Já jsem sice v těchto místech nikdy nebyla..ale je to velice záslužná práce, udržovat staré horské boudy v provozu,..moc jim přeji, ať se jim tam daří a mají stále klienty

Tak já tam jezdila mnohem dřív (na boudu Mílu pod Janou), víkend co víkend celé dětství. A borůvkový koláč a pohár tam byl klasikou dávno před těmito majiteli :). Nicméně cca před 6 lety jsem tam ochutnala tu domácí borůvkovou zmrzlinu a skutečně vynikající.

nadhera

Naposledy jsem tam byl v roce 1958 krásné místo.

Proč opět Idnes píše lži. Chci se zeptat redaktora Tomáše Plecháče, zda-li někdy z Velké Úpy na Janu šel. Asi ne, protože pokud by šel, zjistil by, že do loňska by v části lesního úseku autem ani neprojel, neb to byla lesní cesta z které čouhaly balvany, letos tam někdo navezl štěrk a šotolinu. Rozhodně tam nevede asfaltová cesta. Po asfaltce by se tam dostal z Pece ( alespoň to šlo dřív, teď nevím, dlouho jsem to nešel ) a nebo velkou oklikou z Úpy ( asi, tohle jsem nikdy neprocházel ). Výhodou toho je že člověk nemusí uskakovat před projíždějícími auty... Dále lze diskutovat o tvrzení že z Jan na Růžohorky je to kousek ( 5,5 km ), ale to už je věc názoru...

Loni v zari jsme se auty z Velke Upy v pohode dostali na Pevkavci vrch, coz je hned vedle Jany. Stejne jako roky predtim. Letos nevim, jeste jsme tam nebyli.

Když jsme tam byli před pěti lety na podzim v sousedství (bouda Míla) byla rekonstrukce. Žádné borůvky :-(. Třeba bychom jako jmenovci dostali slevu :-).

To není možné, rok, co rok slyším, jak je zákaz vstupu do Krkonoš, jelikož borůvkáři ničí životní prostředí a zašlapávají nebohé rostliny. Odkud ty borůvky v našem komunismu berou? Pěstují si je na zahradě?

Asi z dovozu z Kanady.

Je to krásné místo a těšíme se. Za tři týdny..