V mírné stráni zalité dopoledními slunečními paprsky na okraji Slavětína stojí čerstvě opravený kostelík s malým hřbitovem. Místo obvyklého ticha a klidu do okolí proniká zvuk strojů.
Řemeslníci právě chystají usazení osmimetrové sochy, která se již houpe vedle zavěšená na jeřábu. Plastika Lilie od sochaře Michala Gabriela bude už za několik desítek minut stát na pečlivě vybraném místě poblíž kaple.
„Ještě před rokem a půl to byla totální ruina, ze které zbyly jen obvodové zdi. Po dnešku zbývá už jen nainstalovat dubové lavičky a počkat, až vyroste čerstvě zasetá tráva,“ konstatuje Rudolf Kasper, šéf stejnojmenného strojírenského a dřevařského holdingu.
Popisuje cestu od původní myšlenky k hotovému dílu: „Jezdíme sem s manželkou asi padesát let. Její rodiče tu koupili starý statek, ze kterého udělali víkendovou chalupu. Dříve to byla německá vesnice, kde žilo 500 obyvatel. Když jsme se sem v roce 1991 stěhovali, bylo tu dohromady 11 lidí. Po druhé světové válce obec vystěhovali, z původních obyvatel nezůstal nikdo.“
„A pak se to dorazilo v roce 1968. Do konce šedesátých let však stále fungoval katolický kostel svatého Josefa. Před časem se mi dokonce ozval pan farář, který vedl tamní farnost. Je mu 89 let. Napsal mi nádherně ručně psaný dopis, že je z oprav nadšený. Poslední obřad tam sloužil v roce 1969, kdy naposledy oddával. Potom to musel vlastnoručně zamknout, a když se po několika týdnech vrátil, už se to tam rozkrádalo ve velkém. Posléze byl kostel odsvěcen a dostal se do vlastnictví obce Radvanice,“ popisuje podnikatel a mecenáš sportu a umění.
Než však Kasper stavbu koupil od majitele, jemuž obec kostel prodala za jednu korunu, uplynulo několik let. „A nakonec už nebylo, co by tam chátralo. Když se majitel dostal do konkurzu, kostel jsme v aukci vydražili za 130 tisíc korun. Teď jsme do toho s manželkou investovali několik milionů a je to nádherné.“
Kříž už nešlo zachránit
Při přestavbě objektu z roku 1912 došlo i na překvapení, když se objevil vzkaz od tehdejších obyvatel Slavětína.
„Demontovali jsme starý kříž na věži, jehož součástí byla i báň. Našla se v ní zaletovaná plechovka, ve které byl v dobových novinách v obálce ručně psaný třístránkový dopis z roku 1911. Popisoval život ve vesnici, kolik měla obyvatel, kolik žáků bylo ve škole, zmínil se například také o místních hasičích. Byly tam také podpisy všech členů tehdejšího obecního zastupitelstva. Vzkaz jsme věnovali okresnímu archivu a máme připravený nový, který do krovu ve věži opět uložíme. Jeho součástí bude i kopie původního vzkazu. Počítali jsme s tím, že kříž zrenovujeme, ale ukázalo se, že je v příliš špatném stavu. Nakonec jsme se rozhodli, že budeme interiér i kříž nahoře na věži dělat v moderním duchu,“ vysvětluje Kasper, který dlouhodobě spolupracuje s uznávaným sochařem Michalem Gabrielem.
A právě on se ujal tvorby osmimetrového nerezového díla, které od minulé soboty stojí po boku slavětínské kaple.
Jiná je ráno, večer i v noci
„Zvolil jsem téma lilie, což je atribut svatého Josefa. Lilii jsme vynesli do výšky na sloupu, který je vytvořený speciální technologií skládání z lamel. Princip skládání a vrstvení je podobný jako u 3D tiskáren. Celé je to složené z vrstevnic, což u sloupu není neobvyklé. Ale je z nich složená i plastika nahoře, což se běžně nedělá, tedy pokud nejde právě o 3D tisk. V tomto monumentálním rozměru je to velmi technicky složité. Technická složitost však neměla být tématem díla, naopak mi šlo o lehkost hmoty a toho momentu vznášení se v prostoru,“ vysvětluje Gabriel.
Dále popisuje, jak socha působí na kolemjdoucí: „Z jedné strany vidíte nahoře proti obloze květ a pomíjíte ten sloup, protože jeho lamely jsou v tu chvíli opticky méně viditelné, jsou vlastně naředěné. Po několika krocích se sloup stane hlavním motivem. Jde o tu proměnu, kdy sochu obcházíte a ona je pokaždé jiná, jednou je vzdušná, vzápětí se stane zase tím masivním sloupem. Když se na sochu díváte v jednu chvíli, je bílá jako z vápence, a jakmile se posune slunce, rozzáří se jako hologram.“
Koncerty a drátěné plastiky s příběhem
V moderně pojatém interiéru kaple jsou nainstalována díla akademické sochařky Veroniky Psotkové.
„Jsou to ručně splétané plastiky z rabicové sítě, které mají připomínat příběh svatého Josefa. Namísto oltáře je tam moderně provedený svatý Josef, jak drží Ježíška,“ uvádí Kasper.
Zrekonstruovaný interiér chtějí manželé Kasperovi představit 19. října a slavnostní otevření plánují na příští rok.
„Chceme tam pořádat i koncerty, bude to místo kulturního setkávání. V kapli je místo pro zhruba 60 sedících. Příští rok bude výročí 500 let starého Slavětína a při té příležitosti chceme kapli oficiálně otevřít a pozvat všechny, kteří se na tom podíleli. Mám slíbeno, že nám přijede zazpívat Adam Plachetka. V plánu jsou i benefiční koncerty. V okolí jsou Boží muka, která chceme postupně z výtěžku zrekonstruovat,“ plánuje Kasper.
S nadsázkou připomíná jednu z podmínek nutných k tomu, aby se do podobných projektů pouštěl. „Člověk musí být trochu blázen, ale to my s manželkou jsme.“
