Mass Effect 3 uzavírá sci-fi ságu s rozpaky

Mass Effect 3 po pěti letech uzavírá jedno velké putování galaxií budoucnosti. Bohužel ale není úplně tou hrou, kterou jsme si přáli.

Málokteré vývojářské studio může od počátku herního vývoje promýšlet kroky s ohledem na celou trilogii. A jen minimu z nich se nakonec trilogii podaří dokončit a uzavřít. V současnosti velice oblíbenému studiu Bioware se to poštěstilo. Historie propracované sci-fi ságy se začala psát v roce 2007 a nyní konečně dospěla do svého finále.

Mass Effect 3 pochopitelně přímo navazuje na druhý díl, ze kterého si můžete importovat uložené pozice s důležitými rozhodnutími. Ty se v určité, nikoliv však zásadní míře, promítnou do příběhu trojky. V opačném případě si vytvoříte postavu kapitána Sheparda hezky od píky.

Hned zkraje je však třeba upozornit na obrovskou vnitřní provázanost ságy. Pakliže máte chuť se do Mass Effect 3 pustit bez znalosti předchůdců, své rozhodnutí ještě zvažte. Hra sice funguje i sama o sobě a díky podrobnému kodexu se s jistým čtenářským nasazením prokoušete nuancemi galaxie, zcela jistě si ale atmosféru neužijete tak jako někdo, kdo už s Shepardem a jeho pobočníky něco zažil.

Hra je odkazy na předchůdce doslova prošpikovaná. Dokonce lze říct, že přebírá podstatnou část obsahu druhého dílu a pracuje s ním dál. Týká se to zejména významných, ale i méně důležitých, na druhou stranu však výrazných postav. Spolu s nimi si čas od času zavzpomínáte na staré dobry časy, kdy Zemi ještě nehrozilo zničení. Takové momenty bez nahraného pozadí zkrátka nevyzní.

Země je skutečně v bezprostředním ohrožení. Rasa Reaperů, proti které Shepard nepřímo bojoval v předchozích dílech, se definitivně probudila z nečinnosti a chce zatnout tipec vyspělým organickým rasám, mezi něž se počítají také lidé.

Shepard tak dostává svůj nejdůležitější úkol v bohaté kariéře: sehnat napříč galaxií spojence, postarat se o součástky tajuplné zbraně, která by Reapery mohla zničit a nakonec se osobně vydat na finální zteč.

Atmosféra posledního boje prochází hrou od prvních minut až do úplného finále. Bohužel se tvůrci v první polovině hry spolehli výhradně na pocit ohrožení a naléhavost situace. Výsledkem je poletování po galaxii a shánění podpory mezi všemi možnými rasami, aniž by se v příběhu objevil nějaký zajímavý prvek nebo tajemství. Právě na postupném odhalování hrozby stál děj předchozích dílů a pro první polovinu hry nic takového v zásobě není.

Plnit tak budete méně zajímavé úkoly týkající se jednotlivých ras a jejich vzájemné nesnášenlivosti. V této části jsou vrcholem rozhodnutí určující osudy těchto ras. Pro záchranu galaxie není jednoduché získat pomoc všech, a tak se pravděpodobně nevyhnete těžkým volbám.

Bohužel ani rozhovory s jinak zajímavými postavami, které jsou silným předivem celé série, v první polovině nenabízejí nic zajímavého. Smířit se tak budete muset s klišovitou vojenskou hantýrkou a vzájemným povzbuzováním ve stylu "zatím jsme to vždycky zvládli, zvládneme to i tentokrát".

Teprve v druhé polovině hry nabere příběh grády a tehdy si hráč konečně uvědomí, proč dosud celou ságu tak hltal. Najednou se nabízejí odpovědi na závažné otázky, objevují se odhalení mysteriózních momentů atd. Příběh pak vrcholí ve skvělém finále, které ságu úctyhodně uzavírá, a přestože nechává prostor k filozofické interpretaci, nezpůsobí vám pachuť v ústech z nedostatečné katarze.

Povedené zakončení ságy, na které pracovaly všechny tři díly dohromady, ale ještě neznamená, že by Mass Effect 3 byl po všech stránkách skvělou hrou. Bohužel jí není a kromě líného rozjezdu má překvapivě i další problémy.

Tím hlavním je trestuhodně zanedbaný design úrovní, které v některých případech působí jako z deset let starého titulu. Na svědomí to má především jejich přísně lineární pojetí, které se navíc nesnaží nijak maskovat. Každou chvíli narazíte do nepochopitelné bariéry, ale třeba i zídky, kterou jinde přeskakujete, ale zrovna zde ji nepřekonáte.

Až příliš mnoho pasáží proto připomíná Call of Duty ve sci-fi pojetí a především bez dojmu z autentického sci-fi světa. Pohybovat se budete ve striktních koridorech, kde v drtivé většině případů není absolutně možné odbočit a něco prozkoumat.

Tento design misí proto nutí ke sprinterskému stylu hraní. Zkrátka běžíte a pálíte po nepřátelích. To se děje obvykle tak, že doběhnete na větší prostranství, kde se spustí snad až příliš dlouhá přestřelka. Po vystřílení všech nepřátel se aktivuje skript, který vás dalšími dveřmi pustí dál. Design z dřevních dob.

