Vrchlabská nemocnice se hodně angažovala v ukrajinské krizi. Přivezli jste rodiny zaměstnanců. Požádali vás o to, nebo to byla vaše spontánní reakce?
Udělali jsme to spontánně. Hned jak válka začala, svolali jsme si naše ukrajinské lékaře a zdravotní sestry, kterých tu máme asi dvacet, a zeptali se, jaké mají požadavky a koho budou chtít přivézt. Zajistili jsme dopravu a už o víkendu jeli pro první rodinné příslušníky. Celkem jsme jich přivezli sedmnáct. Rodiče nechtěli Ukrajinu opustit, všechno to byly sestry našich zaměstnanců s dětmi. Přijely z různých oblastí, například i z města Sumy na východě země, které je těžce bombardované. V covidové době, kdy jsme na tom personálně byli hodně špatně, ukrajinské zdravotní sestry výrazně pomohly. Tohle bylo minimum, co jsme pro ně mohli udělat.
Zařizujete pro ně byty i zaměstnání. Jak se vám to daří?
Ubytovali jsme je v našich bytech, které byly volné, zařídili pro ně výuku češtiny a ve spolupráci s městem umístili děti do vrchlabských škol. Mají od nás nabídku stravovat se v naší závodní jídelně a pro ty, kdo budou chtít pracovat v naší nemocnici, i když ne úplně pro všechny, budeme mít práci. Například na pozicích sanitářek, ošetřovatelek nebo uklízeček.
Myslíte si, že ukrajinští uprchlíci mohou částečně pomoci českému zdravotnictví, které se dlouhodobě potýká s nedostatkem lékařského i nelékařského personálu?
Může to trochu pomoci. Spíš si myslím, že zaměstnanci z Ukrajiny, kteří u nás už pracují, se nebudou chtít za této situace vrátit domů. Je však potřeba zdůraznit, že ukrajinští zdravotníci k tomu, aby u nás mohli pracovat, mají velmi těžké podmínky. Doktor, který sem přijde, je u nás brán jako medik. Musí složit aprobační zkoušky a všechno trvá velmi dlouho.
Jak je na tom personálně vaše nemocnice?
Máme zabezpečený provoz všech pracovišť a nedá se říci, že bychom volali SOS. Situace je stabilizovaná, ale křehká. Abychom posílili tým, stále sháníme lékaře a zdravotní sestry. Na začátku roku jsme na sociálních sítích a pracovních serverech rozjeli náborovou kampaň. Ale bohužel nepřinesla žádný výsledek. Jedním z důvodů může být to, že konkurence zdravotnických zařízení v této části regionu je opravdu velká. Nejsou tu jen holdingové nemocnice, ale také Janské Lázně nebo Rehabilitační ústav v Hostinném.
Michal MrázekDo soukromé vrchlabské nemocnice, která je součástí skupiny Penta Hospitals, nastoupil v roce 2017. Za několik měsíců se osmačtyřicetiletý chirurg Michal Mrázek z Liberce stal jejím ředitelem. A měl před sebou hodně práce. Jedním z jeho nejdůležitějších úkolů bylo vrátit nemocnici, kterou proslavila porodnice i kontroverzní ředitel Vladimír Dryml, ztracenou reputaci. K obratu dochází teprve nyní. |
Proč v českém zdravotnictví tak dlouho chybí personál a nedaří se to změnit?
Podle mě to je jednoznačně způsobeno systémem vzdělávání jak u zdravotních sester, tak u lékařů. Ve vrchlabské nemocnici máme dvě akreditovaná oddělení: chirurgii a internu. Systém vzdělávání v současnosti čerstvě vystudovaným lékařům pracovat na neakreditovaných odděleních neumožňuje. Musí jít na pracoviště, která mají akreditaci.
V jednom nedávném rozhovoru jste řekl, že covidová doba otevřela vrchlabské nemocnici dveře. Jak jste to myslel?
Navázali jsme spolupráci s mnoha podniky v okolí, kde jsme historicky měli dveře zavřené. Pomáhali jsme tam s antigenním testováním, se stanovením protilátek a jezdili k nim očkovat proti covidu-19. Velmi dobrou spolupráci máme i s městem Vrchlabí.
Jak nemocnice zvládla období koronavirové krize, které trvalo téměř dva roky?
Učili jsme se za pochodu, epidemiologická opatření, která se přímo dotýkala chodu nemocnice, se neustále měnila. Personál se obdivuhodně semkl a nemůžu říct, že bychom prodělali nějakou výraznou krizi. I období, kdy jsme měli v karanténě třeba 50 zaměstnanců (celkem jich ve vrchlabské nemocnici na plný úvazek pracuje 250, pozn. red.), jsme zvládli velice dobře. Pandemie ukázala, že náš personál je velmi flexibilní. V době covidu jsme dokonce postavili nové lůžkové oddělení ortopedie. Ke každému lůžku jsme přivedli rozvody kyslíku, takže v době největšího náporu pandemie jsme schopni oddělení okamžitě předělat na covidárium. Jako jedna z prvních nemocnic jsme v lednu 2021 začali očkovat a pokračovali v tom až do minulého týdne, kdy jsme vakcinaci ukončili.
