Bylo krátce před Vánoci, když se třiapadesátiletá Iveta z Pardubic se sedmiletým Péťou ocitli na ulici. Přestože chodila do práce a řádně platila nájem, majitel je z bytu vyhodil.
„Potřeboval ho pro dělníky z Ukrajiny. Nejprve jsme přespávali u kamarádek, chvíli jsme byli v azylových domech v Koclířově a v Pardubicích a dvě noci jsme spali i venku ve stanu,“ vzpomíná Iveta.
Projekt Lampička pro domovSociální podnik letos spustil projekt Lampička pro domov. Jeho cílem je vybudování pobytového centra, kde by maminky s dětmi našly bezpečné zázemí. V začátku má jít o tři až pět samoživitelek, kterým chce podnik najít současně i práci. Podle toho bude volit i lokalitu. „Jednáme s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Nějaké objekty máme přislíbeny a hledáme prostředky na jejich rekonstrukci, případně stavební firmy, které by nám sponzorsky pomohly,“ vysvětluje. |
Pak se však o jejich situaci dozvěděl Mylan Munzar z Nového Bydžova. Samoživitelku se synem vzal domů a hledal jí novou práci a bydlení.
„O paní mi řekl jeden známý. Než aby byla někde pod mostem, vzali jsme ji k nám domů, kompletně ji ošatili a sehnali vše potřebné,“ říká Mylan Munzar, který s manželkou Innou před šesti lety založil sociální podnik Holi.
Pomáhá lidem se sociálním hendikepem, hlavně bezdomovcům a samoživitelkám v nouzi.
„Máme jednu místnost určenou speciálně pro takové případy. Je to už čtvrtá maminka, které jsme pomohli. Paní u nás bydlela 14 dní a pak jsme jí sehnali místo v azylovém domě pro matky s dětmi na hradeckém Pouchově,“ pokračuje Munzar.
V únoru ženě našel novou práci a nyní se mu podařilo sehnat i nájemní byt 2+1, kam by se rodina mohla od září nastěhovat.
„Nenapadlo by mě, že se ještě dnes najde někdo, kdo nám takto pomůže,“ přiznává Iveta.
Podle Munzara je Holi výjimečný tím, že se stará výhradně o lidi se sociálním hendikepem, kdežto jiné sociální podniky poskytují pomoc hlavně lidem s tělesnými nebo kombinovanými vadami.
Manželský pár se v pomoci dokonale doplňuje. Mylan Munzar se stará o běžný provoz, zajišťuje lidem práci a ubytování, manželka Inna je terapeutka a pomáhá klientům s řešením jejich problémů.
Sami žili na ulici
„Staráme se o lidi z ulice nebo z azylových domů, aby se dostali do normálního prostředí. Sháníme jim takovou práci, kde dostanou i bydlení, učíme je hospodařit. Problém je, že musí nějak pokrýt první měsíc, než dostanou výplatu. To jim pokrýváme my z peněz od sponzorů, aby měli na jídlo a na cestu do práce,“ popisuje Mylan Munzar.
On i jeho žena dobře vědí, jak se lidé bez domova cítí. Sami žili několik let bez příjmu v zahradní chatce bez vody a elektřiny, prali na valše, vařili na kamnech a dřevo na topení sbírali v lese. Naučili se tak na svět dívat jinýma očima.
Lidem shání práci hlavně v úklidu a průmyslu. Rozšiřují také vlastní sušírnu ovoce, zeleniny, masa či bylinek, kde část klientů zaměstnávají, než jim najdou lepší práci.
„Co usuší, to sami mohou prodávat na trzích. Máme zasmluvněno pět trhů včetně Hradce Králové nebo pražské náplavky. Třetina výdělku jim jde přímo, třetina se jim spoří a třetina jde na náklady spojené s naší službou. Naši sušenou kořenovou zeleninu nabízejí prodejny bez obalu. Máme také šicí dílnu. Tím si vyděláváme na provoz. Nemáme totiž ani jednoho zdravotně hendikepovaného, na kterého bychom dostávali peníze,“ vypráví Munzar.
V sociálním podniku pracuje například Richard, který byl dlouholetým uživatelem drog. Téměř 35 let v Česku i v Anglii bral ty nejsilnější látky jako crack nebo heroin. Nyní chce svůj příběh sdělit ostatním, aby je od podobných experimentů odradil. S Munzarem proto plánují sérii přednášek ve věznicích i na školách. „Teď plně abstinuji a dávám svůj život do kupy,“ říká.
