Staré dobré ukladanie kdekoľvek, alebo rozumne umiestnené checkpointy. Čo mi naopak vyslovene vadí je systém "základní" alebo "safe house" v otvorených svetoch. Podľa mňa to zabíja práve ten princíp otvorených svetov. Človek už nemá na hranie neviemkoľko času a tak keď si k tomu na tú polhodinku sadne, chce si uložiť nejaký progres, takže sa naháňa dokončiť misiu (ak hru preruší, tak zasa od začiatku) namiesto toho, aby sa tým svetom kochal a skúmal ho. Ak by sa to dalo kdekoľvek ukladať, tak sa proste s misiou neponáhľam, predtým, než dôjdem k jej cieľu preskúmam tamten barák, pozriem do tejto jaskyne a viem, že po opätovnom spustení proste budem pokračovať, kde som skončil.

Mně se líbilo ukládání ve Flashpointu. Na obtížnost veterán jeden save a pak po zdolání nějakého zásadního bodu v diáři automatický save. To si pak člověk rozmyslí, kdy ten jediný save použít, několikrát se mi stalo, že jsem ho použil v nesprávný okamžik a pak jsem se celou misi třásl, aby mě nějakej blbec neodkrágnul.

Jednoznačně jsem pro sejvy kdykoli a kdekoli. Nevím co je zábavného jet znovu celou misi, protože něco někde kixlo. Nakonec nikdo přece není nucen ukládat. Pokud se to někomu zdá málo hard, nemusí ukládat vůbec.

Za me osobne respawn waypointy s autosave. Napriklad v Borderlands.

Jinak manualni ukladani kdykoliv. Dobre to meli treba osetreno treba v AvP, kdy s obtiznosti klesal i pocet savu na mapu.

no původní AVP nemělo savy vůbec. Jen restart mise dokola, dokola a dokola. Nebýt této absence, tak je vlastně hra strašně krátká

Mně je to uplně jedno. Co mi hra nabídne, to využiju. A samozřejmě také podle toho upravím herní strategii.

Nesnasim loadovani obecne a proto radsi upravim rovnou obtiznost, abych nemusel loadovat. Ale obcas se proste stane no. Co me frustruje nejvic jsou pasaze, ktere je nutne absolvovat znovu a znovu a znovu... Takove hry casto skonci v supliku. TO neni nic pro nas choleriky :) Nastesti jich neni moc.

Jednoznačně podle libosti.

Checkpointy pro mě hru značně zabíjí, prostě protože mě nebaví neustále zkoušet znovu a znovu totéž. Ještě se to dalo pochopit u skákaček, kde je málo možností a hra v podstatě záleží na tom, že se člověk ten průchod naučí, ale u dnešní her ne.

Mně to třeba - i když to nebyla jediná věc - zabilo Shadow of Mordor. Představa, že se půl hodiny plížím po skřetím táboře jenom abych to celé absolvoval znova jenom protože jsem se umáčknul na klávesnici nebo se jeden z té hordy nepřátel zrovna podíval špatným směrem mě fakt neláká

Tak system checkpointu lze udelat dobre, a lze ho udelat blbe.

Nejlepší ukládání je v Getting over it

V Alien:Isolation to bylo vyřešený stylově a bylo to tak i napinavejsi. Nemam rad ukladani na kazdym kroku.

Určitě ne jako v Nier Automata.

Tam se v první misi neukládá vůbec, takže když mi to hodině a půl spadlo, mohl jsem začit znovu...

Jednoznačně kdykoliv chci. Tedy u RPG, které jsou dlouhé. A nemůžu říci, že bych si hry jako Two Worlds, Risen, Skyrim, Dragons Dogma, Witcher 3, Elex apod. neužil z důvodu "zlehčení", že můžu ukládat kdykoliv... Přeci souboje se tím nezlehčí, a je logicky lepší opakovat od pozice těsně před soubojem, nějakým závodem či karetním soubojem, a poté pokračovat plynule v herním světě a příběhu, než se do souboje vracet s ještě 10 minutami předtím kdy jsem vedl rozhovory, kupoval věci či sbíral bylinky a znovu to absolvovat.

Ale pochopitelně pokud ukládání tvůrci začlení aktivně do herního mechanismu jako nyní u KCD, tak je to také dobře vymyšlené.