Název Strombringer je sice původně spjatý hlavně s knihami Michaela Moorcocka, ale pod rukama ruského týmu Snowball Interactive se promění i ve zcela nové médium - v počítačovou hru žánru RPG. Titul nazvaný celým jménem Stormbringer: Elric of Melniboné se inspiroval hned prvním románem o Elricovi - bělovlasém vládci ostrovního království. Ti, kdož nejsou s Moorcockovým hrdinou obeznámeni, by mi asi neodpustili, kdybych o něm dál hovořila, jako o někom, koho všichni dávno známe, a tak Elrica raději představím: je to potomek prastarého rodu, který odnepaměti sídlí na Dračím ostrově. Elric je (kromě toho, že je dědicem Purpurového trůnu) navíc albín a ke svému životu potřebuje pravidelný přísun čarodějných bylin a magie. Možná i tahle jeho odlišnost ho motivovala k tomu, aby od mládí studoval staré kouzelnické spisy a osvojoval si zapomenuté umění magie své rasy. Příběh prvního románu (a tedy částečně i hry) vypráví o tom, jak Elricův mírumilovný způsob vládnutí přestane být po chuti jeho bratranci Yrkoonovi, který, aby se Elrica zbavil, unese jeho milovanou dívku Cymoril. Elric se vydává na pouť, jejímž cílem není pouze Cymorilina záchrana, ale i nalezení nové budoucnosti pro lid Melniboné.
Místa, do nichž během hry zavítáte, zcela odpovídají místům popsaným v knize - ať už jde o město Imrryr, Dračí jeskyně nebo Mladá království. I postavy se autorům hry líbily natolik, že většinu z nich převzali - Cymoril, Yrkoona, Dyvima Tvara, Rackhira Rudého Lučištníka ... a setkáme se dokonce i s Ariochem (pánem Chaosu, kterému Elric slouží). K mé velké radosti se Snowball vykašlal na 3D pojetí hry a vytváří Stormbringera sice se všemi možnými efekty (anti-aliasing, z-buffering, počasí, světla, stíny a všechno ostatní), ale v perspektivě, která mi u RPG her vyhovuje nejvíc. Když to funguje v Baldur's Gate a Falloutech, proč by to nakonec nemělo být stejně skvělé i tady?
I když se občas stane, že se k vám někdo během putování přidá a bude vám nějakou dobu dělat společnost, hlavní postavou stále zůstává Elric se svým kouzelným mečem. Pokud se tedy ocitnete v boji za situace, kdy máte v partě další dvě osoby, leží stejně většina odpovědnosti za výhru na Elricovi, a je proto důležitější vést Elrica než se snažit ovládat ty druhé dvě postavy. Velkou roli ve hře budou mít i dialogy - právě z nich se dozvídáte další podrobnosti příběhu a další náznaky, které často ústí v nové questy. Vzhledem k tomu, že na hře spolupracuje i autor knihy, dá se očekávat, že Elricova složitá postava se nepromění v nějakého svalnatce s mečem, který by ve svém působivém černém brnění pobíhal po kraji a stínal svým runovým mečem každému hlavu na potkání. Kdy se o tom ale budeme moct přesvědčit na vlastní oči, to je zatím ve hvězdách.
