U vstupu na stezku u Janských Lázní podupává vpodvečer skupina patnácti lidí, hlavně rodiny s dětmi.
„Chceme si zpestřit jarní prázdniny. Vlastně ani nevím, co od té noční prohlídky očekávat,“ říká paní Kateřina, která s rodinu do Krkonoš přijela z Prahy.
Stejně jako všichni účastníci premiérové prohlídky je i mladá maminka pečlivě nabalená, na sobě má lyžařské oblečení, čepici, teplé rukavice.
Netrpělivé očekávání ukončí průvodce z Krkonošského národního parku (KRNAP). Pavel Tlachař se představí, nastíní program prohlídky a vyndává z igelitky plno malých baterek.
„Každý si jednu vezměte, budete ji potřebovat,“ říká tajemně a už nás vede po prknech lávky mizící ve tmě ve vysokém smrkovém lesu.
Za chvíli nás obklopuje tma. Pavel Tlachař zastavuje na první zastávce. Z reproduktoru v jeho batohu se ozývá něco jako štěkot psa. „Tohle zvíře můžete v českých lesích potkat docela často,“ snaží se napovědět.
Jako první se zapojují děti, padají tipy jako vlk, divoké prase a nakonec někdo navrhne daňka. „Daněk to není, ale už jste blízko,“ říká průvodce.
Konečně kdosi uhodne srnce. Náš průvodce ukáže dolů do desetimetrové hloubky mezi mladé malé stromky. Tam máme hledat oči zvířete. Ke slovu přicházejí baterky. Kužely světla propátrávájí noční les, až se záře odráží od dvou reflexních bodů na kmeni stromu, které symbolizují oči.
Pavel Tlachař vypráví o životě zvířete, přidá ukázku parůžku. Hře propadá většina z účastníků, poznáváme lišku, jezevce, různé sovy nebo jelena. Zvuky některých zvířat doplní ukázka kožešiny.
Spirálou až nahoru za výhledy
Oči už si přivykly nočnímu lesu a vidíme dobře i bez baterek. Při půldruhého kilometru dlouhé procházce se dozvídáme mnohé o lesích. Po necelé hodině přicházíme k úpatí spirálovité věže, vrchol naznačuje jen červené světýlko prořezávající tmu nad námi. Tunelem mizíme do suterénu.
„Tady vidíte kořenový systém smrku. Ten je plochý a kořeny nejdou do hloubky. Proto mají smrky problém v době sucha, což se naplno projevuje v posledních letech,“ dostává se nám posledního poučení od průvodce z KRNAP.
14. prosince 2017 |
Pak už máme volný program a všichni stoupáme po spirálovitém chodníku na věž vysokou 45 metrů. V polovině výstup kvůli strachu z výšky vzdává maminka s desetiletou holčičkou.
Stoupání si krátím s učitelem hudby Petrem z Prahy, ten je z noční exkurze nadšený: „Kupodivu je vidět, doporučil bych to každému. Já jsem nadšený už z konstrukce samotné stavby - ta šroubovice rozhledny je takřka neuvěřitelná.“
Pod vrcholem dostáváme horký nápoj. Na nejvyšším ochozu nás čeká nádherný výhled na noční Krkonoše. Jsme vysoko nad vrcholky stromů. Od nízkých mraků se odráží světlo z večerního lyžování. Jako mravenci vypadají rozzářené rolby, které žehlí svahy okolních sjezdovek. Pod námi v údolí svítí Janské Lázně, už to samo by stálo za výstup.
„Je sice oblačnost, ale naštěstí docela vysoká. Ten rozhled by mohl být i lepší, kdyby bylo jasno. Viděli bychom Trutnov, krásná by byla noční obloha,“ lituje náš průvodce. Nikdo ze skupiny však nelituje.
„Už jsme byli na obdobných stezkách v Bavorsku a na Lipně. Noční prohlídka nám přišla jako dobrý nápad. Super je to pro děti, ale my jsme si to také užili. I ty zvuky zvířat byly zajímavé, třeba to, že veverka píská jako pták, jsem nevěděla,“ rozplývá se už při sestupu Markéta Červenková, která si ze strachu před mrazem oblékla pod lyžařské kalhoty dvoje legíny.
2. července 2017 |
Spokojené byly i děti. „Nejvíc se nám líbilo hledání zvířat,“ říká Petr. I jeho mladší bratr Andy je spokojený: „Taky se mi líbil ten výhled a zvířata, ty zvuky a oči byly srandovní.“
Při odchodu ze stezky ještě děti dostávají od národního parku naučné dárky, třeba komiks, domino nebo dřevěnou skládačku.
„Noční prohlídky budou o jarních prázdninách každou středu. Na příští týden máme už první prohlídku zaplněnou, uvažujeme i o druhém termínu,“ je spokojený s novou aktivitou marketingový ředitel Stezky korunami stromů Zdeněk Pop.
