Na cestách po Evropě přemýšlel, že by stavěl pojízdné domy. Když se vrátil, sen si plnil. V příbytcích, které vyrábí, ale nežijí lidé, nýbrž slepice. Lukáš Stýskal z Dětenic se živí stavěním designových kurníků. Červená, modrá, šedá nebo s mahagonovým odstínem, jeho domky hrají všemi barvami.
První kurník smontoval ze dřeva s kamarádem už před deseti lety. Tehdy v mladoboleslavské automobilce pracoval na směny jako skladník.
„Přemýšleli jsme, co bychom mohli dělat, protože jsme nechtěli zůstat ve fabrice. Kurníky se mi líbily, říkal jsem si, že to má budoucnost. Slepice jsme chovali odjakživa, věděl jsem, jak má správný kurník vypadat,“ vzpomíná vyučený automechanik.
Než se pustil do podnikání, trvalo několik let. Příbytky pro slepice dlouho dělal po práci – pro sebe nebo pro známé. O problematiku se ale zajímal dál, studoval literaturu, zkoušel a zdokonaloval konstrukce i vnitřní uspořádání. Nápad podnikat uzrál během jeho cest po Evropě, které ve starém mercedesu předělaném na obytný vůz podnikl s přítelkyní a malou dcerou.
„Strávili jsme spoustu měsíců na cestách a lákalo mě vyrábět obytné automobily. To by ale bylo hodně náročné a sám bych to asi nezvládl. Řekl jsem si, že až se vrátíme, budu dělat už jen kurníky,“ pokračuje.
Podnikat začal v lockdownu
Při jejich výrobě se kombinuje truhlařina a klempířina. Se dřevem Lukáš Stýskal pracoval odmala, další zkušenosti získal na brigádách, pracoval i na střechách. Do kurníkového byznysu se naplno pustil loni na jaře, kdy Českou republiku i celou Evropu sevřely covidové lockdowny. Vytvořil internetové stránky a profil na sociálních sítích, na něž dal fotografie dříve vyrobených slepičích domků.
„Ozval se mi první zákazník a pak se to začalo nabalovat,“ říká. Od té doby vyrobil už desítky kurníků, neměl jediný den volna, pracuje i o víkendu. Když není v dílně, vyřizuje objednávky, věnuje se marketingu nebo veze příbytek zákazníkovi, které má už po celé republice. Zájem je obrovský, objednávky má řemeslník na několik měsíců.
„Nevím, jestli za to může pandemie, ale spousta lidí chce být soběstačných. A chov slepic je tím nejjednodušším způsobem, jak s tím mohou začít,“ poznamenává.
Garáž u rodinného domu v Dětenicích brzy přestala velikostně stačit, proto si v nedalekých Prodašicích Lukáš Stýskal pronajal truhlářskou dílnu. Vyrobit kurník zabere týden. Rám je ze smrkového dřeva, vnitřní stěny z dřevotřískových desek a opláštění tvoří borovicové palubky. Standardní kurníky váží 130 kilogramů, ty největší i víc než dvakrát tolik.
Nejvíc frčí tyrkysová
Designové domky pro slepice připomínají zmenšené kopie skutečných domů. Mají sedlovou střechu, zateplení, okapy, dvířka s automatickým otevíráním a další vychytávky včetně zabudovaného topení nebo vnitřní kamery. Lukáš Stýskal montoval už i pojízdné kurníky na kolečkách.
„Teď vymýšlím aplikaci, díky níž by lidé v mobilním telefonu viděli teplotu i vlhkost v kurníku a zároveň mohli ovládat vnitřní ventilátor,“ naznačuje. Rád by vyráběl i zelené střechy se živým porostem. Téměř všechny práce včetně finálních nátěrů dělá sám, pouze chráněná dílna z Mladé Boleslavi pro něj kompletuje rámy.
Každý kurník je originál a vzniká na míru podle přání. Zákazníci mají často specifické nároky, třeba na umístění dveří, velikost a počet oken, na materiál střešní krytiny, barevné provedení a dokonce i na vnější výzdobu.
„Často volí takovou barvu, aby kurník ladil s fasádou domu. V poslední době je hodně oblíbená tyrkysová. Jednou jsem dělal i zdobné prvky kolem dvířek. Někdo si na tom dá opravdu záležet a chce, aby výsledek byl pěkný,“ tvrdí výrobce.
Kurník ve filmu
Kurník z Dětenic si zahrál také ve filmu. Objednal si ho režisér Filip Remunda pro dokument Slepice, virus a my ze série Český žurnál.
Přestože Lukáš Stýskal podniká necelé dva roky, letos už zaujal porotu soutěže Živnostník roku Královéhradeckého kraje. Obsadil druhé místo za vítězným cukrářem Dominikem Mervartem ze Dvora Králové nad Labem. Budoucnost příliš neplánuje a nechce si dávat přehnané cíle.
„Chtěl bych být soběstačný a na nikom nezávislý. Nikdy jsem neměl plán vybudovat velkou firmu. Avšak zakázek je hodně, a tak by možná bylo škoda té příležitosti nevyužít,“ říká.
