Článek se mi líbil - pěkný náhled na vývoj oblíbené hry.

"O experimentování s optimální výdrží dospěli k závěru, že by smrt zcela vyléčené postavy měla zabrat tři až pět vteřin." To je pěkný že k tomu dospěli a proto jsem před týdnem lognul do hry dostal 1 hit, kterej podle všeho netrval nai vteřinu od první elity co mě potkala (ano ne ja jí ale ona vyběhla na mě) a zase to raději vypnul. Proč jsou stále elity silnější jak poslední bossové v actu nechápu dodnes.

protoze z nich vlastne padaji lepsi itemy, me prijde ze bossove jsou tam jen na pribeh,ale je pravda ze na inferno jsou v poslednich dvou actech tuzsi i bosse + belial nebo jak se jmenuje ten smejd z act2

Ten vývoj je zajímavý, je dobré vědět, jak vývojáři přemýšleli a proč udělali něco tak, jak to udělali. Nicméně konečné řešení přidělování skillů je, zcela upřímně, špatný. To, že se vývojáři chtěli přiblížit "méně inteligentním" hráčům určitě neni pro značku Diablo dobrá vizitka a v konečném důsledku je ze systému skillů v D3 děsivý patos. Narozdíl od nich si myslím, že systém v D2 nabízel skvělý kompromis mezi barvitostí přidělování dovedností a plynulostí hry a vývoje postavy..

Mne to prislo vytecne v kombinaci s "protahovanim" - ze bylo mozne stat v parte na vysokou obtiznost opodal, a levelit tak postavu. Clovek tak mel 70. uroven za den a pak to prithulo. Proc zabavne? Protoze pak bylo mozne zkouset i uplne absurdni buildy, to zkratka melo sve kouzlo.