Letošní Tokyo Game Show je podle očekávání nabito zajímavými hrami (ať již jde o skutečně špičkové tituly nebo nejrůznější japonské šílenosti), a tak nám o to více přišlo vhod, že jsme si některé z nich mohli zahrát již o den dříve, a přímo na výstavní loše jsme se tak mohli věnovat dalším potenciálním hitovkám. Na úvodním večírku Sony jsme tedy jako první zamířili k pohodlnému gaučíku, před nímž trůnila luxusní televize s ukrutnou úhlopříčkou, na níž běželo Gran Turismo 5 Prologue.
První dojem byl samozřejmě úchvatný. Nádherně ostrá a detailní grafika, díky níž se zdálo, že zdejší auta vypadají snad ještě lépe než jejich skutečné vzory. Bohužel se ale tento dojem postupně spíše zhoršoval. V prvé řadě šlo o to, že tvůrci dali k dispozici okruh v japonské Suzuce, což je zcela jistě na akci odehrávající se v Japonsku masivně stylové, ale skutečně dobrému dojmu z hraní to příliš neprospívá. Suzuka totiž patří k těm náročnějším okruhům a víceméně v každé hře trvá poměrně dlouho než se jej naučíte opravdu dobře jezdit. Ne nadarmo tak v plných verzích Gran Turisma tradičně začínáme na veskrze cvičných
okruzích. Hodit nás tedy rovnou na Suzuku, to už nám tam mohli říznout rovnout proslulou Nordschleife, zvanou též velmi přiléhavě „zelené peklo“. Ale budiž, na okruhu přece zase tak nesejde a dobrý pilot si přece poradí i s okruhem v Monaku, že?
Co se týče jízdní fyziky, je na tom nové Gran Turismo opět naprosto skvěle.
K dispozici byla odhadem zhruba polovina vozů, které se budou vyskytovat v plné verzi, z nichž jsme vyzkoušeli defaultně nastavený Volkswagen Golf, dále náš oblíbený Lotus Elise a nakonec jsme se pochopitelně museli svézt i v jedné plečce značky Ferrari, která zde slaví premiéru v GT sérii. Nejlepší předpoklady k úspěšné jízdě má díky své nízko dimenzované výkonnosti samozřčejmě VW Golf, nicméně pravdou je, že celkový dojem z jízdy v tomto modelu byl jednoznačně nejhorší ze všech třech zmínených aut. Jízda v něm totiž působila dost utahaným dojmem, zdálo se, že na jakž takž rozumnou rychlost zrychluje snad celou věčnost
a když už se to podařilo, ukazoval tachometr již dost přes 100 mil za hodinu (přes 160 km/h), nehledě na to, že v takovémto okamžiku byl již nejvyšší čas začít brzdit. To s Lotusem a Ferrari byla jízda již značně svižnější, ale samozřejmě bylo potřeba nenechat se pobláznit a začít brzdit včas, což znamená o poznání dříve
než s Golfem.
Co se týče jízdní fyziky, je na tom nové Gran Turismo opět naprosto skvěle, a pokud tedy nejste schopni nebo ochotni přistoupit na všechny fyzikální zákonitosti, vyberte si raději jakoukoliv jinou závodní hru, ale GT5 rozhodně ne. Tyto závody vám totiž neodpustí zhola nic, což ostatně pocítíte v závodech sami v okamžicích, kdy vám soupeři začnou zoufale ujíždět a přemíra vaší snahy povede v drtivé většině případů k neméně fatální chybě, která veškeré vaše naděje na úspěch spolehlivě pohřbí. Ne nadarmo tak byl již v případě GT4 prezentován Prologue jako jakási přípravka na plnou hru. V případě GT5 tomu rozhodně není jinak.
Po prvotním nadšení jsme našli i nějaké ty mušky na grafickém zpracování.
Nicméně když jsme již zmínili ty soupeře, nebudeme dále chodit kolem horké kaše a podíváme se rovnou na největší slabinu hry, kterou jsou tedy právě soupeři. Šestnáctka vozů na trati je sice luxus, o jakém jsme si zatím v celé sérii mohli nechat pouze zdát, ale bohužel jsme nabyli dojmu, že zvýšení počtu je tak
zhruba to jediné, co se od minula v kauze soupeři změnilo. Je totiž zcela evidentní, že v GT5 Prologue setrvávají počítačem řízení oponenti nadále v režimu „kroužení po kolejnicích“, což u next-gen hry s tak vysokými ambicemi, jaké GT5 určitě má, působí poněkud nepatřičně. Pokud jste tedy pomalejší než vůz za vámi, pak se dost často stane, že vám po předjetí hodí dost drsnou „myšku“ a ještě se tváří, jako kdyby se nechumelilo. Jinými slovy – počítačem ovládané vozy mají striktně naprogramovanou trejektorii, po níž mají jet, a pokud z ní musí vyjet, snaží se na ni co nejrychleji vrátit a vůbec je nezajímá, co se děje za nimi. Dokonce jim programátoři dávají dost nefér výhodu v tom, že vás v rámci této snahy klidně předjedou i vnějškem tratě. Pokud tedy chcete o pozici bojovat tak říkajíc „na krev“ s tím, že se snažíte dotěrného soupeře například vytlačit ven z tratě do trávy nebo štěrku, „penalizuje" vás hra tím, že vás soupeř nakonec stejně předjede. Na jednu stranu to sice může být fajn, protože vás to nutí jezdit maximálně čistě, ale na
stranu druhou to působí možná až příliš sterilním dojmem a nutí to hrát pokud možno stejně strojově přesně, jako to předvádí počítač. Trochu více možností pro „improvizaci“ nebo zapojení lidského elementu a důvtipu by nemuselo být na škodu. Rozhodně nechceme, aby bylo možné beztrestně řezat zatáčky
o desítky metrů, ale když vás soupeř po trávě předjede, zatímco pro vás tam závod prakticky definitivně končí v hodinách, tak to člověku nepřipadá úplně fér.
Po prvotním nadšení jsme našli i nějaké ty mušky na grafickém zpracování. Jak již bylo řečeno, na první pohled vypadá vše téměř dokonale, zejména pak auta, ale na pohled druhý to zas taková pecka není. Jistě, při jízdě si pitominek kolem trati rozhodně nevšímáte, ale opět se ukazuje, že volba Suzuky byla pro tuto prezentaci ne zcela šťastnou volbou. Jednak je tento okruh až na obří ruské kolo vizuálně poměrně sterilní a jednak se v jeho závěru vyskytuje značně zákeřná šikana, která vám napoprvé (a ani na řadu dalších pokusů) nedovolí neprozkoumat okolní bariéry z pneumatik. V tu chvíli vyjde najevo, že zde se dost šetřilo polygony, takže gumy nejsou ani zdaleka kulaté a zadruhé se ani při sebeprudším nárazu ani nehnou.
Gran Turismo 5 Prologue tak jistě uspokojí všechny závodní maniaky. Těm totiž bude úplně jedno, co se děje kolem trati a agresivně přitroublé soupeře budou považovat za skvělou výzvu. Ostatní by ale možná měli ještě zvážit zda jim to stojí za to. Na druhou stranu se má jednat o jakýsi „tutorial“ ke GT5, takže Prologue by měl být určen pávě pro ně. Dá se rovněž předpokládat, že plná verze vás neuvrhne rovnou do spárů Suzuky, takže adaptace bude pozvolnější. To vše je ovšem stále otázkou, a tak zatím zůstáváme poněkud opatrnější, přinejmenším do té doby, než nám v redakci přistane plná verze.
Index očekávání: 80%
