Můj letošní první červencový týden je téměř nachlup stejný jako ten loňský. Letos, stejně jako vloni, věnuji tuto dobu recenzování hry, opět jde o akční RPG od Blizzardu, i nyní se jedná o Diablo 2, konkrétně o jeho datadisk Lord of Destruction, a i tentokrát se mu věnuji od rána do večera a nemůžu se od něj ani za nic odtrhnout. Snad jen na chvíli, abych pro vás napsal tyto první dojmy, neboť projít pět aktů s jednou z nových postaviček přeci jenom nějaký čas zabere, na druhou stranu samotný datadisk projít už tak dlouho netrvá, na recenzi takhle dokonalé hry to však podle mého názoru přeci jenom nestačí.
První, na co se vrhnu, jsou nové postavičky. Lord of Destruction nám nabízí Assassinku a Druida, každá z nich má něco do sebe a každá z nich má své přednosti. Assassinku si oblíbí každý, kdo pařil hru za Paladina či Barbara, ačkoliv ze všech tří ženských postav je fyzicky zřejmě nejsilnější. Její přednosti (herní :o)) vám jistě popíše Niki v naší společné recenzi, já jsem si totiž vybral Druida, človíčka se schopnostmi a využitím mezi Paladinem a Necromancerem, jehož hlavní předností je přeměna v kterékoliv zvíře či vyvolávání zvířecích pomocníků (havranů, vlků, šakalů…).
Druhou věcí, kterou vývojáři z Blizzardu slibovali a která jistě zajímá každého z vás, je vylepšená grafika a detailnější rozlišení 800x600. To v Lord of Destruction skutečně naleznete a nejen v případě pátého, datadiskového Aktu, ale v celé hře. Nainstalujete-li si tedy expansion set k Diablu 2 a rozhodnete-li se stejně jako my projet celou hru od začátku ať již za některou ze starších či nových herních postav, stačí si v Options nastavit rozlišení 800x600 a můžete si celé Diablo projít v detailnější grafice, která navíc díky tomu nabídne i vizuáně dokonalejší animace, za něž jsme vývojáře z Blizzardu chválili již vloni.
No a teď už konečně k samotnému pátému aktu, na který jste asi všichni čekali nejvíce. Ještě než začnu s jeho popisem, mohu vám říct, že jde podle mě o nejlepší část celé hry. Je dokonale graficky vyvedená, krásně barevná a animovaná, na okolní prostředí má vliv vaše magická střela a podobně, čili střílíte-li otrávené šípy, je krajina ozařována zeleně, ledová kouzla ji osvětlí do modra a ohnivé šípy a různe firebally zbarví okolí do červena. Ale to jsem trošku předběhl, pojďme teď konečně k popisu děje v pátém aktu.
Vaším úkolem je nastolit pořádek ve virtuálním světě, který devastuje Baal, poslední člen nebezpečného trojlístku, který tvořil společně s Mephistem (toho jste zabili na konci třetího aktu) a Diablem (postavil se vám na konci samotné hry, tedy čtvrtého aktu). Jejich smrt se mu pochopitelně příliš nezamlouvala a rozhodl se ji odplatit dle hesla „oko za oko, zub za zub“ nelítostným bojem proti všem smrtelníkům tak, aby ovládl svět a pomstil smrt svých bratří. Znavení vesničané i bojovníci jen stěží vzdorují nejrůznějším příšerám a pomoci jim s jejich vyvražďováním musíte vy. Baalovými pohůnky si však cestu jen klestíte, abyste svět definitivně osvobodili, musíte zničit i samotného Baala, což nebude vůbec jednoduché.
Koho všechno během naší pouti pátým aktem osvobodíme, si nechám až na recenzi, jednoduché to však rozhodně nebude. Postaví se vám totiž spousta nových nepřátel, zejména z řad démonů. Asi nejvíce jsem nesnášel všudypřítomné malé, rychlé a teleportující se Demon Trickstery, na které budou platit zbraně a kouzla na dálku, Amazonka vycvičená na střelbu z lukem s nimi tedy nebude mít vážnější problémy (až na to, že neustále poskakují či se teleportují a přitom ještě stihnou házet poměrně účinné firebally).
