Po třech stoletích od dostavby zámku se budou na chlumeckém návrší opět vyjímat historické budovy jízdárny, konírny a kočárovny, které desetiletí chátraly. Přitom byly odedávna součástí zámku. Brzy budou opět připomínat tradici chovu koní rodu Kinských, včetně dostihů, které předcházely Velké pardubické.
„Plán rekonstrukce se tvořil kvůli koním a budovám, které dlouho stály ladem. Lidé chodili pouze na zámek a tady byly sklady. Dnes už je dokončena hrubá stavba jízdárny. Stane se z ní krásný společenský prostor, kam budou místo koní jezdit lidé. Bude evokovat původní jízdárnu,“ ukazuje na dvoře komplex opravovaných domů ředitelka kulturních památek rodu Kinských Martina Kubešová.
„Když se řekne zámek, každý si představí plesy a bály, ale to tady úplně neplatí. Bylo to ucelené hospodářství zaměřené na chov koní, ovšem byla zde i hospodářská zvířata či psinec,“ vysvětluje ředitelka. Interiéru jízdárny dominuje obnažená dřevěná konstrukce podkroví a střechy. Přecházíme do sousedního domu, kde byli koně ustájeni do roku 1956.
„Koně sem vrátíme, ovšem spíše v reprezentativní podobě. V pravé části konírny chceme nechat ustájit dva až čtyři. Byli bychom velmi rádi, kdyby to byli koně Kinských,“ pokračuje.
Nejpokročilejší jsou práce na kočárovně, do jejíž rekonstrukce se řemeslníci pustili jako první. Rovněž příprava byla méně složitá než u dalších dvou budov.
„Účel zůstává stejný, takže i projektová dokumentace nebyla tak komplikovaná. Budou tu stát dva kočáry Kinských, které sice máme, avšak zatím jsou ve špatném stavu. Budu trochu tajemná, protože k nim zatím mohu říci pouze to, že jeden z nich je skutečný unikát,“ líčí průvodkyně na staveništi.
Opravy začaly v roce 2020 a dokončeny mají být letos na podzim. Nové prostory budou k vidění od příští sezony.
„Rok 2023 je pro nás významný, budeme slavit výročí, stavba zámku skončila v roce 1723,“ podotýká Kubešová.
Součástí prací je i rekonstrukce vstupní brány pro návštěvníky u hlavního parkoviště. V růžovém domku či domku lovčího bude pokladna a vstup.
Od chlumecké k pardubické
Soubor původně barokních staveb je o několik desetiletí starší než stylově empírově sjednocené budovy konírny, jízdárny a kočárovny, jež nechali Kinští postavit v 19. století. Velký podíl na tom měl Oktavián Kinský. V té době se z obory Kněžičky na zámek přesunuli jezdečtí a kočároví koně, zatímco plemenné klisny s hříbaty putovaly do hřebčína Ostrov a dostihoví koně do Koles, kde vznikla dostihová dráha.
Oktavián hrabě Kinský byl také jedním ze šlechticů z Pardubické honební společnosti, kteří stáli u zrodu nejtěžšího překážkového závodu v Evropě Velké pardubické. Poprvé se koně postavili na start v roce 1874. Předchůdcem závodu byl dostih uspořádaný Oktaviánem Kinským na soukromé dostihové dráze při chlumeckém panství o deset let dříve. Do historie Velké pardubické se výrazně zapsala i jeho neteř Lata Brandisová, mezi ženami první účastnice a dosud jediná vítězka.
Zámek Karlovu Korunu nechal v letech 1721 až 1723 vybudovat František Ferdinand Kinský, který stavbou pověřil architekta Jana Blažeje Santiniho – Aichela a stavitele Františka Maxmiliána Kaňku. Jedna z nejvýznamnějších barokních staveb u nás nese jméno připomínající návštěvu Karla VI. v Chlumci. Rod Kinských držel majetek do znárodnění v roce 1948, v roce 1992 jim byl vrácen.
Mohla tak začít obnova sbírek a expozic zabývajících se historií rodu a tradicí chovu koní. Na ni se zaměří i expozice v obnovených budovách. „V jízdárně bude interaktivní moderní část, která návštěvníky seznámí nejen s historií koní, ale s celou existencí rodiny Kinských. K vidění budou nejzajímavější předměty týkající se Velké pardubické a její první vítězky z rodu Kinských,“ naznačuje Martina Kubešová před zámeckou budovou.
I zámecká budova prochází opravami, ty na zámku nikdy nekončí. „Fasáda je odvlhčena, už máme vyměněna téměř všechna okna a pokračovat by se mělo opravou střechy. Teoreticky by do pěti let zámek mohl vypadat jako nový, je to náš další velký úkol. Čeká nás také revitalizace parku, tvoříme i studii na zámecké zahradnictví v objektu poblíž hlavního parkoviště. Zamýšlíme se, co tam bude. Chceme propojit přírodu s nějakou náplní pro návštěvníky a také prezentovat původní užití skleníků,“ uzavírá Kubešová.
