u techto her u mne neni problem v jeji slozitosti ale ve svete a postavach ci stylizaci ktery semi proste ne uplne minimalne na zacatku libi , taky kdo raidoval ve wowku na trosku vetsi urovni tak urcite nejaky boss ktery je jen o nauceni taktiky se na nej, tak tohle nebude duvod proc tu hru nehrat

První Dark Souls jsem si zpirátil na můj starý herní notebook těsně po tom, co vyšel. Byl to děs. Bez ovladače jsem se pral s ovládáním a skončil za mostem do New Londo, kam jsem se vydal hned od Firelink Shrine, kde nešlo zabít duchy. Prvního tutorial bosse jsem zkoušel porazit celé odpoledne. Něco mi říkalo, že to bude super hra, pokud nepodlehnu frustraci. Pak jsem to odinstaloval a zapoměl. Prostě to bylo nehratelný. Před dvěma lety jsem narazil na youtubera EpicNameBro, který se znal s Myiazakim osobně a asi jako první na světě natočil o prvním Dark Souls sérii, ve které hru v 54 dílech dohraje a přitom odvypráví celý příběh a lore snad ke každé lokaci, postavě, bossovi, předmětu, prostě o všem. Sledoval jsem to jako seriál a hltal každou minutu jeho hry a vyprávění. Byl jsem stejně jako on fascinovanej z každý maličkosti. Hru jsem si na novém PC okamžitě koupil přes Steam, nainstaloval HD Mod, lepší textury, a utíkal do nejbližšího obchodu s elektronikou pro X-Box ovladač. První dohrání mi zabralo 193 hodin. Prolezl jsem každou skulinu. Byl jsem z té hry úplně paf. Pak jsem v ní strávil opakovaně další stovky hodin. Následovalo Salt'n Sanctuary, Dark Souls II a pak Dark Souls III se všemi datadisky. Před půl rokem jsem si v bazaru pořídil PS3 a sehnal poslední novou originálku Demon's Souls někde na slovensku. Čeká mě ještě pořízení PS4 a Bloodborne. Je to moje největší hráčská zkušenost a zážitek po 25 letech, co hry hraju. Hidetaka Myiazaki je pro mě větší bůh než Hideo Kojima

Trochu mi to přijde, že Dark Souls jsou takový protiklad k hrám od Telltales. Spousta a spousta akce, aby se člověk prokousal k nějakému příběhu vs spousta a spousta příběhu kvůli kousku "akce"

Nevím, asi nejsem dost extrémista, abych si dokázal oboje užít

Při vánočních slevách jsem na Steamu pořídil DS 3, protože mě z pár gameplayů zaujalo. Upřímně, po asi 8 hodinách rage quit a uninstall. Nějak sem to neustál. Ale nahlodalo mě to a až dorazim Kingdom Come, tak mu nejspíš dam druhou šanci

Dark Souls série byla perfektní. Zajímavé prostředí a svět.

Bohužel žádný příběh.

Prakticky jen prosekejte se od začátku do konce a všechno zabijte.

Invaze otravných hráčů z jiných světů v tom nejhorším možném okamžiku pěkně ztrpčoval průchod hrou.

Ale tam to šlo když už to bylo neúnosné vyřešit vypnutím modemu. Po pár opakováních je přestalo bavit pořád někoho otravovat

clanek dobre napsan

Tak věřím, že to může být super, ale mně prostě odpuzuje hrát za nemrtvého. Začal jsem DS1 asi 3x, ale prostě zžít se s postavou mi nejde.

Autoři chtěli vytvořit odpuzující svět a to se jim povedlo, ale pro mně je to přes hranu a v takovém prostředí být nechci.

V březnu vychází novej Kirby, je to veselé, mohlo by se vám to líbit

Muj zivot s Bloodborne:

Cervenec 2015: Po hypu recenzi porizuju Bloodborne jako svou prvni Souls hru. Samozrejme mi nakopala zadek takovym zpusobem, ze ji tejden po koupi prodavam.

Leden 2016: Cervicek v hlave zustal, hre (a zejmena obtiznosti) davam druhou sanci. Konecne jsem poznal jeji pravou podstatu a ocenil kvality teto Soulsovky. Prvni dohrani byl jeden z nejlepsich zazitku na teto generaci konzoli.

Zari 2017: Vyuzivam slevy na Storu a hru opet podrizuju. Zakladnim pribehem projedu jako nuz maslem, a po zjisteni, ze mi chybi par poslednich trofeji se rozhoduju, ze chci platinu. Rozjizdim Dungeony, prvni 2-3 ok, 4. krizovka (kdo hral, tak vi - Watchdog of the Lords), 5. ok. Pak uz jen blazeny pocit pri cinkani platiny.

11/10

Jinak maximalni souhlas s clankem, pekne napsano.