Hradecká Sportovní škola boxu vznikla v roce 1994 a šest let už sídlí v Gayerových kasárnách. Tam také na trenéra Františka Patočku čekám. Po schodech hbitě vybíhá muž ve sportovní bundě. Kdyby se nepředstavil, stisk ruky mě jasně utvrdí v tom, že jsem tu správně.
Bývalý československý reprezentant a současný profesionální trenér hradeckých boxerů otevírá dveře do tělocvičny. Všude visí boxovací pytle a uprostřed stojí ring. Hala se čtyřikrát denně zaplní skupinkami svalnatých drsňáků, kteří na sobě dřou. Trenér je skromný a o svých úspěších moc nemluví.
Když se ptám, jaké má za sebou osobní úspěchy, odpoví, že se nerad chlubí, ale že má box rád. Největším vzorem mu je Muhammad Ali, ze současných obdivuje profesionální sourozence z Ukrajiny - Vitalije Klička a jeho bratra Vladimira.
Když si mají lidé představit typického boxera, zpravidla se jim vybaví holohlavý svalnatý chlap, ne příliš chytrý, ale zato agresivní. Předpokládám, že to je stereotyp a předsudek. Jací lidé podle vašich zkušeností dělají box?
Právě takové názory mě moc mrzí. Box většina lidí chápe jako agresivitu, kdy proti sobě stojí dva chlapi a řežou se hlava nehlava. Je smutné, že ho lidé považují za bezhlavou rvačku. Kdybych měl box přirovnat k jinému sportu, řeknu šerm. Soupeři se taky nechtějí propíchnout, ale jenom dotknout druhého. A to samé je při boxu. Má přísná pravidla. Nejde o to člověka zmrzačit. Chodí k nám všechny věkové kategorie, mladí i starší, kterým je přes šedesát let. V boxu vůbec nejde o to, jak kdo vypadá.
A co osobní disciplína? Myslíte, že je potřebná více než v jiných sportech?
Stoprocentně. Protože pokud člověk není ukázněný a nedokáže ovládat své afekty a vztek, nemá tu co dělat. Jeho chování se mu vždy vrátí, protože když začne provokovat, nikdo si to líbit nenechá.
Jak je důležité, aby u boxu člověk přemýšlel?
Rozhodně moc. Boxer musí mít odvahu postavit se soupeři a v krizových situacích nezpanikařit. To třeba v současné době působí potíže hodně lidem. Pokud boxer nepřemýšlí, nemá zkušenost a plácne ránu, aniž ví jak, tak je vyřízený. Základním prvkem výcviku je i učení automaticky číst očima soupeře a přemýšlet, co udělá.
Použil jste někdy své schopnosti třeba na ulici při rvačce, když jste se bránil nebo někoho chránil?
Ano, mám několik jednání za sebou (smích). Nejsem žádný agresor a rozhodně bych člověka na ulici nezmlátil. Někdy však mám potřebu se bránit. Většinou mi stačí, když se na člověka podívám a zjistím, že má větší strach než já. To už ale boxeři poznají. Myslím, že v dnešní době je důležité se umět bránit, člověku povyroste sebedůvěra. Já rozhodně nejsem pro to, aby se lidé prali na ulicích. Možným řešením je, že můžou přijít a svoji agresivitu si vybít tady. Je dobré si to vyzkoušet a slyšet od trenéra, jestli můžete pokračovat, nebo se máte zaměřit na jiný sport.
Je něco, na co si dobrý boxer vždy musí dát pozor?
Především je to úder do brady, kterou si musíte chránit. Protože brada je spojena s čelistí a ta s lebkou. Když dojde k poranění brady, rána může vyslat signál až do malého mozečku a ten způsobí ztrátu koordinace pohybů.
Jak jste se k boxu vůbec dostal?
