Jedním z mála lidí, kteří nevynášejí herní zpracování Zaklínače (jehož třetí díl a datadisk byly našimi čtenáři dva roky po sobě zvoleny nejlepší hrou roku) do nebes, je paradoxně autor jeho literární předlohy Andrzej Sapkowski. Ostatně, aniž bych se chtěl dopouštět nějakého zjednodušujícího škatulkování, málokdo by asi čekal že 69letý důstojný pán bude paf z akční videohry.
Přesto by od něj člověk čekal vůči autorům hry více respektu, než prokázal v nedávném rozhovoru pro herní odnož magazínu Vice. Přece jen, když už nic jiného, tak ho finančně zabezpečili na důchod.
Spisovatel Andrzej Sapkowski si v rozhovorech nikdy nebral servítky
„Prvního Zaklínače jsem napsal před třiceti lety, přesto když teď přijdu na setkání s fanoušky, není tam nikdo, kdo by byl v mém věku,“ stěžuje si Sapkowski a dodává, že jsou tam naopak samé děti, z nichž si většina myslí, že píše knihy na motivy her. To na jednu stranu musí být opravdu nepříjemný pocit, ale na tu druhou: co by za to jiní zavedení spisovatelé dali, kdyby se jim podařilo oslovit i mladou generaci?
CD Projekt s literární předlohou zachází mimořádně uctivě a nikdy se nedostal do konfliktu z knižním kánonem. Tedy samozřejmě až na „drobný“ fakt, že hlavní postavu Geralta z Rivie nenechal mrtvou, jak napovídal konec původní pentalogie.
Postava Geralta z Rivie ze hry Zaklínač 3
Sapkowski se na výrobě her nijak nepodílel a nechal vývojářům volnou ruku. Že s předlohou naložili způsobem, který v podstatě lokální úspěch dokázal přetavit v celosvětový, je obdivuhodné. Hádky o tom, jak velkým písmem by mělo být mistrovo jméno uvedeno na obalu hry, pak nejsou příliš důstojné. Někdo by se mohl domnívat, že hlavním problémem je spíše žárlivost na fakt, že když se ve světě řekne Witcher, většina lidí si vybaví nejprve hru.
Nejblíže pravdě bude zřejmě fakt, že je to Sapkowskému vlastně úplně jedno, a kdyby do něj někdo pořád nešťoural zvídavými otázkami, k situaci by se vůbec nevyjadřoval a v klidu by si užíval peníze, které mu ze Zaklínače plynou. Ať už herního, knižního, komiksového či bůhví jakého ještě.
Metro 2033 je tak trochu jiná střílečka, za což vděčí úzké spolupráci mezi tým 4A Games a spisovatelem Glukhovskym
Svůj pohled na věc pak ve stejném článku představil i Dmitrij Gluchovskij, autor stojící za knihou Metro 2033. Ten „kolegův“ přístup příliš nechápe a nabídku podílet se na hrách podle svého díla více než uvítal. S výsledkem v podobě dvou skvělých „filosofických“ stříleček je více než spokojen. Jakožto představitel mladší generace má k počítačovým hrám blízko a vidí v nich široký potenciál pro vyprávění příběhů.
Ale ať už je názor spisovatelů na interpretaci jejich díla jakýkoli, za nás jim můžeme jen poděkovat. Knižní předloha vždy dává výsledné hře větší hloubku a nezbývá než doufat, že se tvůrci budou ve světě literárním inspirovat ještě častěji než dosud.
