Zlatá éra dinosaurů zažila svůj pravý rozpuk již před pár lety, to ovšem nebrání tomu, aby se tihle „drobečkové“ opět dostali do středu pozornosti. Tentokrát kromě kina okupují i DVD nosiče a videokazety, nyní v podání populárně vědecké podívané z produkce BBC. A tak se Capcom rozhodl přihřát si polívčičku se svým Dino Crisis… Ba ne, ne tak docela. Polívčička se přihřívala možná s prvním dílem, jež si vyzískal zasloužené ovace. Druhý díl je logické vyústění; dalo se předpokládat, že na sebe nenechá dlouho čekat. Ale vezměme to z jiného konce. Také máte dojem, že dinosauři budí svou velikostí, mrštností a vůbec svým vzezřením majestátný dojem? Možná ano, ale hoši (a dáma) ze speciálních jednotek vyslaných časoprostorovou branou napravit „nehodu“ by s vámi příliš nesouhlasili. Jejich tábor rozmetený partou dinosaurů vzal rychle za své, zachránila se akorát tajná agentka Regina (ta z prvního dílu) a nově i Dylan (bijec ve službách armády). Rozhovor v duchu „sbohem, pane barbar“ nakonec vyústí v to, že se každý vydá svou vlastní cestou. Hráč přebírá velení nad Dylanem.
Úvodní animace ztvárněná ve filmovém duchu – nájezdy kamery, střihy, děsivá hudba na správných místech apod. – prakticky dává jasné znamení, že na hře pracovali opravdoví 
profesionálové. Žádná fušeřina. Kromě fantastické grafiky mě o tom prakticky celou hru utvrzovaly různé in-game scény, které vždy ukazovaly pouze jeden jediný střípek z celé mozaiky. Hráč tak zůstane napnutý po celou dobu, atmosféra ho pomaličku pohlcuje, což patří k těm nejobtížnějším atributům hratelnosti. Je to jako když po deseti minutách hry zjistíte, že u mašiny sedíte už celou hodinu a nestačíte se divit. Když už padla řeč na grafiku, nelze si nevšimnout, že na oko stále stejné prostředí obohacují různé prvky – třeba rozbitý džíp, trubky, plot a další. Všechny lokace a pohledy kamery jsou předem to detailů připraveny, jako by někdo nejdřív vymodeloval celou džungli se všemi věcmi v ní. Cesty a tunely logicky navazují, což mě příjemně překvapilo. Dále? Polygonové postavy se pohybují naprosto přirozeně, skvěle chodí, skáčí, střílejí, lezou po žebříku a podobně. A zuřiví dinosauři? Netuším, jak ve skutečnosti umírají po zásahu kulky, nicméně animátoři v Capcomu to zjevně vědí.
O co ve hře vlastně jde? Suše řečeno, s postavou procházíte po předem připravených cestách a likvidujete dinosaury. Odvážlivci a ti, kdo příliš plýtvají s náboji, mohou sáhnout po mačetě, osobně však dávám přednost palným zbraním. Kolik co který dinosaurus vydrží, určuje 
nejenom jeho třída (údajně více než deset typů – ale někteří se podle mne stejně liší jen barvou a silou :-) ), ale i zvolená obtížnost. Čím vyšší, tím více kulek bude muset pojmout tělo dinosaura, než se v krvi zřítí k zemi. Po pár úrovních brokovnici vystřídá skvělá puška s elektrickými výboji, škoda jen, že se do ní vejde o poznání méně nábojů než do brokovnice. Ještě jednou, co vás čeká? Občas seberete klíč, občas něco jiného, ALE v zásadě pořád jen střílíte. Dino Crisis 2 ovšem zpestřuje mnoho výborných nápadů a šikovných věciček, například střílet obyčejnou zbraní do obrovitého ještěra je nesmyslné. Zde nastupuje obyčejný útěk. Skvěle vypadá poměr vaší velikosti k obru, stejně tak zběsilý úprk po železných fošnách, zatímco „obřík“ ničí ohromné dřevěné bedny a souká se až k vám.
Za skvělý herní požitek vděčí Dino Crisis 2 hlavně rychlému, přehlednému a uživatelsky velmi příjemnému ovládání. Stiskem jedné klávesy postava použije prvně definovanou pod-zbraň, v tomto případě mačetu. Stiskem další klávesy vytáhne zbraň a namíří ji před sebe. To v případě, že se v okolí nepohybuje žádný nepřítel, jinak totiž automaticky cílí na terče. Indikuje tak dinosaura schovaného až v další obrazovce, jenž by mohl nepříjemně překvapit. Také se to výborně hodí proti početné převaze, protože takto 
lze rychle a efektivně všechny protivníky odpravit, aniž by sama postava došla k újmě na zdraví. V mnoha případech se hodí i tlačítko k rychlému otočení o 180 stupňů. Je totiž téměř pravidlem, že vás nepřítel napadá nejprve z jedné a vzápětí z druhé strany. Počítačová AI není špatná, počíná si vcelku přirozeně a nepřítel za vámi bez problémů vyskočí i na hůře přístupné místo. A třeba i kousne, až to zabolí. Čili pokud už o nějaký ten život přijdete, nezbývá než podívat se do inventáře a použít lékárničku. Ty se dělí podle účinnosti na tři typy. Problém vyvstane ve chvíli, když dojdou náboje i lékárničky různě poházené po okolí. Na určitých místech se naštěstí vyskytuje něco jako obchod, kde se ukládá pozice a nakupují zbraně, náboje do nich a další věci. Peníze, tedy přesněji řečeno kredity, získáváte s každým zabitím nepřítele. Za několikanásobné kombo se zvyšuje i příjem. Též pokud projdete úrovní bez škrábnutí, přičtete si určitý bonus.
Dino Crisis 2 bych přirovnal třeba k Medal of Honour: Underground. Náplň je totiž naprosto totožná, pořád jen střílíte, ovšem díky ději a různým zvratovým scénám vám to ani nepřijde. Zkrátka se „jen“ dobře bavíte. A o to nám všem přeci jde, ne?
| Dino Crisis 2 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