Z jakého důvodu?
Poslední měsíc byl minimální zájem, týdně jsme aplikovali 30 dávek. V době, kdy byla po vakcínách největší poptávka, to bylo kolem 350 dávek denně. Pokud by přišla další koronavirová vlna, jsme připraveni vakcinační centrum znovu otevřít.
Myslíte si, že covid ještě neřekl poslední slovo?
Jednoznačně pomohla mutace omikron, která z covidu-19 udělala běžnou sezonní virózu. Předpokládám, že se covid v nějakých vlnách opět vrátí, ale doufám, že už to nebude jako při mutaci delta, kdy lidé končili na plicních ventilátorech.
Jak se pandemie projevila v hospodaření nemocnice?
Poslední tři roky jsme skončili v černých číslech a covid na tom nic nezměnil. Musím říct, že ekonomika nemocnice je zdravá.
Už několik sezon provozujete traumatologicko-chirurgickou ordinaci u sjezdovek ve Špindlerově Mlýně. Jak byl Medical point vytížen v právě končící lyžařské sezoně?
Objem výkonů byl přibližně na dvou třetinách toho, na co jsme byli zvyklí v sezonách před covidem. Je znát úbytek cizinců na sjezdovkách, ale v posledním měsíci přibývá i zahraničních pacientů. Provozovat Medical point pro nás není úplně jednoduché, protože na celou zimní sezonu vypadne jeden lékař, který tam slouží.
Kredit nemocnice můžete ztratit za pár týdnů, získat ho zpět trvá i několik let.
Michal Mrázekředitel nemocnice ve Vrchlabí
Vrchlabská nemocnice je od roku 2016 součástí skupiny Penta Hospitals. Kam se od té doby posunula?
Pokrok je výrazný, za tu dobu jsme otevřeli pět nových specializovaných ambulancí. Naposledy to byla v říjnu neurologická. Podařilo se nám otevřít zcela nové oddělení ortopedie a deset lůžek následné rehabilitační péče, stabilizovali jsme personál a udělali výrazné stavební úpravy, které jsou znát na každém kroku. A budou pokračovat. Jen do stavebních úprav každoročně investujeme kolem 15 milionů korun. Letos plánujeme úpravy rentgenologického oddělení s výměnou CT přístroje a dokončení ambulantního traktu.
Královéhradecký kraj v poslední době do svých nemocnic masivně investuje. Jak vnímáte sílící konkurenci?
Nevnímáme to, že to je konkurence. Tím, že jsme spádovou oblastí pro centrální a západní Krkonoše, máme specifickou úlohu. Ve spádové oblasti máme třicet tisíc pacientů, v zimě jich je o deset tisíc víc. Jsem přesvědčen, že kdyby tady vrchlabská nemocnice nebyla, ostatní nemocnice v okolí by měly velké problémy vypořádat se s náporem pacientů. Podobně to vidí Královéhradecký kraj, od kterého cítím podporu.
Nemocnice ve Vrchlabí dlouhé roky neměla z různých důvodů příliš valnou pověst. Myslíte si, že už se to definitivně změnilo?
Definitivně ne. Kredit nemocnice můžete ztratit za pár týdnů, získat ho zpátky trvá i několik let. Myslel jsem si, že se nám to podaří o něco dřív. Ale v poslední době registrujeme významný návrat pacientů z Vrchlabska, operujeme čím dál více lidí ze širšího okolí a stahují se k nám pacienti z Jilemnicka.
Čím to je?
Podařilo se nám stabilizovat lékařský i sesterský personál. Také jsme realizovali řadu investic, jak stavebních, tak přístrojových. Od prosince navíc máme nemocnici akreditovanou, pracovali jsme na tom rok a půl.
V čem je akreditace důležitá?
Je to významné ohodnocení kvality a bezpečí zdravotní péče. Tato nemocnice nikdy nic takového neměla. Abychom přísná kritéria splnili, vyžadovalo to nastavení určitých standardů v systému práce. Pacienti by se u nás díky nastaveným procesům měli cítit mnohem bezpečněji.
Jak lidé vnímají spojení nemocnice se skupinou Penta, kterou předchází kontroverzní pověst?
Nevnímají to pacienti ani zaměstnanci. Jde to úplně mimo ně. Myslím si, že všichni jsou rádi, že se nemocnice rozvíjí a má výsledky.
Chloubou nemocnice bývala porodnice, která naposledy sloužila v roce 2013. Na jejím místě vzniklo ortopedické oddělení. Je naděje, že se někdy v budoucnu ve Vrchlabí opět budou rodit děti?
Nedávalo by to už smysl. Porodnice je v sousední Jilemnici a další v 30 kilometrů vzdáleném Trutnově. Sehnat personál na porodnické oddělení je navíc neuvěřitelně složité, stejně jako pediatra se specializací z neonatologie.
