Pracovník se už od začátku hájil tím, že na postu vedoucího lisovny nepracoval tehdy už rok. Byl v té době „vedoucím vývoje a údržby“.
Excentrický lis byl vyrobený roku 1979 a repasovaný u slovenského dodavatele roku 2014. Porouchal se po víc než měsíci provozu 18. července 2015 v továrně v Polici nad Metují při noční směně a připravil ženu o část rukou. Přišla o jednu ruku v zápěstí a na druhé ruce jí zbyl jen palec. Má za sebou několik operací, používá protézu a je v plném invalidním důchodu.
Rozsudek je pravomocný. Zproštění obžaloby navrhl v závěrečné řeči přímo sám státní zástupce a po něm i obhájce obviněného pracovníka, nikdo se neodvolal.
„Ze sdělení posledního svědka ani dalších osob nelze dospět k přesvědčivému závěru, kdo měl v dané době zajistit, aby předmětný lis byl udržován a kontrolován v souladu s pokyny výrobce a dodavatele, tedy aby existovala odpovídající evidenční karta stroje,“ uvedl v závěrečné řeči státní zástupce Rostislav Poledna.
Připustil, že teprve zváží, zdali je možné ještě žalovat současného vedoucího lisovny, který v době úrazu už ve funkci pracoval. Ten se však loni rozhodl nevypovídat.
Na stejné pozici byli dva vedoucí lisovny
Zvláštní bylo, že ve stejné funkci s nynějším vedoucím lisovny byl několik měsíců i jeho předchůdce, který skončil k poslednímu srpnu 2015. Ten vypověděl, že v době úrazu práci vedoucího lisovny fakticky nevykonával a měl na starosti pouze plánování výroby, nikoli bezpečnost práce a dohlížení na údržbu.
„Byť je to poněkud s podivem, ale nastala situace, kdy v případě dotčeného podnikatelského subjektu v podobě obchodní společnosti nelze v podstatě odpovídajícím způsobem zjistit, kdo měl v ní zajišťovat určitou - s ohledem na charakter využívaných strojů - nikoli nedůležitou činnost. Bohužel v dané době neplatila právní úprava, na jejímž základě by bylo možno za spáchání trestného činu proti životu a zdraví stíhat právnickou osobu, což nyní již lze,“ doplnil státní zástupce.
Obhájce prosazoval už od začátku zproštění obžaloby pro svého klienta. „Jednak zcela určitě není osobou, která by spáchala skutek, pro který byl obžalován. Navíc se domnívám, že nebylo ani prokázáno, že by došlo k jednání, které je v obžalobě popsáno. Samozřejmě nezpochybňuji, že došlo k zásadnímu úrazu se zásadními následky. Otázkou je, kdo, jak a do jaké míry za to měl zodpovídat,“ řekl obhájce Šimon Slezák.
Žalobce však trvá na tom, že pokud by stroj procházel pravidelnými kontrolami, firma mohla předejít rozsáhlé poruše. I kdyby lisařka vkládala ruce do nebezpečného prostou stroje a mohla tak mít spoluvinu na úrazu, podle státního zástupce to nehraje v případu roli. V továrně se to totiž tolerovalo a změnilo se to až po úrazu ženy.
Zmocněnec zraněné ženy také kritizoval nebezpečné úkony při práci na lisu. „To, k čemu došlo, spočívá i v tom, jakým způsobem byli zaměstnanci lisovny nuceni k takovému technologickému postupu, kdy museli po prvním úkonu, kdy došlo k lisování, sáhnout pod lis a otočit příslušný polotovar. V tom okamžiku došlo k tomu, co se stalo. Nyní už konečně zaměstnavatel přišel na to, že takhle to nelze dělat, a technologie se změnila, takže zaměstnankyně už ruce nevkládají do nebezpečného prostoru,“ uvedl zmocněnec zraněné ženy Petr Renth.
Hlavní pochybení měl zaměstnavatel, říká soudkyně
Soudkyně Alena Langová uznala, že obžalovaný muž nebyl tou pravou odpovědnou osobou, a zprostila ho obžaloby.
„Pokud jde o pana obžalovaného, žádným z provedených důkazů nebylo jednoznačně prokázáno, že by byl právě tou osobou, která měla odpovídat za chod stroje a bezpečnost práce na stroji a která by měla nést odpovědnost za to, že k úrazu došlo. Jak už správně uvedl státní zástupce, podle názoru soudu nejzávažnější pochybení je na straně samotného zaměstnavatele, který nezajistil své povinnosti týkající se bezpečnosti práce při takto nebezpečném stroji,“ uvedla soudkyně.
Ředitel firmy už při minulém líčení upozornil, že vinu za porouchaný lis vidí u slovenského dodavatele:
„My se každopádně nezříkáme jakékoli zodpovědnosti, ale přijde mi nezodpovědné od firmy, která nám zařízení prodala, aby po třech měsících došlo k tak fatální chybě. Bezpečnostní zařízení bylo přišroubováno šrouby, které nebyly nijak pojištěny a vlastně způsobily tuto situaci. Následně firma, která nám to prodala, bez jakýchkoli impulzů z naší strany zařízení předělala jak konstrukčně, tak včetně pojišťovacích prvků, a nechtěla za to žádnou finanční náhradu. Z toho mi vychází, že vinu na tom, co se stalo, jednoznačně přijala a přiznala,“ uvedl ředitel společnosti Hauk Tomáš Řehoř.
Podle dřívějšího vyjádření soudního znalce Jindřicha Stražického by se nehoda nestala, pokud by polická firma dodržela termíny kontrol stanovených dodavatelem lisu. Kdyby po měsíci provozu zkontrolovala bezpečnostní prvky, přišla by na to, že chybělo upevnění jednoho ze dvou držáků krytu setrvačníku. Druhý přitom byl značně deformován. Znalec našel i pochybení u slovenské firmy, což si ale podle něj továrna měla ohlídat při převzetí.
Firma nechtěla uznat, že osmatřicetiletá dělnice je zcela bez viny. Už dostala víc než milion korun od pojišťovny, u níž je firma pojištěná. Zkrátili jí však nárok na bolestné i trvalé následky na 70 procent, ale žena se bránila žalobou a továrna jí po smíru 30 procent doplácí.