Sportuju celý život. Hrál jsem fotbal i hokej, u hokeje jsem zůstal déle. Jedna z příprav byl box. Trenér mi rovnou řekl, ať jdu boxovat. Tak jsem se přihlásil a začal jsem v Hradci, celkem mi to šlo a za krátkou dobu jsem se dostal do ligy v Pardubicích. Boxoval jsem druhou i první ligu. Když mi bylo osmnáct, udělal jsem přijímačky na Fakultu tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Karlově se specializací na box. Tři roky jsem bojoval za Uhelné sklady Praha. Lidé se na mě chodili koukat, což mě těšilo. Na škole jsem si ve druhém ročníku musel zvolit zaměření, tak jsem si opět vybral box. A po studiích jsem u něj chtěl zůstat. Měl jsem štěstí.
Na jaké úspěchy jste hrdý jako trenér?
Jsem hrdý na činnost celého oddílu. Mezi ostatními má respekt, což je dobře, protože boxer mít respekt musí. Je tu spousta opravdu šikovných kluků, například Josef Obešlo a Josef Pavliš. Kluci sem chodí rádi a jsem rád, že se tu lidé navzájem respektují a není tu rivalita. Není tu nikdo, kdo by se povyšoval nad druhé. Ale stane se, že se tu rozrazí dveře, přilítne chlápek a zařve, že chce boxovat. Tak ho buď rovnou vyhodím, nebo ho tu chvíli nechám. Frajer se převlíkne a jediné, na co se těší, je sparing (tréninkový box se soupeřem, pozn. red.). Já se na to těším taky (smích), takže mu vyberu pár kluků, kteří to umí. Dopadá to většinou tak, že se tu "machýrek" už neukáže.
Jak vypadá typický trénink?
To je krásná otázka. Jestli si někdo myslí, že se tady postavíme proti sobě a nastane mlátička, je na omylu. Nejdřív je rozcvičení, pak škola základů. Ti, co základy umí, opakují novinky z minulého tréninku. Učíme se základní postoje, boxujeme ve dvojičkách po šesti kolech. Je tu box na aparátech, kde se boxují krátké intervaly, které se opakují po třiceti vteřinách. Je to jako v ringu. Učíme se, kam člověka zasáhnout, abychom získali body. Důležitá je rychlost, mrštnost a pohyblivost. Musíte umět kombinovat pohyby, nezáleží jen na fyzičce. Dobrý boxer by měl být vyrovnaný, měl by zvládat zátěžové situace. Musí vnímat soupeře, jeho vzdálenost, musí předvídat a naučit se číst jeho pohyby. Talentovaný se naučí pohybovat automaticky, ale na to mají cit jen někteří. Na závěr posilujeme ruce, nohy, břicho. Na samém konci si postavím kluky okolo ringu a probereme si celý trénink. Za loňský rok se tu vystřídalo okolo 370 lidí. Moc si vážím, že nás podporuje město. Spolupracujeme i s odborem prevence kriminality, což je pro mě pocta.
Exhibiční galavečer boxu
|
Představme si, že bych si to zkusila i já. Nemám s boxem žádné zkušenosti.
Nebyl by to žádný problém, protože tu trénují děvčata a chodí jich dost. Nenechám je ale boxovat do hlavy. Jinak se učí stejnou techniku jako chlapci. Dívky jsou však pečlivější a techniku se učí pořádně.
Doporučil byste mi nějaké jiné sporty, které by k boxu byly dobrou průpravou?
Každý sport je dobrý. Počítáme s tím, že člověk už nějakou fyzičku má, ale bereme ohled na to, zda je tu poprvé, podruhé či podesáté. Začátečník netrénuje tak jako ostatní, vynechává některá kola a čeká, až se srovná s ostatními.
Čím byste pozval diváky na pondělní galavečer boxu v Aldisu?
Chtěl bych poukázat na to, že uvidí závodníky, které moc neznají. Ti je mohou překvapit a ukázat, co umí. Lidé budou mít možnost podívat se, jak musí boxer uvažovat, jak reaguje. Předvedou se tu šikovní boxeři, například Josef Obešlo a Josef Pavliš. Na galavečeru bude boxovat i dvojička děvčat.
