Hrdina se na první pohled nezdá ničím výjimečným - jistě, hned zpočátku nabízí nádherné bojové scény, smysl pro detail a krásu scenérií, kterou působivě utvářejí různé barevné motivy. Jediné, co v první třetině filmu nesedí je příběh, jenž působí nebývale prostě a naivně; jak se však později ukáže - zcela dle úmyslu tvůrců. V podstatě se jedná o první část mozaiky celé story, kterou posléze dostaneme převyprávěnou z jiného úhlu pohledu a teprve konec eposu odhalí skutečný sled událostí. Jsou-li emoce, řekněme láska, ale zejména touha po pomstě hnacím motorem, potom bojové scény musíme označit za prostředek. Stejně jako v Tygr a Drak se i zde setkáme s provázkovými scénami (i když v míře a podání, které mi tady vyhovovalo více), ovšem označit je za nerealistické v kontrastu s tím, že se jedná o převyprávěnou legendu (a legendární bojovníky), nelze. Zmínit musím úvodní duel v doprovodu dešťových kapek, či souboj dvou bojovnic v aleji s padajícím listím. Když jedna z nich umírá, zažloutlé lístky pomalu mění svoji barvu do červena, stejně jako celá scéna připomínající červánkový západ slunce... snad jediná výtka a to, že některé segmenty scén plynou až příliš pomalu (tedy rozhodně ne ty bojové), by však neměla odradit nikoho, kdo má tenhle druh filmů rád,
|
Bližší info o filmu Recenze Mirky Spáčilové |
Ondra: 80%
Nádherný snímek, který osobně zařazuji opravdu hodně vysoko. Zajímavá choreografie bojových scén nabízí spoustu tradičně (ve vztahu k podobně laděnému Tygr a Drak) koncipovaných střetů, v nichž sice Jet Li neukazuje nic ze svého skutečného bojového umění, nicméně i mečem se ohání nebývale zdařile. Časté souboje jsou pak zejména vizuální pastvou pro oči, neboť tvůrci je mnohdy koncipovali doslova jako umělecký obraz, který vám pak v mnoha případech vyrazí dech. Ondrou shora citovaná scéna v aleji či souboj na vodě představují nezapomenutelné scény, kvůli nimž získává tenhle film velice specifické kouzlo. Hrdina však exceluje i v dalších atributech. Originálně vyprávěný příběh, stylový hudební doprovod a v neposlední řadě stoický Jet Li, jemuž tato role vysloveně padne na tělo. Hrdina je v určitém úhlu pohledu vlastně docela komorní snímek, kde vystupuje jen několik ústředních postav, okolo nichž se vše točí. Nicméně nelze přehlédnout ani megalomanské scény, kde byl kompars sestaven z čínské armády, byť je jejich přítomnost na plátně odsunuta do pozadí důležitosti. Skoro by se nabízelo, že by to šlo i bez nich, i když některé záběry na sešikované nekonečné řady vojáků jsou skutečně impozantní. Zdejší legenda plynoucí na pozadí historických událostí má sice trochu pomalejší rozjezd, ale pak si vás podmaní; v některých ohledech dle mého dokonce překonává i báječný film Tygr a Drak.
Martin: 90%
Nádherná bojová pohádka, jak po stránce vizuální, tak i příběhové. Přesně takhle vnímám veleúspěšný snímek Ang Leeho - Tygr a Drak, který doslova ohromil diváky na celém světě včetně mě. S napětím jsem očekával nepřímé pokračování, které pod názvem Hero natočil Yimou Zhang. A přesto, že se mi nedostalo přesně toho, co jsem ve skrytu duše očekával, zklamán nejsem. Už úvodní bitva dokazuje, že soubojové scény opět patří k tomu nejlepšímu, co lze v současné filmové produkci vidět. Dokonalá choreografie je navíc doplněna o nevšední vizuální prvky, jejichž vrcholem je závěr úvodního souboje, kdy hlavní hrdina prorazí stěnu kapek a zasadí poslední úder. Výsledný dojem se slovy nedá dost dobře popsat. Stejný, ne-li ještě větší účinek však mají i další soubojové scény, v nichž hrají významnou roli také barvy. Ty jsou ostatně důležité i pro příběh filmu. Každá barva totiž představuje část příběhu, viděnou z jiného úhlu pohledu. Nejenom vizuální stránka si však vynutila moji pozornost. Jestliže Tygr a Drak byla nádherná tématicky rozmáchlá pohádka, tak Hrdina je spíše komorní příběh, historická detektivka, nebo také obrazově dokonalé zamyšlení. Nic není jednoznačné. I zdánlivě jasná pozice hlavního hrdiny se postupným odhalováním minulosti mění. Z hrdiny se náhle stává zabiják, který zemře potupnou smrtí, aby byl následně pochován ve všeobecné úctě. Hrdina není film, po jehož zhlédnutí budete jasně vědět, zda-li se vlastně líbil, či nelíbil. Vizuálních i příběhových vjemů je v něm totiž tolik, že snad ani není v lidských silách je zachytit a zhodnotit všechny naráz. Pravdou však je, že Tygr a Drak stále zůstává na prvním místě. Jisté však také je, že si nenechám ujít příležitost Hrdinu ještě několikrát zhlédnout.
Sleepless: 80 %
