, jednoduše řečeno, super! Tento čerstvý vítr v žánru survival horrorů totiž vypadá na skutečně velmi vychytanou záležitost po všech stránkách.
