Kdysi dávno bylo Need for Speed zcela normální závodní sérií, jejíž nové díly vycházely s odstupem dvou tří let, ovšem to už dlouho neplatí. Po masivním úspěchu prvního Undergroundu přešlo Electronic Arts na svůj často praktikovaný roční cyklus. Svižně následovala další pokračování, až jsme se dostali k desátému dílu, který nese název Carbon a má ambice opět zaujmout miliony hráčů na všech myslitelných platformách. Jelikož nyní vyšlo demo, můžeme si o něm udělat realistický obrázek.
Je takřka jisté, že tuning půjde v plné hře ještě mnohem dále, ostatně jde o jednu z mála oblastí, kam se vylepšení implementují relativně lehce.
Na výběr stojí v garáži rovnou tři závodní kousky, od nichž by chtěl mít klíčky asi každý. Tvůrci se rozhodli nabídnout nám zážitek z odlišných automobilových tříd, takže tu máme skupinu Muscle (Chevrolet Camaro), Exotic (Lamborghini Gallardo) a Tuning (Mitshubishi Lancer). Vozy lze ještě dále mírně poupravit, nicméně veškeré změny se omezují na zevnějšek, v motoru se nepohrabete. Přesto jde o příjemnou možnost, jíž ocení hlavně milovníci odlišností. Je takřka jisté, že tuning půjde v plné hře ještě mnohem dále, ostatně jde o jednu z mála oblastí, kam
se vylepšení implementují relativně lehce.
Demo nabízí rovnou tři tratě, přičemž dvě z nich jsou přístupné hned. Jakmile zde dosáhnete až na vítězné vavříny, otevře se vám i třetí. Ale popořadě. První závod je zcela klasický – s několika dalšími závodníky soupeříte o to, kdo se dostane jako první do cíle. Nelze se přitom ubránit vzpomínce na Undergroundy, vždyť si zajezdíte opět výhradně v noci, za světla neonů a neustálého lesku všeho možného, a také za použití nitra. Novinkou budiž jakýsi parťák na trati, který vám neustále hlásí, co se děje, nicméně na nějakou týmovou režii se netěšte, ačkoliv tato funkce nemusí být z dema patrná v celé její kráse. Každopádně nám zatím přišla zcela přebytečná, dokonce spíše rušivá. Na trati jinak klasicky narazíte na běžný provoz, který dokáže nemile překvapit ve chvíli, kdy ze zatáčky se špatnou viditelností vyletíte třísetkilometrovou rychlostí rovnou do kapoty mikrobusu. To se pak všichni oponenti proženou kolem, vy se musíte vzpamatovat a pokusit se dobýt ztracené pozice. Naštěstí to není nic těžkého – umělá inteligence je totiž
uměle vyvažována. V případě, že zrovna vedete, nemůžete se nikdy těšit z tučného náskoku, protože aspoň jedno dvě auta se vás drží jako klíšťata, i kdybyste jeli sebelépe. Oproti tomu vám ani příliš neujedou, což působí komicky: zaseknete se třeba na osm sekund a zanedlouho stejně celý peloton dostihnete. Nepřišlo mi, že by závodníci jezdili kdovíjak agresivně, sice se cpou do předu, ale nejezdí zákeřně, což je možná trochu škoda. Závod je totiž velmi jednoduchý, stejně jako celá trať, která působí jaksi nenápaditě a sterilně. Je pak menším problémem namemorovat si její vypečená místa, protože všude působí tak nějak stejně. Ale jak bylo řečeno, není to moc třeba, vzhledem k tomu, že vítězství padne do klína snadno.
Nepřišlo mi, že by závodníci jezdili kdovíjak agresivně, sice se cpou do předu, ale nejezdí zákeřně, což je možná trochu škoda.
Druhým módem, jenž se vám v demu představí se samozřejmostí sobě vlastní, je drift. Ten jistě všichni fandové série dobře znají a dobrá polovina ho nenávidí, druhá zase miluje. To podle toho, jak moc se jim v něm daří. V Carbonu se od předchůdců docela liší. Auta hodně kloužou, tudíž zpočátku neuděláte pořádnou sérii smyků, aniž byste se dotkli mantinelů. Frustrace naštěstí trvá jen po několik
úvodních pokusů (podle toho, jak moc jste v tom zběhlí), pak začnete využívat možnosti ve smyku poměrně přesně vozidlo korigovat. Jednotlivé slidy se také o něco lépe napojují, poněvadž je na to více času. Zmíníme ještě okrajové zóny, do kterých se rozhodně vyplatí smykovat, zvýší vám totiž multiplikátor výsledku. Ostatně bez nich byste proti ne úplně slabé konkurenci zřejmě neuspěli.
A teď už k novince v podobě třetího závodu. Ten je totiž velkým marketingovým tahákem hry, a zřejmě také jedinou více viditelnou změnou oproti předchůdcům. Jedná o ježdění v kaňonech a musíme přiznat, že rozhodně není nezábavné, ba právě naopak. Atmosférický úvod, kdy čekáte na vrcholku hory, když tu přijíždí váš dnešní protivník – drzý mladík, který si udělá pár smyků a vyzve vás na souboj. Ani se nestačíte nadechnout a už se závodí. Vaším úkolem je unikající vůz předhonit a udržet ho za sebou deset sekund, zároveň vám ale nesmí na stejný časový obnos uniknout na více než pět set stop. Závodí se ukrutnými serpentinami směrem dolů a napětí by se dalo krájet. Vždyť svodidla nejsou vůbec tak pevná, jak
jsme ze série zvyklí, ba právě naopak – po sebemenším nárazu se rozletí a vy končíte rozsekaní kdesi na dně kaňonu. Není to vůbec špatné a konečně je tak vyžadována čistá jízda. Zároveň obtížnost mi přišla dobře odladěná, zbytečná frustrace se naštěstí nedostavuje.
Zároveň obtížnost mi přišla dobře odladěná, zbytečná frustrace se naštěstí nedostavuje.
A to i proto, že fyzikální model zůstal na úrovni arkády, možná se tímto směrem ještě více prohloubil. Vozy snad akorát působí stabilnějším dojmem, pocit z rychlosti je pořád moc pěkný. Po grafické stránce se toho zrovna moc neudálo, spíše vůbec nic – engine je pořád stejný, což vzhledem ke kvalitě grafiky ani nevadí. Jsme zvědaví, co všechno plná verze přinese, zatím nám Carbon připadá jako návrat ke kořenům Undergroundu, jež byly vyztuženy napínavým novým módem. Tento díl revoluci zcela jistě nepřinese, jisté také je, že ho mnozí budou milovat a další zase nenávidět. Tak už to ale u Need for Speed bývá – milionům prodaných kusů by nemělo stát nic v cestě.
>> Více aktuálních informací o NFS: Carbon najdete na naší fanstránce <<
Index očekávání: 80%