S těmi se v pátém aktu budete setkávat nejčastěji a kromě toho, že se vyskytují ve velkých hejnech, mají navíc i pomocníky Crush Beast, kteří je vozí na svém vrcholku a slouží jim coby nedobytné vozítko. Na tyhle samohyby stejně jako na barikády a strážní věže, které Demon Tricksteři okupují, však platí výbušná kouzla.
Nejen Tricksteři vám však budou znepříjemňovat život v cestě za Baalem. Z těch nových potvor vám budou ještě znepříjemňovat život Stygian Fury, okřídlené démonky oplývající velkou silou, avšak malou výdrží, zejména když jim trošku přismahnete křídla. Vyskytují se však ve velkých hejnech a také mohou být značně nebezpečné, stejně jako Ice Boaři, které sice zničíte poměrně rychle, pokud se vám to však nepovede, vzhledem k jejich úžasné síle přijdete i s poměrně slušným brněním o poměrně dost života.
To však není nic v porovnání s vyvrcholením hry samotné, které je mnohem úchvatnější než v případě samotného Diabla. Než se k němu dostanete, musíte projít všemi možnými příšerami se hemžící tři podlaží Worldstone Keep, po nich následují ještě tužší nepřátelé v Throne of Destruction, kde se navíc ještě se samotným Baalem neutkáte, jen si jej důkladně prohlédnete (a on vás) při soubojích se všemi jeho poddanými,
které svým kouzlem přivolává v početné a hodně silné sestavě (vyčistíte-li celé Throne of Destruction, Baal si pětkrát vyvolá příšery s hlavním bossem kmene z jedné rasy nepřátel od Warped Shamanů až po Venom Lordy).
Závěrečný a nejdůležitější souboj, na kterém závisí budoucnost lidstva ve virtuálním světě Diabla 2, vás totiž čeká až poté, co se Baal odebere do Worldstone Chamber a po neúspěchu svých pohůnků si to s vámi rozdá sám. Tedy ne tak docela, při souboji vás totiž budou neustále obtěžovat ze země rašící Festering Appendages a když už bude Baalovi docházet dech, zavolá si na pomoc svého dvojníka a vy se tak nejenže budete muset bránit kouzlům a útokům dvou Baalů, ale ještě je, každého zvlášť, budete muset zničit! Navíc teleportování se do města za účelem nakoupení healingů, nabrání dostatečného počtu mana-lahviček a doplnění života pro najmutého spolubojovníka či vykouzlenou postavu pomůže nejen vám, ale i Baalovi, který se do vašeho návratu zcela zregeneruje a boj začíná nanovo. To je prostě adrenalinový konec přesně jak má být.
Ještě než uzavřu tyto první dojmy,
při vzpomínce na zabíjení spousty nepřátel si nemůžu nevzpomenout na předměty, které z nich vypadávaly. Lidé z Blizzardu se nechali slyšet, že se můžeme těšit na spoustu nových unikátních a magických předmětů se vskutku zajímavými vlastnostmi. Ačkoliv jsem zatím na setové předměty štěstí neměl, nějaký ten unikátní z opravdu silných potvor opravdu vypadl a byť se pro mou Amazonku zrovna dvakrát nehodil, Barbaři či Druidi by po jeho nalezení jistě šíleli nadšením. Při hře po Battle.netu či při standardním multiplayeru si tak můžete přijít na solidní výbavičku.
Co říci závěrem? Asi nic, protože konec tohoto článku rozhodně neznamená naše poslední slovo na téma Lord of Destruction. Obsáhlou recenzi spolu s Nikim připravujeme na příští týden a mě čekají ještě desítky hodin hraní téhle skvělé gamesky, která mě po roce opět chytla jako žádná jiná a propařeným nocím nebude bránit únava a vzhledem ke svátkům snad ani žádné jiné pracovní povinnosti. No a pokud máte dojem, že do recenze nevydržíte a já v těchto prvních dojmech pln všech těch zážitků z hraní na něco zapomněl, tak neváhejte a napište si o to do diskuse, od toho tu přeci je.
PS: Kromě těchto prvních dojmů mě včera Čočík donutil vytípat i spoustu obrázků ze hry, takže kromě této várky na konci článku si můžete prohlédnout i včera v podvečer zveřejněnou galerii screenshotů z hraní Lord of Destruction, kromě toho je k dispozici první (in-game) a druhé (filmové) video ze hry.
