Floigan Brothers jsou 3D adventurní plošinovka, kterou vyvíjeli ve Visual Concepts přes dlouhatánské tři roky a podtitul jejich díla – Episode I napovídá, že tu je chuť na případné pokračování. Ale vlastně proč ne? Co takové "Malodorous vrací úder"?
Hra je o dvou bratrech jménem Hoigle a Moigle, kteří musí rukou společnou a nerozdílnou uchránit svůj domov – velmi zachovalou skládku – před mocenskými plány Barona Malodorouse a jeho gangu divokých koček. Zkrátka, učiněné peklo, které každému dítku připomene, že svět je vlastně jedno velké a sakra drsné kolbiště, v němž je spousta filutů, co chtějí zadarmo zbohatnout. Ale jelikož bez práce nejsou koláče, tak se to zřídkakdy komu povede – ostatně v našem kapitalismu to přeci funguje zrovna tak a ať jsem kožený, jestli to není pravda!
Takže coby Hoigle musíte pomoci svému staršímu, ale intelektuálně poněkud pomalejšímu bratrovi najít několik ztracených součástek, neboť Moigle pracuje na nějakém velice tajném projektu za zavřenými dveřmi garáže a uvedené propriety jsou pro zdar jeho akce nezbytné.
Nutno podotknout, že ač se hra neodvíjí na nějakém velkém prostoru a pohříchu vám doba jejího dohrání nezabere příliš času, je pojata vcelku vtipně a je dosti nápaditá a různorodá. Grafické zpracování je opravdu pěkné, v takovém tom warnerovském „cartoon“ stylu, a třebaže postavy působí chvílemi poněkud „umělohmotným“ dojmem, celková vizuální kulisa, která je dále umocněna něco legračními animacemi, vám zcela jistě zvedne náladu. K tomu tu máme příjemně nevtíravý jazzový hudební doprovod a navýsost sympatické namluvení všech zúčastněných, kterému nechybí ani žádané titulky pro hráče slabší v angličtině, zkrátka, v tomto ohledu si není nač stěžovat.
Nadějete se tu vcelku velkého počtu rozličných questů, kde vám výrazně napomáhá správně cílená interakce s vaším obtloustlým bratříčkem. Můžete jej rozhněvat, rozesmát či rozesmutnit, přičemž každá z těchto nálad hraje v určitou chvíli svou roli pro zpřístupnění některé části uzavřené skládky. Pro ozřejmění statusu okolního prostředí tu je speciální šipka, jež po svém namíření na vybraný objekt prozradí, co je potřeba.
Pro přivolání Moigleho pak stačí stisknout adekvátní tlačítko vyvolající hvízdot a někdy hned, jindy po krátkém přemlouvání přimějete svého bratra, aby za vámi naklusal do oblasti, v níž se právě nacházíte. Nyní můžete volit pestrou paletu akcí, co dělat. Můžete s Moiglem začít hrát některou ze zatím zpřístupněných miniher – jako na babu či na schovku – za což v případě vítězství budete odměněni důležitým bodovým bonusem (k tomu později). Můžete také svého bratra přimět k tomu, aby se naučil nějakou další klíčovou dovednost, což však vyžaduje jeho zvýšený intelektuální výkon, který v tom vedru musí být podložen řádnou vitamínovou injekcí. Pročež mu ještě předtím musíte sehnat něco pořádného na zub a až bude náš sympatický tlusťoch nasycen, bude svolný – tedy zase jenom v případě, že na novou schopnost pro Moigleho máte vy - jako Hoigle - dostatek bodů! A tyto získáváte jednak výhrou ve výše uvedených minihrách a jednak poté, co výrazně přispějete k nalezení nějaké další z důležitých propriet pro avizovaný Moiglův vynález. Takto např. při sadbě svého bratra musíte dávat bedlivý pozor na všudypřítomné ptactvo, jež by se při této příležitosti rádo přiživilo. A vzápětí je nutno v časovém limitu aktivovat něco pák, aby Moigle mohl opravit rozbitou vodní pumpu pro zalití čerstvě vysázeného záhonu.
Následuje objevení dalšího důležitého artefaktu a nelíčená Moigleho radost. Zbývá jen dodat: a máš to zadarmo, brácho! Ale kdeže, zadarmo ani Hoigle nehrabe a kýžený bodový zisk za tuto vaši snahu se vám tady sakra hodí. Jak vidíte, je to všechno pěkně provázané.
Při pohybu ve zdejší barvité scenérii však nelze přehlédnout jeden velice závažný nedostatek, jenž tato hra má. Špatná kamera. Tato sice zabírá vaše snažení shůry či zezadu v klasické třetí osobě a občas se docela snaží o správné a přehledné zohlednění vašich neustálých přesunů po place, ale dosti často musíte vše dohánět manuální korekcí, kdy pomocí tlačítek L a R dokážete obkroužit kamerovým záběrem vůkol své postavy. Jenomže se tady nadějeme častého zasekávání, schování pohledu za nějaký objekt apod. A to nemluvím o skutečnosti, že v menších prostorách 360° obkroužení ani není v plné míře možné! Je skutečně k nevíře, že po tak dlouhé době vývoje a při skutečnosti, na jak malém herním prostoru se celá hra odehrává, nedokázali tvůrci s tímto důležitým herním aspektem naložit nějakým alespoň trochu akceptovatelným způsobem. Hrůza a děs, čeká vás mnohokrát jen bezmocné skřípání zubů a následná návštěva u zubaře, kterou bych si – být vámi – u Visual Concepts nechal klidně proplatit. Ale pojďme dále.
K ovládání není vážných připomínek, hlavní hrdina disponuje základní dovedností běhu a v případě nějaké možné interakce (šplhání po žebříku, zvednutí předmětu apod.) se zobrazí příslušně zbarvené tlačítko, jehož stisknutím uvedenou činnost v uvedený moment vykonáte. Pro každé ze čtyř tlačítek dreamcastového ovladače tu máte předdefinovanou funkci, která se může lehce pozměnit v závislosti na herní situaci. Nutno podotknout, že toto schéma bylo použité již v titulu na N64 a ani zde k němu není vážnějších připomínek, neboť to je opravdu skvělý nápad.
Třebaže je tento titul směřován spíše na mladší divácké publikum, neboť zdejší puzzle nejsou přese všechno nějak zvlášť hardcore, vzhledem k jazykové bariéře se v našich luzích a hájích setká s pochopením spíše u starších hráčů. Třebaže před dávným časem Sega od Floigan Brothers očekávala mnohé, mělo se jednat o nový styl 3D plošinovek, se zohledněním všech již dosud uveřejněných herních produktů uvedeného žánru na N64 a PSX prvotní nadšení už poněkud vyšumělo. Je to sice dobrá hra, přesněji řečeno byla by to dobrá hra, kdyby nebyla tak zoufale krátká a kamera tak zoufale nepovedená. Takhle je z toho jenom slušný kus, který vám na jedno odpoledne téměř spolehlivě zažene splín a nudu z televizní obrazovky. Není to málo, ale mohlo to být pořád ještě výrazně lepší. Takže snad příště.
| Floigan Bros. | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
