O stahování nelegálních kopií her, software a hudby či videa se popsalo už tolik papíru a stránek v elektronických editorech textu, že už asi nelze říct nic nového. Proto necháme výměnné sítě a FTP plná warezu stranou a podíváme se, jak v jednadvacátém století vypadá vztah vydavatelů her a elektronické distribuce svých produktů. Pokud jste si ještě nevšimli, začíná se leccos měnit a možná nás dokonce roku čekají ještě hodně zajímavá překvapení.
Natočíme demáček...
Internet jako distribuční médium využívají naplno vydavatelské společnosti k šíření hratelných i nehratelných ukázek svých produktů. Demoverze her jsou jedním z největších lákadel, které hráče nutí navštěvovat webové stránky herních časopisů, které poskytují soubory ke stažení. U hodně očekávaných her navíc vydavatelé sahají k exklusivním smlouvám, které umožní zveřejnění dema po omezenou dobu pouze na vybraném serveru, nejlépe s placenými přístupy. Okamžitě poté se takto chráněné demo stane vítanou komoditou ve výměnných sítích jako téměř legální obsah. O týden později se samozřejmě demo objeví na všech herních serverech a nakonec i na cover CD herních časopisů, tam ale zpoždění může dosáhnout až dvou měsíců od prvního zveřejnění demoverze na internetu.
V případě demoverzí nepředstavuje internet pro vydavatele her žádnou hrozbu a naopak, slouží jako efektivní marketingový nástroj, kdy vydavatel nemá žádné náklady na distribuci zkušební verze k hráčům a navíc si v případě exklusivního šíření zkušební verze hry udělá očko u budoucích recenzentů. S rozvojem internetu se navíc většina vývojářů ani nenamáhá s optimalizací, takže i velice krátká demoverze může mít stovky megabajtů. Hráči už si zvykli, no a zaostalé země s pomalým připojením k internetu beztak nejsou zdrojem velkých příjmů, takže proč se namáhat.
Namlsáme zdarma
Druhou poměrně rozšířenou možností jsou takzvané trial verze, které nabízejí v postatě kompletní hru, ale její využití je časově omezeno. Tento způsob distribuce a propagace her je poměrně nový, o jeho rozšíření se, když pomineme celou kategorii shareware aplikací a her, zasloužily zejména online hry. Protože hlavní příjmy provozovatelů online her plynou z měsíčních poplatků a nikoliv z ceny krabice, často nabízejí hráčům možnost stažení herního klienta zdarma a několik dní hry bez placení. Méně pokrokové společnosti po vypršení zkušební doby software hráči naúčtují, ale většinou jde o poměrně nízké poplatky ve srovnání s klasickými hrami pro jednoho hráče. Nakonec jsou i vydavatelské společnosti arogantní a naduté, které sice hráči nabídnou trial verzi, ale po jejím vypršení ženou hráče do obchodu pro krabici, čímž popírají celý smysl elektronické distribuce. Pokud netušíte, o kom je řeč, tak můžeme jmenovat například Sony Online Entertainment. Dobré jméno si zde překvapivě nedělá ani Atari s hrou Horizons: Empire of Istaria. Proč překvapivě, o tom později.
Výhody tohoto způsobu distribuce jsou evidentní. Díky možnosti vyzkoušet si hru zdarma pravděpodobně daná společnost získá více platících zákazníků, což platí zejména pro provozovatele online her, pro ostatní případy stačí pro vyvolání zájmu většinou jen demoverze. Další důvod je již zmíněná úspora na distribuci, zejména pokud jsou velké soubory nabízeny opět prostřednictvím spolupracujících herních serverů. Ani pro ně není tato spolupráce ztrátová, protože jim exklusivita přináší nové návštěvníky a v lepším případě i platící uživatele. Nevýhodou tohoto způsobu distribuce jsou časté obavy z lidí, kteří jsou schopni zrušit časové omezení u her pro jednoho hráče. Tato obava samozřejmě neexistuje u online her, které vyžadují pravidelné ověření platnosti účtu při každém spuštění hry.
