Středověk patří k vděčným námětům raeltimeových strategií. Až do teď však nevyšel žádný titul mapující toto období, který by kombinoval historickou přesnost, realističnost a hratelnost. Zřejmě se to však změní až na trh zavítá Medieval: Total War. Jeden z nejočekávanějších strategickým počinům letošního roku. Hra, nabízející bitvy čítající tisíce vojáků, stojící na historických reáliích, kombinující tahovou a realtimeovou část, obojí v nesmírně komplexním a propracovaném provedení.
Za zrodem této nadcházející (doufejme) bomby stojí společnost Creative Assembly, jež má na svědomí Shogun: Total War. Shogun, jenž byl úspěšný především díky svým megalomanským bitvám, japonskému prostředí a také tahové části, v níž jste spravovali provincie, vedli diplomatická jednání a vůbec celé to dávalo pocit, že něčemu vládnete.
Medieval: Total War v mnohém navazuje na Shoguna a obě hry jsou vystavěny na stejném principu. Medieval se odehrává v rozmezí let 1095 až 1453, v dobách krutého středověku, kdy se neustále válčilo, vraždilo a církev měla svá mocná chapadla téměř všude. Hra se skládá 
ze dvou rozdílných částí. V tahové na obrovské mapě Evropy ovládáte svá území, cvičíte vojsko, stavíte, staráte se o ekonomiku, komunikujete s ostatními panovníky atd. Jakmile dojde k boji, přichází ke slovu reálný čas a obrovské bitvy, v nichž si seká hlavy až deset tisíc válečníků.
Cíle hry jsou různorodé, někdy vychází z historie daného národa, jindy stačí dobýt ostatní státy či splnit úkoly v kampaních. Mezi nimi se objeví vpád Mongolů do Evropy, stoletá válka či reconquista ve Španělsku. Hrát bude možno za dvanáct národů (Angličané, Turci, Francouzi, Rusové, Mongolové atd.), rozdělených do čtyř hlavních kultur. Přičemž chybět nebudou ani početně menší evropské národy, které budou vystupovat jako ostatní země a dotvoří celou mapu Evropy. Jelikož Medieval čerpá z historie, potkáte spoustu osobností, jež svým hrdinstvím a věhlasem strhávají ostatní vojáky – z těch nejznámějších to je Fridrich Barbarossa, Richard lví srdce nebo Johanka z Arku. Tolik k nudným faktům.
Detailnost, s jakou Medieval přistupuje k válčení a spravování, je obrovská. Tak například diplomacie. Pokud nestavíte dost kostelů a 
nepodporujete církev, papež proti vám pošle křížovou výpravu. Své dcery – princezny – může vdávat do ostatních zemí a sňatkovou politikou si upevnit vztahy. Aliance se hodí, válčíte-li s někým - spřátelená vojska mohou přijít na pomoc a hned se lépe bojuje. Když už nic, tak alespoň neutrální status je dobrý k tomu, aby obchodní karavany mohly přecházet přes území jiného panovníka. K diplomacii také patří úplatky, vojenský nátlak a další podobné kulišárny. Okolní vládci mají rozdílné povahy, chovají se odlišně a nikdy nemůžete být zadobře se všemi, proto někdy musí dojít k válce.
Nepostradatelnou úlohu během vojenských tažení hrají generálové, jež se RPG systémem zlepšují a pozitivně ovlivňují obyčejné jednotky. Takový generál je osobnost sama o sobě a je třeba si jej hýčkat, neboť není-li spokojen, může revoltovat a způsobit občanskou válku. Kromě úplatků si lze generály naklonit tím, že jim přidělíte nějakou tu provincii, dosadíte je do úřadu nebo jim dáte svou dceru. A loajální generál bude poslušně plnit rozkazy a za krále položí i život.
V tahové části toho jde dělat ještě spousta. Více méně jsou to 
drobnosti, jež dohromady vytváří propracované dílo, které věrně simuluje středověké panování. V Medievalu se objeví i loďstvo a špióni, občas zemi postihnou neplechy jako morová epidemie, důležitý bude prvek nástupnictví, poraženou armádu bude možno zajmout, popravit nebo ji využít. Je toho opravdu hodně, a to je zatím jenom tahová část. Jakmile se v ní sejdou dvě armády, začne již zmíněný boj v reálném čase.
