Bezejmenný hrdina se v pokračování oblíbené hry na hrdiny opět postaví titánům, kteří zabírají a ničí celou zemi. Aby toho nebylo málo, na lodě z hlubin útočí mořská monstra. Hrdinovi tak nezbývá, než se (krátkodobě) připojit k nenáviděné Inkvizici v přístavním městě Caldera obklopeném vulkány.
Časem vás dobrodružství zavede na další ostrovy, kterým dává jednoznačný ráz subtropický podnebný pás. Zatímco prostředí prvního dílu bylo spíše nevýrazné a šeré, v Risen 2 si užijete hotovou přírodní nádheru. Barevné a košaté prostředí je pro hru jednoznačně důležitým prvkem, který navozuje atmosféru světa, v němž vás baví působit a čas od času se jen tak procházet a obdivovat bezpočet výhledů na západ slunce nad zátokami.
Risen 2 na první pohled vůbec působí barvitěji a bodřeji než jeho předchůdce, jehož krásy bylo třeba složitě objevovat. Podepisuje se na tom také pirátská tematika hry. Parťáky vám budou stará známá hospodská Patty a její tatík, pirátský náčelník Steelbeard. S nimi si užijete i nějakou tu dobře mířenou srandu.
Piráti jsou vedle inkvizice a uctívačů voodoo kultu ostatně nejdůležitější herní frakcí. Právě díky frakcím si užijete starého známého využívání výhod každé z nich. Autoři přitom kombinacím nekladou prakticky žádné meze. Pravděpodobně se po celou dobu nemusíte přimknout ani k jedné frakci a naopak můžete co možná nejumněji využívat předností všech.
Nemusí to ale nutně platit. Pokud přesáhnete určitou míru a s jednou frakcí půjdete otevřeně proti druhé, zřejmě se vám k někdejším nepřátelům nebude přebíhat snadno. Úkoly, které jsme v Risen 2 plnili, by se dokázaly umístit na celou kvalitativní škálu. Některé, obzvlášť ty hlavní, byly skvělé, další zapomenutelné a pár bohužel bylo velmi slabých. Je ale možné, že na nich autoři ještě zapracují.
Stejně tak by měli zapracovat na oživení měst. Zatímco v přírodě je radost se pohybovat a objevovat různé kouty, města jsou překvapivě strnulá a jejich obyvatelé unylí. Žánroví souputníci ukazují, že to jde lépe. Faktem ale je, že určitá strnulost se se sériemi Gothic/Risen táhne od počátku.
Také bojový systém je poněkud staromódní a projevuje se v něm tradiční problém, kdy lze většinu bitek vyhrát bohapustým klikáním, obzvlášť je-li protivník zahnán do kouta. V těžších soubojích si lze vypomoci krytím, které ale efektivně využijete jen proti lidskému nepříteli. Na zástupce fauny a skupiny protivníků tento systém příliš nefunguje.
Občas nechtěně vykryjete úder některého z nepřátel, protože hra dost spontánně mění fixaci cílů, s nimiž zrovna bojujete. Čas od času tak sice vykryjete přicházející úder, na druhou stranu se vám mnohokrát přihodí, že hra změní cíl těsně před úderem, který by určitého protivníka už nadobro skolil. Snad to tvůrci ještě trochu vypilují.
Užitečná pomůcka je pistole, v soubojích poslouží jako doplňková a účinná zbraň. Zapomeňte na to, že s ní budete pálit jako o závod. Rychle si zvyknete ji využívat jen v příhodných chvílích, kdy je nejúčinnější. Nabíjí se totiž velmi pomalu. Hodí se také další špinavé triky jako mrštění písku do očí nebo házení kokosových ořechů na hlavu. Triky jsou někdy k vyvedení nepřítele z rovnováhy naprosto zásadní.
Risen 2 je oproti předchůdci jednoznačně na odtučňovací kúře. Hra se takřka ve všech ohledech zjednodušila, což nemusí každému vonět, na druhou stranu se ale zdá, že i tak zůstane jednou z těch komplexnějších her na hrdiny.
Risen 2 se i ve finále zřejmě nevyhne tradičním neduhům, ale i tak bude stát za to ponořit se do herního světa na desítky hodin. Už proto, že autoři se na poměry série snaží vyprávět zajímavý příběh.