Prostě naplno
Ideálem elektronické distribuce je samozřejmě možnost elektronického nákupu jakékoliv hry bez nutnosti návštěvy obchodu. Prodej her přes internet také není tím pravým ořechovým, když člověk musí čekat několik dní i týdnů na poštovního doručovatele s krabicí obsahující hru a další příslušenství. Tento model v tuto chvíli nepoužívá téměř nikdo. Blýská se ale na lepší časy, alespoň tomu nasvědčuje způsob, jakým bude distribuován Half-Life 2 majitelům vybraných grafických karet Ati. Až bude hra uvolněna, budou si moci svou kopii stáhnout z internetu. Pokud se tento "experiment" vydaří, můžeme se snad těšit na větší rozšíření tohoto způsobu distribuce.
Námitky o pomalém připojení, které zabrání mnoha uživatelům tyto služby efektivně využívat, nejsou na místě. Když pomineme současný stav, při kterém jsou lidé připojeni přes GPRS schopni stahovat z výměnných sítí dvoucédéčkové verze filmů, pak nám pro majitele pomalých připojení zbývají internetové kavárny, které umožňují vypálení stažených dat na vybrané médium. Bohužel kvalita či cena internetového připojení není hlavním důvodem, který brání většímu rozšíření čistě elektronické distribuce software. Zakopaný pes leží ve smlouvách vydavatelů her, distributorů a majitelů obchodů prodávajících hry či software. Dlouholeté vzájemné propojení a závislosti prostě brání nástupu revoluce v podobě přímé elektronické distribuce. Přitom její zavedení by znamenalo možné snížení cen o desítky procent, zvláště při využití výměnných sítí k šíření instalačních souborů a následného prodeje klíčů, které umožní hru nainstalovat a používat.
Peníze předem, zábavu potom
Posledním běžným modelem elektronické distribuce software je předplatné, které umožní po časově omezenou dobu využívat software prostřednictvím internetu. Několik společností takto nabízelo například přístup k Microsoft Office. V herním průmyslu model předplatného využívají online hry, ale ty jsou trochu stranou. Důvodem, proč tuto kategorii takto samostatně zmiňujeme, je nová služba Atari pojmenovaná Atari on Demand. Za patnáct dolarů měsíčně nabízí v tuto chvíli Atari přístup k pětatřiceti hrám. Mezi nimi bohužel chybí nejžhavější tituly Atari jako Unreal Tournament 2004, ale i původní verze UT má pořád dost příznivců. Na druhou stranu Greyhawk: The Temple of Elemntal Evil rozhodně nepatří v oblasti RPG k outsiderům. Celkem se dá nabídka her služby Atari on Demand označit jako dobrý začátek, který ale volá po dalších krocích. Zda se jich dočkáme, ukáže samozřejmě až čas a úspěch současné verze služby.
Výhody předplatného pro přístup k většímu výběru her se dají shrnout do jednoho bodu. Tím je určitě cena. Patnáct dolarů je mnohem méně, než kolik by stálo i jen několik málo her v nabídce. Nevýhody samozřejmě také existují. Ať už jde o omezenou nabídku nebo velké objemy přenášených dat, jde spíše o drobnosti závislé na osobních preferencích a ne o zásadní chyby podnikatelského modelu. Jako uživatelé si můžeme jen přát více podobných služeb a odvahu distributorů nabídnout elektronickou distribuci her prostě proto, že je pro hráče vybavené širokopásmovým internetem nejpohodlnějším způsobem, jak se legálně dostat k hrám.
Jen malá zkušenost ze života. Co byste dělali vy, kdybyste si koupili hru, měli k ní sériové číslo (ano, nákup z druhé ruky), ale museli čekat přes prodloužený víkend, až dorazí zásilka s instalačními médii? Správně, první krok vede na DC++, odkud si potřebná data stáhnete, nainstalujete a s legálně získaným klíčem hrajete. Až zítra dorazí manuál, rád si ho přečtu, ale teď jdu zase hrát. Mějte se.
