Je tomu jen pár dní, co k nám z kanceláří Sony dorazila hratelná preview verze námi velmi očekávané hry EyeToy: Antigrav. Samozřejmě vás o naše první dojmy nehodláme ochudit, čehož důkazem je ostatně i článek, který právě čtete. Na úvod si ovšem nemůžeme odpustit menší genezi našeho vztahu k této hře. Nebojte, bude stručná: tuto hru prostě milujeme od té doby, co jsme ji poprvé uviděli na loňské E3. Od té doby jsme se nemohli dočkat, až si ji znovu zkusíme a podrobíme podrobnějšímu zkoumání. Takže jdeme na to.
Možná to už třeba i z našich stránek víte, možná ne, ale je na místě znovu zmínit, že AntiGrav je první hrou, která využívá kamerky EyeToy a přitom vypadá úplně jinak než všechno, co zatím pro tuto periférii vzniklo. V prvé řadě se na obrazovce vůbec nevidíte, jen občas se při procházení v menu objeví vaše decentní silueta, abyste měli přehled o pozici vašich rukou vůči různým tlačítkům a podobně. Ve hře pak vidíte jen a pouze svou vybranou postavičku, kterou ovládáte svými pohyby. Druhou, a mnohem zásadnější, odlišností je skutečnost, že AntiGrav již není jen prostým souborem miniher, v nichž mácháte rukama víceméně jen proto, abyste získali co nejvyšší skóre. AntiGrav by se dal označit za mix AirBladu a WipeOutu. Jedná se totiž vlastně o závodní hru,
akorát že místo vznášedel ovládáte některou z nabízených postaviček na hoverboardu. Svého závodníka vidíte zezadu a účelem není jen jet co nejrychleji, ale zároveň pozbírat co nejvíce bonusů a předvést i nějaké ty triky, což nám sice dělalo zpočátku docela problémy, ale problém byl paradoxně v tom, že jsme před kamerou předváděli spartakiádní prostná cvičení, která neuměla kamera rozlišit.
Máchat rukama do požadovaných směrů se ale naučíte poměrně rychle, konkrétně pak v okamžiku, kdy vás od rozmáchlého mávání začnou bolet ramena.
Nicméně i tak musíme podotknout, že zatím se tato hra jeví jako poměrně dosti náročná z hlediska kalibrace kamery. Skutečně se vyplatí si s tímto nastavením vyhrát, přizpůsobit prostor tak, aby vás kamera snímala pokud možno vodorovně a vy abyste stáli v takové vzdálenosti od ní, aby vaše postava korespondovala s načrtnutou kalibrační siluetou. Ostření kamery a správné světelné podmínky je taky vhodné nepodceňovat. Naštěstí je zde možnost si kameru před každým závodem znovu zkalibrovat tak, aby vám odměnou za úvodní úsilí byl kvalitní herní zážitek.
Jeho kvalita se ovšem odvíjí od rychlosti vaší adaptace na netradiční ovládání. Zatáčení vašeho hoverboardu se ovládá pomocí naklánění hlavy do stran, přičemž v pravém dolním roku obrazovky vidíte diagram znázorňující polohu vaší hlavy a dlaní.
Jedná se o skutečně vítanou pomůcku, protože při množství pohybů, které při hraní konáte, prakticky nemáte šanci vrátit se do původně nakalibrované pozice. Díky informačnímu diagramu je ale korekce otázkou několika málo okamžiků a vy můžete znovu uhánět dál v plné formě. Vedle hlavy ale dojdou využití samozřejmě i vaše ruce. Ty musíte natahovat tak, aby jimi váš závodník sebral co nejvíce bonusů rozmístěných podél grindovacích potrubí. Jízda po trubkách má navíc tu výhodu, že zatáčení a vyrovnávání rovnováhy je automatické, takže se můžete plně soustředit na sběr užitečných bonusů, které vám jednak přidávají body a jednak pomáhají i k nabrání rychlosti. K tomu je ale potřeba posbírat celou jednu sérii těchto bonusů, což nemusí být zase až tak jednoduché. Nejenže jsou rozmístěny vpravo nebo vlevo od trubice, po níž si to zrovna hasíte, ale jsou zavěšeny i v různých výškách a stihnout je sebrat všechny není zase až tak jednoduché, zejména v počátcích.
Díky některým lehčím nedostatkům v preview verzi nemůžeme říci, že jsou naše dojmy vyloženě skvělé, ale rozhodně minimálně velmi dobré.
Máchat rukama do požadovaných směrů se ale naučíte poměrně rychle, konkrétně pak v okamžiku, kdy vás od rozmáchlého mávání začnou bolet ramena. V ten okamžik totiž začnete zkoušet provádět pokud možno co nejúspornější pohyby, přičemž zjistíte, že to překvapivě i stačí a navíc jsou vaše pokyny jezdci i mnohem přesnější. Nijak už ale nelze obejít nutnost vypořádat se s překážkami na trati. Pokud se blížíte k nějakému nízkému profilu, musíte jít do podřepu, jinak váš jezdec dostane pěknou ránu do budky. Pokud se naopak blížíte k nějaké přakážce na zemi, musíte vyskočit, aby ji přehopnul i váš
závodník. Tady se nedá ošidit vůbec nic, stejně jako v případě triků. Ty lze provádět během větších skoků a jejich nabídka sice není ani zdaleka tak pestrá jako třeba v SSX, což je dáno absencí všemožných tlačítkových kombinací (a přiznejme si, že rozlišovací schopnost kamery a daného softwaru ještě není taková, aby bylo možno podobnými pohyby provádět moře různých triků), ovšem i tak muzí každého v tomto případě potěšit každá povedená otočka nebo backflip. Triky se provádějí opět máváním celými pažemi a nutno říci, že bez nich by to zdaleka nebylo ono. I když totiž jedete třeba úplně pod psa, vždycky se budete snažit navést vaši postavičku na některou z ramp a následně s ní provést nějaký efektní trik.
A jaké tedy jsou celkově naše dojmy ze hry? Díky některým lehčím nedostatkům v preview verzi nemůžeme říci, že vyloženě skvělé, ale rozhodně minimálně velmi dobré. Při zodpovědné kalibraci a troše toho cviku v ovládání se AntiGrav dá hrát naprosto plynule a bez problémů. Co se týče technického hlediska, dá se o něm v globálu říci, že je spíše funkční nežli nějak extra přitažlivé, což je ale i tak značný pokrok od grafiky prvních EyeToy her. Hlavně zde ale jde o to, že pokud se do březnového vydání autorům podaří vyladit všechny jednotlivé maličkosti, s nimiž jsme u naší hratelné verze nemuseli být spokojeni, bude se skotečně jednat o zásadní titul, jenž zcela jistě nastolí nový trend a standard pro hry ovládané pomocí kamery EyeToy.
