Situace se navíc pomalu proměňuje. O hrách na tiskových konferencích čím dál tím častěji hovoří ženy a zástupkyň něžného pohlaví přibývá i jako návštěvnic herních akcí.
Zpracováním hrdinek se navíc na YouTube vehementně zabývá Anita Sarkeesianová a letošní disertační práce Teresy Lynchové naznačila, že využití žen jako sexuálních objektů ve hrách poslední dvě dekády klesá.
Postupně se proměňuje role i vzhled videoherních slečen. V počátcích herního průmyslu šlo především o dámy v nesnázích, které bylo třeba zachraňovat.
Příkladem je klasická arkádová hra Donkey Kong z roku 1981, kde se pokoušíte vysvobodit slečnu jménem Lady. Instalatér Mario pak téměř ve všech hrách zachraňuje princeznu Peach a Link od roku 1986 osvobozuje princeznu Zeldu.
Samus Aran v sérii Metroid kvůli brnění působí jako mužská postava.
V roce 1986 však vyšla i hra Metroid s nekompromisní drsňačkou Samus Aran v hlavní roli. Že jde o ženu, však zjistíte až na konci hry, když Samus zdvihne přilbu.
Vývojáři pracují s nápaditým klamem umožněným genderově neutrálním jménem a kostičkovanou grafikou. Informaci o pohlaví tak do poslední chvíle skrývají.
Jednou z prvních výrazných ženských postav se stala teprve Lara Croft ze série Tomb Raider. Ta v nehostinných podmínkách musí přežívat již od roku 1996 a je pravděpodobně nejpopulárnější i nejznámější herní hrdinkou.
Kromě houževnatosti k její oblibě v minulosti přispěly také obdivuhodně kypré vnady. Ve vůbec prvním díle ale neměla mít obří prsa. Grafik je však při úpravách omylem předimenzoval a vývojářům se chyba zalíbila. Rozhodli se ji proto použít i ve finální verzi.
Moderní pojetí Lary Croft se přiklání k realističtějším proporcím.
Paradoxně je to ale právě Lara Croft, kdo se v roce 2013 stal symbolem vyspělé herní hrdinky. Tvůrci opustili od vzhledu sexbomby, který nahradili půvabnou dívkou „od vedle“. A kromě vzhledu vyspělo i pojetí postavy, ze které se stala vcelku obyčejná dívka tápající v boji o přežití.
Zásluhu na tom jistě má i fakt, že spisovatelský tým Tomb Raideru od dílu z roku 2013 vede žena. Tou je Rhianna Pratchettová, dcera proslulého fantasy spisovatele Terryho Pratchetta.
Mezi příklady silných hrdinek patří i Jade z Beyond Good and Evil (2003). Mladá fotografka působí žensky a vyhýbá se zavedeným klišé. Takový byl ostatně cíl vývojářů od začátku.
A zatímco ženy zpravidla asistují hlavním hrdinům, Jade má naopak k dispozici pomoc mužských postav. Ty však nijak nepodlamují její postavení a nezpochybňují její samostatnost.
Jade v Beyond Good & Evil
Jako vzor emancipované ženy lidé mnohdy zmiňují i hlavní hrdinku Portalu (2007) jménem Chell. Je inteligentní, obratná a řeší komplikované situace. V titulu však vůbec nehovoří a hráči se nemají možnost dozvědět nic o její povaze.
Za zmínku stojí i ženská verze hlavního hrdiny v úvodní trilogii Mass Effect (2007 – 2012). I ta je sebevědomou postavou schopnou řešit nezvykle obtížné situace. A nenosí u toho nesmyslné brnění, které by před funkčností upřednostňovalo zvýraznění ženských křivek.
S postupujícím časem a stupňující se kritikou tak ženských hrdinek přibývá. Svědčí to ostatně o dospívání herního průmyslu jako zábavního odvětví.
Když herní vývojáři navrhovali postavy v 80. a 90. letech, patřili téměř všichni z nich mezi pubescenty či mladé muže. Bylo proto logické, že ženy vyobrazovali především jako sexuální objekty.
Ellie v The Last of Us
Amanda Ripley v Alien: Isolation
Faith v Mirror's Edge Catalyst
S postupujícím časem však řada tvůrců dospěla a roste i počet herních vývojářů. Jen v posledních letech tak lze vyjmenovat celou řadu výrazných hrdinek.
Ať už je to Ellie v The Last of Us (2013), Amanda Ripley v Alien: Isolation (2014), Evie Frye v Assassin’s Creed Syndicate (2015), či Faith v Mirror’s Edge: Catalyst (2016). Všechny ženy spojuje houževnatost, praktické oblečení a výrazná osobnost.
Jsem asi tím posledním člověkem, co by volal výhradně jen po hrách bez atraktivních žen a příběhů, ve kterých zachraňujeme spoře oděné slečny. Videohernímu průmyslu a jeho příběhům však větší pestrost a vyspělost jedině prospěje. Útoky z řad kritiků mnohdy působí přemrštěně, pomáhají však odvětví posouvat k vyváženějšímu stavu. A to je jedině dobře.
