Dire Hive - brutalita především

Nahý hlavní hrdina a jeho krev rozkládající se na mnoha překážkách v právě rozehraném levelu. Tak to bude vypadat většinu času při hraní Dire Hive, hry, která je tak trochu jiná.

Nemůžu si pomoct, ale Dire Heaven je pro mě hrou dosti bizardní a to hned z několika zásadních důvodů. Na žánru vlastně není nic špatného, jedná se o klasickou arkádu, tedy hopsačku, kde nebudetevyužívat žádné zbraně a jediným vaším úkolem je přeskakování autory nastavených překážek. To se jako tradičně odehrává v uzavřených arénách, které jsou v případě Dire Heaven rozlohově dosti malé, tedy skládají se z jedné, dvou, maximálně však tří obrazovek. Ty obtížnější a delší se budou objevovat až postupně a jejich natažení poměrně výrazně zvedá hladinu obtížnosti.

Jednotlivé levely jsou totiž těžké samy o sobě a skládají se z mnoha samostatných nástrah, jež jsou umístěné tak, abyste při jejich přehlédnutí nebo nedbalém pohybu na místě umřeli. To jak jistě uznáte zní dosti morbidně a přesně taková tato hra je – vyžívá se v zobrazování kreslené stříkající krve, která navíc zůstává na obrazovce i poté, co jste umřeli a respawnovali se znovu. To snad aby vám připomínala vaši předešlou chybu, přičemž jinak tomu nebude ani ve chvíli, kdy zemřete po druhé nebo potřetí. I v takovém případě zůstanou na monitoru snadno rozeznatelné skvrny jasně kontrastující s bílým pozadím. To byl samozřejmě záměr, který poměrně vyšel – pokud se tedy vyžíváte v hrách, kde krev pryští v hektolitrech, budete spokojeni.

Míst, kde můžete rázem přijít o život, je v každém levelu hned několik a mnohdy jsou tak záludně umístěné, že budete mít problémy se jim vyhnout i po několikáté, kdy oblastí procházíte. Veskrze se ale jedná o dvě základní překážky – bodce, na něž se můžete s hlavní postavou napíchnout a zabít a nebo také ozubená kola točící se v jejich blízkosti. U těch je jedinýproblém – většinou nejsou na zemi ale ve vzduchu, překošit je tedy bude podstatně složitější. Problém ale občas dělají i samotné bodáky umístěné po celé spodní podlaze, kam s jistotou spadnete v momentě, kdy uděláte jediný španý krok na lávce o něco výše. To je ještě nepříjemnější vzhledem k obrovským vzdálenostem plošinek, které jsou nastaveny tak, abyste druhého konce dosáhli jen při pořádném rozběhu a naprosto precizním skoku. Jinak se hrdina ke kraji plošiny ani nepřiblíží a zřítí se dolů.

I navzdory občas iritující hratelnosti je ale Dire Hive originální hrou se svižnou hratelností, která vás nebude nudit. Plusovým bodem může být rovněž několik herních postav, které jsou ovšem z neznámých důvodů nahé a pořdně zcvrklé.