Na několikasetmetrovém úseku u Dobřenic se boule objevily krátce po zprovoznění na konci roku 2006. Způsobují je poměrně mocné prameny spodní vody, která zdeformovala podloží. Od té doby se zjišťuje, zda je to reklamovatelná vada způsobená špatný stavebním postupem, nebo špatným průzkumem před stavbou.
Několikastránkovou studii silničářům a stavařům předal Ludvík Vébr ze stavební fakulty pražského ČVUT. Oba doposud znesvářené tábory ale ihned po převzetí uzavřely pakt o neútočení a ohradily se hradbou mlčenlivosti. Svorně tvrdí, že si vše musí řádně prostudovat.
Kdo bude platitOpravy D11 začnou až poté, co se zastaví pohyby spodní vody. Jisté je, že rekonstrukce vozovky si vyžádá desítky milionů korun. Vozovka se bude muset frézovat až na podloží. Až nezávislý hydrogeologický průzkum odborníků z ČVUT určí, kdo za boule může. Pokud se viníka zjistit nepodaří, peníze na opravy nejspíš půjdou z kapes daňových poplatníků. |
Stále tak není jisté, kdo nakonec opravy boulí zaplatí. Zda společnost Skanska jako uznanou reklamaci, nebo daňoví poplatníci jako nepředvídatelnou okolnost.
"Výsledky jsme obdrželi, ale kvůli rozsáhlosti materiálu a jeho technické složitosti si ho nejdřív obě strany potřebují prostudovat," uvedla tisková mluvčí Ředitelství silnic a dálnic Martina Vápeníková.
Oznámila také, že v průběhu příštího týdne se uskuteční společné jednání mezi ŘSD a Skanskou: "Z něj vzejde společný návrh dalších kroků k odstranění poruch s cílem zahájit opravy v co nejkratším termínu."
Podobné argumenty použila i mluvčí Skansky Lucie Nováková. Ta ale navíc dodala: "Skanska je připravena co nejdříve zahájit práce na opravě tak, aby mohla dálnice v co nejkratší době plně sloužit veřejnosti. To považujeme za naši prioritu."
Výkonný ředitel divize Silniční stavitelství Skanska Michal Reiter nedávno uvedl, že společnost opravy provede co nejdříve z vlastních peněz a teprve poté se bude ptát, kdo a kolik má vlastně platit. Dobrou zprávou pro řidiče je, že nebezpečné boule by měly zmizet ještě letos.
Problém je hlavně se zeminou v podloží
Na posudku pro silničáře a stavaře od konce letošního ledna pod vedením Vébra pracovalo pět lidí. "Bylo to složité tak jako posuzování všech dopravních staveb. Problém na této dálnici je zejména se zeminou v podloží. Ale s tím se v dnešní době takové stavby potýkají velmi často," uvedl Vébr.
Dodal, že při takových projektech se často dává přednost úsporám: "Hledí se třeba na to, aby se zemina ze stavby neodvážela a nevyměňovala za jinou. To má ale mnohdy negativní dopady, příroda je zkrátka pánem a nenechá si od nás poroučet."
Vébrův tým se při posuzování musel prokousávat stohy dokumentů. "Představte si, že máte před sebou půl druhého metru dokumentů, které musíte prostudovat," uvedl Vébr.
Problémem dnešní stavařiny je podle něj přebujelá legislativa a spousta nedokonalých předpisů: "Ty si v některých případech i protiřečí. Tím pádem se musíte prokousat dalším množstvím podkladů a dát je do souvislostí. Navíc od zpracování prvotního projektu uběhlo již téměř deset let."
Kromě studia dokumentů experti provedli i několik průzkumů přímo na místě. "Ale většinou jsme vycházeli z podkladů," řekl Vébr. Také on odmítl sdělit, k čemu znalci dospěli: "To můžou říci jen z ŘSD či ze Skansky."
Možnou odpověď nedávno nabídl místostarosta Dobřenic. Upozornil, že kolem obce bývala soustava rybníků a o spodní vodě místní po staletí vědí. "Když se dálnice zaměřovala, vydal jsem se přímo na místo a jednoho inženýra jsem na spodní vodu upozorňoval," říká Vlastimil Málek.
Odpovědi se mu dostalo, avšak značně nestandardní: "Otče, dnes už jsou na to technologie," vzpomínal Málek na slova geologa.
