Osm tisíc sazenic révy ve čtyřech odrůdách vysazených s přesností na jeden centimetr za necelých pět hodin na ploše dvou hektarů. Tak vyvrcholily dlouhé přípravy na založení vinohradu v Radimi na Jičínsku.
Majitelé ve středu získali registraci, a oficiálně se tak připojili k vinicím na Kuksu na Trutnovsku a v Litoboři na Náchodsku.
Předcházela tomu napínavá operace. Kvůli deštivému počasí farmáři Petr Mráz a Vratislav Kříž dlouho váhali a čekali na vhodnou chvíli. K akci se rozhodli v pátek odpoledne a už v sobotu ráno byli na místě odborníci z Vinařství Kraus z Mělníka se speciálním sázecím strojem. Předpověď přitom nebyla příznivá, ovšem v dalších dnech mělo být ještě hůř.
Na jediný centimetr
Nakonec zavládlo polojasno, déšť se obci severovýchodně od Jičína vyhnul a nad zemí jsou vidět několikacentimetrové výhonky zelené barvy kvůli voskování, vzdálené od sebe přesně 90 centimetrů.
„Vysazujeme osm tisíc kusů ve čtyřech různých odrůdách z německého novošlechtění. Všechno jsou to odrůdy rezistentní, tedy odolné zejména vůči houbovým chorobám, ale částečně i proti mrazu i jarním mrazíkům. Jsou proto velmi vhodné do tohoto prostředí. Používáme sázecí stroj řízený nejpřesnější technologií GPS na trhu. Přesnost je do jednoho centimetru. Čistý čas sadby osmi tisíc hlav je čtyři a půl hodiny,“ vysvětlil Jiří Krauskopf z Vinařství Kraus, který za volantem traktoru akci řídil.
Na stroji německého výrobce Wagner Pflanzen Technik, který se specializuje na zařízení k výsadbě vinohradů, seděli jeho dva kolegové. Kvůli tvarové rozmanitosti sazenic je do zakladače vkládali ručně.
V zemi se tak rychle ocitly odrůdy solaris, souvigner gris, rondo a marlen. Pokud dostanou ideální péči, může být takzvaná panenská sklizeň už příští rok. Bude však velmi malá.
„Plnohodnotná sklizeň by mohla být za tři až čtyři roky podle toho, jak se bude keřům dařit. Víno se však dá udělat i z panenské sklizně, většinou se buď přimíchává k jiným, nebo si pěstitel udělá malou šarži na ochutnání. Většinou to bývá tak, že nové stanoviště má i nový terroir (vliv přírodních podmínek na pěstované rostliny na daném místě, pozn. red.) a tím pádem jsou ta vína hodně zajímavá. Vinice dokáže do vína obtisknout své půdní složení a podloží. Tady to bude něco zcela neznámého a troufnu si říci, že i velmi zajímavého,“ komentoval zkušený Krauskopf.
Pomyslným zakončením výsadby bylo získání oficiální registrace vinohradu.
„Dnes tady byl pán z Ústředního kontrolního ústavu zemědělského ze Znojma a proces registrace jsme završili. Nyní se budeme řídit radami odborníků, protože my tomu zatím v podstatě nerozumíme. Svěřili jsme se proto do rukou pánů vinařů Viléma Krause a Lukáše Rudolfského a čeká nás kromě spousty práce i učení. Budeme samozřejmě jezdit na výzvědy po vinohradech a nabírat znalosti. Nyní dáme tyčky k rostlinkám a celý vinohrad oplotíme kvůli zajícům. Za dva měsíce vyjedou výhonky a my je budeme stříhat, aby zůstal jeden terminální, který se vyváže k tyčce. Samozřejmě se budeme muset neustále starat o půdu,“ nastínil farmář Petr Mráz.
První rok je klíčový
První rady dodal čerstvým vinařům Jiří Krauskopf: „Každá hlavička se musí zavlažit, ke každé hlavě se musí zapíchnout opěrná tyčka a potom bude třeba udělat opěrnou konstrukci. Čím lépe se o to člověk v prvním roce stará, čím více péče tomu dá, tím lépe vinohrad v dalších letech funguje. První rok je tak úplně nejdůležitější. Pokud nebude ideální, může se to s výsadbou táhnout osm až deset let.“
Nový vinohrad potěšil Lukáše Rudolfského, ředitele společnosti Vinné sklepy Kutná Hora, která hospodaří na 55 hektarech viničních ploch včetně Kuksu.
„Každý nový český vinař je vítán. Zároveň je to zpestření pro zemědělskou krajinu. Vrací se to, co tady dřív bylo. Za Karla IV. jeho vyhláška pravila, že réva vinná se musí sázet na všech jižních svazích. Kdo tak neučinil, byl mu pozemek odejmut ve prospěch toho, kdo ji tam vysadí. Vinice v této oblasti dříve byly a dařilo se jim. Pánové k tomu přistoupili rozumně, nechali si poradit, zvolili vhodné odrůdy a myslím, že to bude ku prospěchu,“ pochválil Rudolfský.
Přidal se k němu i Krauskopf: „Je vidět, že to dělají s láskou a dali si záležet. Půda je tady dobře připravená, to je úplně nejdůležitější a zcela zásadní. Je potřeba dobře pracovat s její strukturou, aby došlo ke správné technologii zasazení. Používá se k tomu zelené hnojení, většinou nějaké brukvovité rostliny, které se vysejí a zapraví do půdy. V kořenových hlízách totiž dokážou jímat dusík, který se potom vrací do půdy a, celkově obohacují půdní strukturu, to znamená sypkost.“
Asi spadl z Marsu
Nápad založit vinohrad dostal Petr Mráz, který farmaří v okolí Jičína. Na vrchu Zebínu chová krávy a kozy spásající v tamní přírodní památce divoce rostoucí vegetaci. Právě tam chtěl víno vysadit. Kvůli složitým povolovacím procesům však zvolil jiné místo. Oslovil kamaráda Vratislava Kříže, který hospodaří v okolí Radimi.
„Nejdřív jsem si myslel, že Petr spadl z Marsu. Potom mi to začalo vrtat v hlavě, zalíbilo se mi to a z rozpaků se stalo nadšení. Někdo může říct, že jsme se zbláznili, další si myslí, že tady víno neporoste. Nyní jsou před námi dvě možnosti, buď to půjde, nebo ne. Pevně věříme, že půjde. Máme v plánu zapojit i vesnici a uspořádat třeba vinobraní. Chceme být otevření lidem, aby se sem mohl každý přijít podívat. A nejde jen o víno, chystáme se dělat i mošty. Uvidíme, co všechno nám to přinese,“ spřádal plány za klapotu sázecího stroje Kříž.
