Kamila Sedlárová jako Hester Swanová v irském dramatu U Kočičí bažiny v...

Kamila Sedlárová jako Hester Swanová v irském dramatu U Kočičí bažiny v hradeckém Klicperově divadle | foto: Klicperovo divadlo

V mém věku jsou velké role řehole, ale i dar, říká herečka Kamila Sedlárová

  • 0
Velká herečka i v menších rolích, jež ctí řemeslo. Nepřehlédnutelná jistota tragických i komediálních úloh. S grácií a citem pro řeč i gesta jde Kamila Sedlárová v hradeckém Klicperově divadle z role do role. Nedávno měla premiéru jako Hester Swanová v irském dramatu Mariny Carr U Kočičí bažiny.

Jaký jste měla pocit, když jste si poprvé přečetla U Kočičí bažiny?
Napoprvé jsem text U kočičí bažiny nemohla dočíst. Přes potoky slz jsem neviděla a nedostala se hned ke konci. Dvakrát jsem ho odložila, a když jsem ho konečně dočetla, volala jsem režisérce první dojmy. Úzkost a soucit s hlavní hrdinkou, to byly moje pocity.

S režisérkou jste už spolupracovala na Haně a Její pastorkyni. Slyšíte na sebe?
Naše setkání s Dianou Šoltýsovou je naprosto fatální. Cítily jsme to obě, hned když jsme se seznámily na první čtené zkoušce Hany. Jako bychom se znaly odjakživa. Máme stejný pohled na divadlo, takže na sebe slyšíme a některé věci si nemusíme sdělovat. Prostě je cítíme.

Po Hester Swanové zkoušíte další hlavní roli - tentokrát v inscenaci ze zákulisí kuchařské show S Caroline v kuchyni. Mají tyto role něco společného?
Jestli má Caroline něco společného s Hester? To ještě nevím, začala jsem zkoušet v druhé půlce ledna, a tak se spolu ještě seznamujeme. Zeptejte se mě 23. března, to máme premiéru. Srdečně všechny zvu.

Jsou tak velké role rychle za sebou dar, nebo řehole a prokletí?
Tyhle velké role za sebou jsou v mém věku už i řehole, ale pro mě stále dar, že ještě někdo věří, že je můžu hrát.

Jak se vám hraje postava Hester? Co si na ní nejvíc ceníte?
Hester mám moc ráda, i když je pro mě těžké pochopit a hlavně obhájit její konečné řešení životní situace. Já bych to nedokázala. Ale možná tím svou dceru uchránila před životem, který potkal ji. Je to složité a silné rozhodnutí a toho si asi na ní cením nejvíc. Té síly čelit nepřízni osudu, té odvahy a obrovské lásky. I když je to složitější... Je to láska, nebo sobectví? Ale fascinuje mě také její svobodná duše.

Kamila Sedlárová

Členka uměleckého souboru Klicperova divadla v Hradci Králové od sezony 1994/95 vystudovala hudebnědramatický obor na ostravské konzervatoři.

Za studií hostovala v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (tehdejším Státním divadle).

Po absolutoriu dostala nabídku stipendia od Klicperova divadla, v němž hrála třeba Esmeraldu (Zvoník u Matky boží), Markétku (Mistr a Markétka), Evelinu Makropulos (Věc Makropulos), Marilyn Monroe, lady Torencovou (Sestup Orfeův), Morgianu, Barbaru (Srpen v zemi indiánů), Marcelu (Světáci), Jane (Žárlivost), Olivii (Večer tříkrálový), Elsu (Hana) nebo Rychtářku (Její pastorkyňa).

Jaký máte vztah k Irsku a jeho mystice? Oslovil vás přístup kočovných Irů ke světu duchů?
K Irsku žádný vztah nemám, opravdu ne, ani whisky nepiju. Ale vyprávění naší výtvarnice Agniezsky Páté Oldak o životě irských „cestujících“, jak si oni říkají, bylo fascinující. Byla tam a mohla se s nimi a jejich kulturou dobře seznámit. Jejich vnímání a propojení s duchy je naprosto přirozené. Prostě vědí, že mezi námi jsou a žijí s nimi. Hester taky vidí duchy, mluví s nimi a nepřekvapuje ji, že přicházejí, až na toho, který si přijde pro ni.

Od začátku u divadla jste vystřídala spoustu rolí i žánrů, máte grácii velkých hrdinek klasiků, muzikálový talent i výjimečný komediální cit… Naplňuje vás práce v Klicperově divadle?
V Klicperově divadle jsem měla opravdu velké štěstí na barevnou škálu rolí a žánrů a za to jsem moc vděčná. Nevím, jestli by se mi to poštěstilo jinde, a asi to už nezjistím. Tak věřím, že ještě pár zajímavých příležitostí potěšit diváky v Hradci Králové budu mít.

Měla jste nějakou roli, která mezi ostatními naprosto vybočovala? Že by Marylin?
Nevím, která role naprosto vybočovala. Myslím, že žádná. Každá byla pro mě něčím výjimečná. Někteří diváci si pamatují více Marilyn, asi jako vy, když ji zmiňujete, a někteří Elinu Makropulos. Já si dodnes pamatuju závěrečný monolog Emilie, který jsem se naučila řecky. Nosím ji někde hluboko v srdci.

Který žánr je vám nejbližší?
Velmi ráda se vyblbnu v komediích, ale také miluju velká dramata. Baví mě obojí.

Jaké je hradecké publikum?
Hradečáci jsou vstřícní v podstatě k čemukoliv, co jim předkládáme. A že se nám také občas nepovede. Ale to je normální. To, že se to nepovede, ne to, že jsou vstřícní. Na „kočičí bažině“ jsou lidi tak skvělí. Jdou s námi, s příběhem a vždycky nás odmění velkým aplausem. Jen mě mrzí, že jich není v hledišti více. Proto všechny srdečně zvu.

Jak se vám zkouší Caroline s Janem Holcem? Bude to, tuším, vaše první spolupráce...
Dobře se mi zkouší, děkuju za optání. Já mám Honzu Holce ráda. Je to chytrý člověk a talentovaný režisér, ale naše první spolupráce to není. Dělali jsme spolu Annu Kareninu.

Vaříte ráda? A díváte se na kuchařské show?
Vařím téměř denně, takže už ne tak ráda. Ale ráda sleduju tyhle soutěže. Vždycky si z nich vyzkouším recepty, které ještě neznám.

Občas si odskočíte do televize či seriálu. Díváte se pak na to?
V žádném případě! Na to se dívá jen moje maminka, která mi pak volá, jak jsem se jí líbila.

4. června 2023