Zatímco v neděli si shodou šťastných náhod zahrál na bubny společně s věhlasným japonským bubenickým souborem Yamato, o den později se bál o život svého vodicího psa, který prodělal v Brně těžkou operaci.
Čtyřiapadesátiletý Jaroslav Muzikant z Hradce Králové je muzikantem nejen podle občanského průkazu. Přestože ve třiceti oslepl kvůli cukrovce, ani na chvíli jej nenapadlo, že by přestal hrát na bicí, kterým se nyní věnuje už skoro čtyřicet let. Však si také nebubnuje jen sám pro sebe: Muzikant je členem hradecké kapely Kabát revival.
Také proto hradecký bubeník v neděli ani chvíli neváhal, když dostal příležitost jít si poslechnout skupinu Yamato, která přijela koncertovat do Hradce. To však ještě netušil, že si s Japonci ten večer sám zahraje.
"Dohodl mi to kamarád. Zprvu jsem tomu nechtěl věřit a říkal jsem mu, že je to dobrý vtip. Jenže on to fakt myslel vážně, tak jsem toho využil a trochu si s nimi bouchl. A teď mám památku na celý život," pokračuje skromně.
"Nejdřív jsem začal hrát něco já a oni se přidali, pak jsme si to otočili. Měl jsem z nich bezvadný pocit, jsou to strašně příjemní lidé. Navíc jsou neuvěřitelně sehraní, co úder to naprostá přesnost. Také u nás jsou různé bubenické skupiny, ale nikdo to nedělá tímto způsobem. Dostal jsem i podepsané paličky. I když jsou to spíš polena do kamen," směje se.
Když Muzikant začal postupně přicházet o zrak, velkým pomocníkem i přítelem se mu stala labradoří fenka Dominika - jeho druhý vodicí pes v řadě, kterému neřekne jinak než Domča.
Nemocnou fenku musel nosit do schodů
Jenže šestiletá fena loni v létě onemocněla. "Začala kulhat na zadní pravou packu, pak už na ni ani nedošlapovala. Na veterině zjistili, že má artrózu. Pak se zlepšila, během několik týdnů se to však vrátilo a už se toho nezbavila. Po několika vyšetřeních pak přišli na to, že má v koleni porušené vazivo a že musí na operaci," popisuje.
Kvůli bolestivému onemocnění kloubů nemohla fena už skoro chodit, natož být plnohodnotným pomocníkem. Pro mě to byla obrovská komplikace," popisuje Muzikant, který si možnost, že stav Dominiky by se mohl ještě více zhoršit, raději ani nepřipouštěl. Kdyby jí onemocněla i druhá noha, byl by to pro ni zřejmě konec.
"Nejhorší je, že je ještě dost mladá. Dokonce jsem ji musel nosit do schodů, bydlíme totiž ve čtvrtém patře a nemáme výtah," říká otec tří dětí.
Dříve byl zvyklý, že mu Domča nahrazovala v ulicích zrak. "Chodili jsme spolu na nákupy i na procházky, abych neseděl doma. Byla schopná se mnou dojít k lékaři i na rehabilitace. Je to borec, když dostane příkaz, umí najít dveře, schody, autobusovou zastávku, přechod, na kraji obrubníku před silnicí se zastaví a v autobuse mě dovede na první sedadlo," vypočítává.
Svízelnou situaci mohla rodina řešit jen těžko, operace by stála několik desítek tisíc korun a takový výdaj si z invalidního důchodu nemohl dovolit.
Jeho příběh se objevil v televizi a náhle se pohnuly ledy. "Nejdříve jsme od lidí dostali menší příspěvky či podpůrné prostředky na klouby pro psa. Pak se nám ozval profesor Nečas z Brna, který se nabídl, že bude labradora operovat zdarma. Ještě jsme to konzultovali s dalšími veterináři a všichni nám radili, abychom neváhali ani minutu," líčí.
V pondělí o půl páté ráno vezli fenu do Brna, kde šla po vyšetření přímo na sál. Aby se vše dobře zhojilo, ještě týden si ji tam nechají (více o operaci čtěte zde).