Důvodem, proč tohle Mass Effect 3 vytýkáme, když podobně fungoval i předchozí díl, je skutečnost, že trojka v porovnání s ním doznala mnohem větší míry zjednodušování. Úrovně v Mass Effect 2 byly o něco autentičtější a dávaly přeci jen větší, i když také ne nějak zázračný, prostor k objevování.

Ale především: Mass Effect 2 nebyl jen slepencem tupých akčních úrovní, ale dal hráčům příležitost podívat se na jednotlivé planety analytičtějším okem. Často jste se mohli procházet sice malými, ale zato skvěle provedenými "společenskými zónami" planet, povídat si s jejich obyvateli a odhalovat další malá tajemství.

Nic z toho v Mass Effect 3 nečekejte. Výsadek na planetě probíhá vždy tak, že jdete přímo do boje. Často pálíte rovnou z přibližovacího modulu.

Všechny mise až na pár světlých výjimek navíc probíhají stejně. Modul vás vyhodí na planetě a následně běžíte koridorem, abyste na konci něco zmáčkli nebo sebrali. Ačkoliv je každá mise zaobalena více či méně povedeným příběhovým pozadím, které je má odlišit, tento mustr je tak přímočarý a tak často používaný, že zanedlouho nebudete mít náladu plnit ani vedlejší úkoly, protože přesně víte, jak budou probíhat a že vás v nich nic objevitelského nečeká. V hlavních, tedy povinných misích, si střílení užijete dost a dost.

Jediným místem, kde se můžete s určitou volností projít, pokecat si a plnit "řečnické" úkoly, zůstává Citadela. Ale i ta je oproti předchozímu dílu redukována do pěti malých přehledných pater. Pak je tu ještě vlastní plavidlo Normandy, které se oproti minule zase tak nezměnilo.

Přitom koncept akce funguje poměrně dobře. Spolu se dvěma vybranými parťáky je třeba postupovat chytře, byť ne kdovíjak takticky. Mass Effect 3 není těžkou hrou, ale na běžnou úroveň obtížnosti je třeba se držet určitých premis.

Jak vydělat co nejvíc

Jednou z mnoha kontroverzí, která se s vydáním Mass Effect 3 táhne, je stažitelný přídavek From Ashes. Ten se objevil ve stejný den jako hotová verze Mass Effect 3. A hráči hned poznali, že by měl být spíše součástí plné hry než dodatkem za cca 180 Kč. Jde o misi s 50 000 let zmraženým Protheanem Javikem, tedy příslušníkem starobylé rasy, o které se v celé trilogii neustále mluví. Kromě klasického střílení, které zase tak nenadchne, nabízí přídavek několik zásadních informací o Protheanech, stejně jako novou postavu - Javika.

Šéf Electronic Arts se přitom chlubí tím, že si přídavek stáhlo 40 % majitelů hry, což je rekordní hodnota. Spíše to však svědčí o tom, že EA ze hry oddělilo něco, co mělo být její součástí a oddaným fanouškům nezbylo, než si další dílek skládačky dokoupit.

Zásadní je především krytí. Bez něj vám nepřátelé velmi rychle zatopí. Většinou se neobejdete ani bez udílení příkazů parťákům, kterou speciální schopnost mají zrovna použít na kterého nepřítele.

Speciálních schopností má každá postava včetně Sheparda jen pár. Ale takřka všechny jsou v boji dobře použitelné. V tomto ohledu lze zjednodušení proti běžným hrám na hrdiny kvitovat. Hru zpřehledňuje, a i když nedává možnost zajímavějšího rozvoje postavy, vede k tomu, že hráč obvykle všechny schopnosti, které má k dispozici, také využívá.

Ostatně v Mass Effect 3 není problém mít koncem hry plně vycepované postavy, které mají všechny schopnosti na maximu (každá z nich má 7 úrovní). A ani se přitom kdovíjak nezapotíte při plnění vedlejších úkolů.

Čistě graficky není Mass Effect 3 vůbec špatný, bohužel se ale na vizuálním dojmu podepisují nudně vystavěné mise, kterým občas lehce pomáhá nějaký monumentální výhled. Ty však zůstávají jen grafickým šidítkem, po jehož zhlédnutí vstupujete do útrob koridoru.

Mass Effect 3 bohužel netrefil poměr mezi lineární akcí a objevováním světů tak dobře jako vynikající Mass Effect 2. Návštěvy planet jsou v trojce zkrátka až příliš akční, přímočaré, zapomenutelné a často bohužel nudné.

Nebýt příběhového zastřešení, které v druhé polovině dostane konečně starou známou kvalitu a minulosti celé ságy, byl by Mass Effect 3 jen sotva průměrnou akcí. A to je velká škoda. Na hře je až příliš vidět, že autoři chtěli hru obrousit a zpřístupnit absolutně všem, nejspíš hlavně milovníkům Call of Duty. Jenže tím ji vzali dobře nastavené vyvážení a významnou část vynikající hratelnosti.

Mass Effect 3 je ale i tak ve výsledku přeci jen skvělým koncem jedné sci-fi ságy, který by si každý fanoušek neměl nechat ujít. Zejména tedy co se týče příběhu. Zároveň je ale také nepříjemným dokladem toho, jak se herní průmysl za pouhých pět let změnil. Ne všude je zjednodušování za každou cenu vhodné a ospravedlnitelné.