Soudě podle dojmů z demoverze, od dob Shoguna se toho moc nezměnilo. V něčem to je dobře, v něčem špatně. Základní myšlenka – přinést boje, které věrně kopírují středověká jatka – je víc než povedená, do posledního puntíku opravdu pasuje s historií a až na výjimky nepřekrucuje či nezkresluje tehdejší válečnictví. Tradiční fog of war je nehrazena tím, že vidíte pouze to, co vaše jednotky. V praxi to funguje tak, že mapa je sice odhalena celá, ale s kamerou se dostane pouze do blízkého okolí vašich vojáčků. Z počátku se to jeví jako nepraktická věc, ale právě tímto způsobem je zachována realističnost – kde nemáte své vojáky, tam nevidíte.
Paňáci stejného druhu jsou zformováni do oddílů. Vojáky lze v rámci 
jedné formace velmi jednoduše překupovat, dávat do řad a rozmisťovat. Jednotliví muži se vždy pohybují ve svém oddílu, jež se de facto ovládá jako jedna jednotka. Takže i přesto, že máte k dispozici dva tisíce vojáků, řídíte dejme tomu třeba jenom šestnáct formací. Způsob rozestavění je dost důležitý, halapartníci se nejlépe uplatní v sevřené formaci, jízda zase nadělá nejvíc neplechy v trojúhelníku a lučištníky je vhodné dát do několika podlouhlých řad, aby měli co nejlepší výhled a mohli trefit nepřítele i do oka.
Nedílnou součástí hry je morálka a kondice. Pokud vaši bojovníci dostávají na frak a k tomu ještě před chvilkou padla na zem hlava jejich velitele, vezmou nohy na ramena a boje se zúčastní až poté, co se daleko od bitevní vřavy uklidní. Dobrá či špatná kondice ovlivňuje výkony vojáků, nikdo nechce neustále běhat z kopce do kopce v čtyřicetikilové zbroji, obzvláště ne za špatného počasí. Unavení muži toho moc nesvedou a nepřítel je tak slupne jako malinu.
Krom těchto věcí je ve hře celá další řada faktorů ovlivňujících bitvy. Důležité je například rozestavění vojáků ve formaci i na bojišti, svou roli také hraje směr a místo útoku (přepadení zezadu 
pro napadené zrovna moc veselé není). Detailnost je všudypřítomná; některé jednotky mají bonusy ve svém domovském terénu (těžká evropská jízda se na poušti moc nechytá) a katapulty i lučištníci disponují omezeným množstvím munice a navíc ne vždy trefí svůj cíl. Především dobývací stroje nemají přesnou mušku a balvany jim létají na všechny strany. Formace, morálka, kondice a další věci poskytují obrovský prostor pro taktiku, styl boje a válčení vůbec. Početní přesila rozhodně nezaručuje snadné vítězství, pokud se chytře taktizuje, lze porazit, nebo alespoň zahnat na útěk mnohonásobně silnějšího nepřítele.
Co se týká jednotek samotných, nic převratného se nekoná. Medieval je rozdělen do několika epoch, v nichž je možno trénovat lepší a lepší druhy vojáků a využívat technologického pokroku. Každý národ bude mít svou unikátní jednotku, jinak bude platit to, co v ostatních podobných strategiích – rytíři pobijí lučištníky, ti se pro změnu hodí na pomalé halapartníky, kteří se zase umějí vypořádat s rytíři. Dohromady ve hře bude kolem sta druhů jednotek, ale vesměs půjde o modifikace několika základních typů.
Grafika hry nepatří mezi její silné stránky. Tahová část vypadá dobře, ale realtimeové bitvy svým zpracování zaspaly dobu. Animace jsou jednoduché, jednotky moc detailů nepobraly a okolní placaté stromy nikoho nenadchnou. To je ovšem jenom první dojem, který převládá do té doby, než se na mapě sejde několik tisícovek hlav a počítač přestává tento nápor stíhat. V tomto momentě je jasné, že lepší grafika by hru ještě více zpomalila, a že by se Medieval nedal hrát ani na silných strojích. Výsledek je tedy kompromisem. Ono to ani taky moc nevadí – v Medievalu jde hlavně o realističnost a detailnost, ne o technické zpracování.
Někomu by však mohla ona realističnost mohla vadit. Uvidíme, jak dopadne tahová část a zda nebude až příliš podrobná. Realtimeové sekci zatím nelze vytknout nic, snad až na občasný chaos, který nastává, řeže-li se několik oddílů najednou. Pokud hra skutečně bude taková, jak se zatím prezentuje, čeká nás vynikající strategie, která jako vůbec první bude věrně simulovat středověké panování a dobývání. Datum vydání bylo ale, již tradičně, odloženo, nyní by jím měl být podzim letošního roku.
