Ivana Mejdorvá studovala magisterský obor bioorganická chemie na Univerzitě Palackého v Olomouci a organickou chemii na Vysoké škole chemickotechnologické v Praze.
„V lednu letošního roku jsem obhájila disertační práci. Samotný výzkum nové látky byl prováděn na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie Věd ČR (ÚOCHB AV ČR),“ říká.
Na výzkumu pracuje i v současné době právě na tomto ústavu. Její skupina úzce spolupracuje s univerzitami a výzkumnými pracovišti například v Belgii, Německu, ale i ve Spojených státech. Sama však zdůrazňuje, že její práce je zároveň i jejím koníčkem.
„Už si ani nedovedu představit, že bych se věnovala něčemu jinému. I když člověk nikdy neví,“ podotýká s úsměvem.
Jako malá se chtěla stát učitelkou. „Nevybavuji si, že bych měla konkrétní vysněné zaměstnání. Vždycky se mi líbily profese, ve kterých můžete někomu pomoci nebo někoho zachránit. Takže jsem trochu vzhlížela k lékařům a záchranářům,“ říká.
Dostat se do prestižní soutěže nebylo podle ní zase tak složité. Pomohly výsledky a publikace.
„To je právě to složité. Jsou to roky práce, hodiny nevydařených pokusů a bádání. Je ale pravda, že shrnout několikaletý výzkum na pár stránek nebo do desetiminutové prezentace nebylo vůbec lehké,“ přibližuje začátek svého úspěchu.
Vývoj látky trval čtyři roky
Velké naděje na úspěch si nedělala. „Přihlásilo se hned několik studentů s vynikajícími výsledky publikovanými v Nature s celosvětově uznávanými vědci. S takovou konkurencí se těžko soupeří. Nakonec jsem měla ze soutěže dobrý pocit. Říkala jsem si, že se asi neumístím, ale odcházela jsem s vědomím, že jsem naší vědecké skupině neudělala ostudu,“ říká, aniž by ji opouštěl úsměv.
Na vývoji své soutěžní látky, která by mohla pomáhat proti rýmě, encefalitidě a hepatitidě, pracovala čtyři roky.
„Vypadá jako rozdrcená křída. Je to bílá krystalická látka, která se umí navázat selektivně na jeden náš enzym a zablokovat ho. Shodou okolností je právě tento lidský enzym kriticky důležitý pro picornaviry. Když enzym zablokujeme, viry se nemohou množit. A protože je tento enzym důležitý pro celou řadu virů, má naše látka širokospektrý účinek,“ snaží se vysvětlovat srozumitelně i laikům.
Podle ní by látka mohla fungovat jako širokospektré antivirotikum. „Byla by účinná proti rýmě, nachlazení, encefalitidě, myokarditidě, ale třeba i proti hepatitidě a také nemoci SARS a MERS i mnoha dalším plicním onemocněním,“ pokračuje vědkyně.
V současné době se látka testuje na myších, zda bude pomáhat pacientům, je podle Mejdrové otázkou deseti let.
Nad otázkou, zda ke vzniku takové látky přispívá i náhoda, nebo ne, se jen usmívá.
„Částečně je to náhoda, částečně ne. Tušili jsme, jak by měla struktura látky vypadat, jaký by měla mít tvar, jaké funkční skupiny zvolit. Vždycky jsem připravila určitý počet látek, ty se otestovaly a podle výsledků jsme se rozhodli, jak pokračovat. Postupnými úpravami jsme se dostali až k té nejúčinnější, byla to jedna z více než sto padesáti. A měli jsme štěstí. Je to šňůrka barevných korálků a jen jedna barevná kombinace je ta správná. Takže postupně po korálku zkoušíte jednotlivé barvy, ale nikdy nevíte, jestli jste vyzkoušela všechny, nebo vybrala tu nejlepší,“ vysvětluje Mejdrová.
Výzkum trvá roky. „Někdy je syntéza jednoduchá, ale reakčních kroků je hodně a trvá to, než se dostanete k výsledku. A znovu je tu to kolečko syntéza - testování, syntéza - testování. Někdy syntéza vypadá jednoduše, ale ve skutečnosti se trápíte měsíce s několika kroky. Naše práce vyžaduje hodně času a často svůj čas podřizujete tomu, že reakce ještě neproběhla a vy musíte ještě pár hodin zůstat v laboratoři,“ zdůrazňuje náročnost výzkumu.
Jednou by chtěla mít svoji vlastní vědeckou skupinu
Mejdrová nyní pracuje i na projektu, který se týká metabolického syndromu a obezity.
„Tyto projekty jsou z části financovány ministerstvem školství. Každá vědecká skupina se snaží získat prostředky z grantů. Náš ústav je z velké části financován firmou Gilead Sciences, která dala vzniknout lékům proti HIV a HBV,“ sděluje.
Kam se bude ubírat v budoucnu, pouze naznačuje. „Nějakou představu mám, ale pevné plány ne. To už se mi několikrát vymstilo. Chtěla bych získat zkušenosti z biochemické stránky našeho výzkumu, abych věděla, co se s mojí látkou děje dál. Záleží, jestli se mi podaří získat dobrou stáž a skloubit vědecký život s rodinným. Svůj osobní život jsem při doktorátu dost podřizovala vědě a teď je čas srovnat účty,“ plánuje mladá žena.
A vůbec neskrývá svůj tajný sen. „Byla bych ráda, kdyby se mi podařilo mít jednou svou vlastní vědeckou skupinu. Zajímal by mě výzkum autoimunitních onemocnění. Proti řadě z nich totiž máme léky, ale neumíme je vyléčit,“ přeje si Mejdrová.
