Titul je svěží variací na žánr zombie akcí, který se hraje pouze po síti. Místo nemrtvých se však po prostředí pohybují armády mutantů, které omylem vytvořila korporace Horzine Biotech během klonovacích experimentů. Typů mutantů je celá řada, mnohdy jsou rychlí a disponují speciálními dovednostmi.
Herní náplň je podobná sérii Left 4 Dead. Kiling Floor 2 je tedy kooperativní řežba, ve které odoláváte vlnám nepřátel a týmová spolupráce je pro přežití naprosto nezbytná. Nutno dodat, že hra je tuhá i na normální obtížnost a při jejím zvýšení poctivě otestuje schopnosti nejednoho hráče. Přesněji řečeno až šesti hráčů.
Titul je momentálně dostupný v rámci předběžného přístupu. V porovnání s jinými hrami je však nadstandardně odladěný a na chyby narazíte jen vzácně.
Jediným omezením je ve stávajícím stavu menší množství obsahu. Vývojáři tvrdí, že se chtějí soustředit na vyvážení, a hráče proto zatím nezavalují možnostmi.
V současné době je tak na výběr ze čtyř specializací a hraje se na třech mapách. Plná hra má oproti tomu zahrnout deset povolání a několik dalších úrovní. Stávající hra přesto baví, hrozí však brzký stereotyp. O značce Killing Floor se však říká, že opakování je pointa hry.
Učíte se totiž, odkud chodí nepřátelé, jaká jsou nejlepší místa pro obranu před hordami protivníků a jak správně spolupracovat s týmem. Ve hře navíc získáváte úrovně, které vylepšují pasivní schopnosti vaší postavy.
Některá povolání díky tomu odhalí neviditelné nepřátele na větší vzdálenost, prodlužují zpomalení času či zrychlují svůj vlastní pohyb.
Mezi postavami tak vzniká symbióza, která pomáhá přežít některé silně chaotické momenty. Chvílemi se na vás řítí i několik desítek nepřátel a obklíčení mnohdy znamená smrt.
Pokud však tyto vypjaté momenty zvládnete, hra vás odmění nezvykle krvavou scenérií. Vývojáři totiž vymysleli technologii, která umožňuje vykreslovat téměř absurdní množství krve, a ta tak v rámci zápasu vůbec nemizí.
Killing Floor 2 si ostatně na brutálnosti zpracování zakládá. Mutanti mají devatenáct bodů, které jim lze zbraní useknout, či ustřelit. Části těla lze navíc oddělovat vertikálně i horizontálně, a to v libovolných kombinacích. V praxi je však nejlepší mířit na hlavu a akce je natolik rychlá, že systém při hraní příliš nevnímáte.
Zuřivé bitky oživují drobné nápady. Například možnost zatavit dveře svářecím přístrojem. Na čas tak můžete zarazit vlnu nepřátel a čelit útokům z menšího počtu stran. Zatavení lze navíc obnovovat.
Znamená to však, že se neúčastníte akce, a hráči to proto mnohdy ignorují. A pokud se nepřátelům jednou zatavené dveře podaří prorazit, do konce zápasu je již svařit nelze.
Dynamiku hry pak diktují odlišné typy monster. Utkáte se se základními mutanty, kteří se pohybují pomalu a zraní vás jen zblízka. Narazíte na zuřivě běhající monstra s mačetou, skákající pavouky, neviditelné ženy i příšery s obrovskou výdrží či plamenometem.
Podle nastavení je třeba odrazit čtyři, sedm, nebo deset vln a zápas končí soubojem s bossem. Dohrání mapy zpravidla zabere mezi dvaceti až čtyřiceti minutami a boss nejednou zadupe do země i jinak dobře sehraný tým. Právě boss je však jedním z prvků, který by snesl vylepšení.
Souboj s ním je zábavný, hře by však prospělo více typů závěrečných nepřátel. Mohla by z nich volit náhodně a vedlo by to k odlišným závěrům zápasu.
Potěší vizuální zpracování hry. Je znát, že autoři titul vytvářejí s radostí a všechny prvky apokalyptické atmosféře náramně sednou. Ať už jsou to nahrávací obrazovky, menu, či vzhled nepřátel, vše vytváří ten správný dojem.
Ačkoliv tedy Killing Floor 2 nevyhraje žádné ceny za originalitu, je to náramně povedená akce. Většinu nápadů už zkušenější hráči viděli jinde, výsledná kombinace přesto funguje perfektně.
Je to přímočará krvavá kooperace, kterou nejlépe doceníte se skupinou přátel a komunikací přes mikrofon. Ale když zdoláte vyšší obtížnosti, hra vás odmění zadostiučiněním. Milovníky čistokrevné akce proto hra potěší, vyznavači příběhů by si však od titulu měli držet citelný odstup.
