Na hodinové zkoušce v Hradci tedy José Cura nezpíval, tentokrát přijel v roli dirigenta a skladatele.
Na pražském koncertu, kde kromě Jitra vystoupí také Pražský filharmonický sbor a mezzosopranistka Dagmar Pecková, zazní mimo jiné i česká premiéra Curova Magnificat z roku 1988 a právě ve dvacetiminutové skladbě vystoupí hradecké Jitro.
José Cura
|
„S českým amatérským sborem pracuji poprvé. Věděl jsem, že Jitro bude dobré, ale přesto mě sbor překvapil. Musím jemu a sbormistrům složit obrovskou poklonu,“ řekl v rozhovoru pro MF DNES.
Když večer odjížděl, napsal: „Miluju Hradec Králové a Jitro. Dostal jsem mnohem víc, než jsem mohl dát já. Nemám slov, děkuju.“
Kdo rozhodl, že na koncertu vystoupí právě Jitro?
To byste se měl zeptat manažerky orchestru. Vím, že v České republice je mnoho dobrých dětských sborů a že FOK už s tímto sborem v minulosti několikrát spolupracoval. Byli rádi, že je mohou znovu přizvat, protože Jitro je velmi dobře organizované. To je v takto velkém projektu důležité, protože musíte děti přepravit do Prahy, postarat se o ně a tak dále. Kromě toho jsou opravdu velmi dobří. Pracoval jsem s mnoha dětskými sbory a překvapila mě jejich kvalita, intonace, čistota projevu.
Dnes jste je slyšel poprvé?
Ano, setkávám se s nimi prvně. Slepě jsem věřil výběru orchestru a jsem velmi šťastný z jejich výkonu.
Překvapilo vás, jak dobře se na Magnificat připravili?
Ani ne, protože jsem věděl, že jsou dobří. Orchestr by si tento sbor jinak nevybral. Nebyl jsem tedy překvapený z jejich přípravy, ale z kvality. Můžete být dobře připraveni, ale pořád je to jen dobrá příprava. Podívejte se třeba na pianisty. Skvělý pianista hraje jinak než ten, kdo se jen naučil noty. Je v tom velký rozdíl. Tento sbor je opravdu na vysoké úrovni.
Znáte nějaké jiné české sbory?
Znám jen profesionální sbory, z pražské opery nebo českobudějovický sbor Jihočeského divadla. Toto je však poprvé, kdy pracuji s amatérským sborem v Česku. Věděl jsem, že tu jsou kvalitní tělesa, teď jsem si to i vyzkoušel.
Hovoříte o Jitru jako o amatérském sboru, nakolik se blíží profesionálům?
Tak jsem to ale nemyslel. Dobře připravený profesionální sbor vám nabídne profesionální přístup, ale musí mít také amatérské srdce, protože to v hudbě potřebujeme. Amatér znamená ve francouzštině milovník. Ten, kdo něco dělá, protože to miluje. Hodně lidí si myslí, že amatéři jsou druhá nebo třetí třída. To je hloupost. I já jsem amatér, protože miluji to, co dělám. Jsem ale amatér s profesionálním přístupem. Pro dirigenta je hlavní výzvou, aby v profesionálech probudil jejich lásku k hudbě. Aby se cítili amatéry v dobrém slova smyslu.
Jak se vám tedy pracovalo s Jitrem?
Víte, stát před mladými lidmi, to je něco zvláštního. Když pracujete s dospělými, dostáváte od nich strašně moc různých energií. Někdo je šťastný, někdo méně, někoho frustruje, že musí platit hypotéku na dům a další účty. To jsou problémy dospělých. Ale když se postavíte před teenagery, cítíte úplně jiné problémy. To neznamená, že jsou méně důležité. Někdy je to dokonce naopak, mohou být více existenciální: o životě, o budoucnosti, o Bohu. Když pracuji s mladými lidi, hodně mě to nabíjí. Až pojedu zpět do Prahy a půjdu spát, budu plný velmi silných emocí.
Jste tu jen hodinu, musel jste sbor hodně opravovat?
Nebyly to opravy, ale spíše informace, aby si osvojili mou interpretaci. Povinností sbormistra je připravit sbor, aby znal noty. Poté může přijet dirigent a tvořit interpretaci. Sbor byl perfektně připravený. Znali každou notu, každý text, vše. Takže jediné, co jsem s nimi dělal, bylo předávání mé interpretace této skladby.
Argentinský tenorista José Cura na zkoušce hradeckého sboru Jitro.
Jak se cítíte, když jako skladatel dirigujete vlastní hudbu?
Je to samozřejmě jiné než obvykle. Když dirigujete hudbu někoho jiného, máte velkou odpovědnost. Snažíte se porozumět, co chtěl ten člověk říci. Když dirigujete svou hudbu, tento problém odpadá, ale je tu jiný. Říkáte si, neměl bych tady udělat malou změnu, opravit toto? Je to nekončící proces. Takto pracoval třeba Mahler. Když dirigoval své symfonie, dělal hodně změn a nakonec měl třeba deset verzí.
A vy?
Je to poprvé, co budu dělat Magnificat s tímto souborem. Uvidím, jak to půjde. Nějaké změny určitě udělám, ale nejsem Mahler, nejsem génius, jen dobrý pracant.
Magnificat zazní v Česku poprvé?
Ano, bude to česká premiéra.
Světová byla loni?
Asi před rokem na Velikonoce v Itálii.
Skladba ale vznikla už v roce 1988, že?
Všechna moje hudba vznikla ještě předtím, než jsem se stal profesionálním zpěvákem. Poté jsem žil velmi intenzivně, takže moje hudba na mě čekala. Její čas přišel až teď.
Co před koncertem cítíte?
Pro skladatele je to vždy velká chvíle, když má jeho dílo premiéru. Navíc v zemi s takovou hudební tradicí, jako je Česká republika. Nesmíme zapomenout, že řada hudebních géniů byli Češi. Já své dílo prezenzuji s velkou pokorou. Myslím, že hudba je pěkná, velmi rytmická, ale samozřejmě si říkám: Budou ji mít lidé rádi, nebo ne? Je to stejné jako v životě.
„Zkoušku si u nás užil jako kluk“Velká očekávání hodná hvězdy světového formátu, která se beze zbytku naplnila. Tak vypadal nedělní podvečer ve zkušebně hradeckého Jitra. V sále bylo cítit absolutní soustředění. „Měli jsme z toho trochu obavy, přece jen je to světová hvězda. Nevěděli jsme, jaký bude, zda bude mít nějaké speciální požadavky. Byl však fantastický, sedal si vedle dětí a zkoušku si užil jako kluk. Ale ze sboru dokázal vytáhnout velkou muziku,“ neskrýval nadšení sbormistr Jitra Jiří Skopal. Zcela elektrizovaný byl i sbor. Nikdo ani nedutal, všichni jen čekali na pokyny muže, jemuž ležela u nohou milánská La Scalla i Metropolitní opera v New Yorku. „Je to zážitek, mít tu tak slavnou osobnost. Je hrozně energický a tu energii předává i nám,“ řekla Nikola Veselá. „Je přísný, ale to je dobře, protože z nás chce dostat to nejlepší. Snaží se dělat dobrou muziku, což nás baví,“ doplnila ji Eliška Vrbová. |
