Nejsem si jistý, zda to aspoň trochu dle kritérií zapadá, ale líbila se mi Kyrandia. Zvlášť jednička. Byla neskutečně barevná, s hrdinou se hráč dovedl ztotožnit, a pokud si před zapnutím PC dal pár nádechů "listí půlčíků", hra byla ještě barevnější, příběh intenzivnější. Stonekeep jsem si občas spustil jen kvůli úvodnímu videu. Ale co už, každého pohltí různě pojatá forma příběhu, pro mě byl úžasný HL1, Quake2, nebo třeba Operace Flashpoint, to byl ve své době neskutečný počin, a ač to mnozí považují za bohapustou FPS, rozhodně tomu tak není. Ostatně, když mě jakýsi generál vyhodil pro neschopnost z armády (jste ostudou, bla bla bla... hra se ukončila, po spuštění zase normálně běžela). I takové věci do příběhu patří. Nakonec lhostejno, jaký žánr kdo preferuje, důležité je do hry vplout, a nechat se unášet na vlnách prožitku a fantazie. S technickými vymoženostmi se ztrácí ten příběh, originální nápad. A věřte, ti starší (tak 40-50) to znají, když je dobrý nápad, stačí pár pixelů. Agent USA, 8bit záležitost, hrával jsem po nocích na Atari 800. Spojenými státy se šíří infekce, občané jsou znázornění chodícími klobouky. Ti nakažení byli odlišní, kontaktem se zdravým kloboukem ho infikovali. Bylo třeba sbírat health krystaly, pomocí kterých šlo nakažené léčit, a hlavně chránili hráčův klobouk, aby nebyl nakažen. Celý úkol se odehrává na nádražích amerických měst, a úkolem je za plného počtu krystalů nalézt a zneškodnit zdroj nákazy (vypadá jako naštvaná televize) Za účelem cestování je třeba zakoupit jízdenku, popř. do vlaku naskočit, ale to se také často nepodařilo. A pokud se hráč setkal s mnoha infikovanými, byl též nakažen, a pak to byla hra o štěstí, zda se klobouk domotá ke krystalu, který ho vrátí do aktivní služby. Nádherná ukázka, jak to udělat jednoduše, a přitom neskutečně zábavně. A to nemluvím o textovkách, to bylo dobrodružství

Krásných 50%, ale to je žánr, který jde mimo mě. Co Elvira?

U mě to je stejné, žánr mimo můj zájem. Ale kdykoliv na noční obloze vidím oblaka nasvícená měsícem v úplňku, na Elvíru si vzpomenu.

Já se vůbec nechytal. Stolní i počítačové RPG šlo vždy mimo mě. Přičichl jsem jen k Isharu a Rytířům grálu a ti se opravdu nedali moc hrát :) holt jsem vyrostl spíš na klasikách typu Golden Axe, Prince of Persia, UFO: Enemy Unknown nebo Wolfenstein...

ja zacal hrat uz sice na pmd, pak na sinclairu, ale na pc jsem se dostal az v 93, a to byl wolfenstein, doom a nasledovala elder scrolls arena, pak jsem vedel ze baldurs gate je ceska, ale ty ruzne dungeony me minuly prave diky arene

lepsi bylo ad&d a draci doupe:-)

takze jsem to nemel ani na klicenku

a morrowind miluju dosud

85 %, ještě to tam je, díky Bonuswebu za krásnou nostalgickou vzpomínku na temné časy ;)

Tahovou hru na hrdiny připomínají spíše kvízy na iDnesu. Kliknu na volbu a minutu trvá, než se vyhodnotí a zobrazí se tlačítko Další Zkusil jsem 7 různých PC dramaticky různých konfigurací a stejně je to pořád stejně blbé. Pozoruju to už dlouho. Asi budu mít značně znížený intelekt a neumím to správně ovládat.

Gratulujeme, vynikající výsledek. To byly časy, že? Čtverečkované papíry, instalace z disket, (A)bort, (R)etry, (F)ail, papírové časopisy, Mamoulian, Irenin koutek zoufalců, myši s kuličkou, blikající monitory... smrk.

Ano přesně takové to bylo. Díky za vzpomínky.

jj, kdopak ví copak dnes pani irena asi dělá

19/20 perfektní kvíz!!! Většinu her jsem dohrál, některé mnohokrát a k většině mám i komentář na databázi her, přesto se Vám povedlo mě nachytat se Score 3.

proč si hrát na hrdiny, já byl hrdina!

Fallout?