Třiačtyřicetiletý novinář působil v Českém rozhlase, v MF DNES i v ČTK, teď pracuje jako specialista PR a marketingu v hradecké fakultní nemocnici. Betlémy ho provázejí už od dětství.
„Dědeček Bohuslav Sochor ze Dvora Králové nad Labem betlémy sbíral a druhý dědeček Jan Merta z Hradce Králové je po odchodu do důchodu vyřezával. Před 20 lety jsem ho požádal o zapůjčení kousku lipového dřeva a nožík, chtěl jsem si to jen vyzkoušet. A vlastně to zkouším doteď,“ říká Jakub Sochor. Jelikož se roky známe, i v tomto rozhovoru zůstaneme u tykání.
Můžeš popsat své postupy?
Vyřezávám podobně jako dříve řezbáři z Králík, ale naprosto nedosahuji jejich dokonalosti. Oni dříve používali mladé smrkové dřevo, které vařili na kamnech a lepili klihem. Já jsem si to usnadnil, řežu z lipového dřeva a používám běžná lepidla. Figurky pak natírám několika vrstvami barev.
Jaké typy betlémů vyrábíš a co všechno se dá k výrobě kromě dřeva použít? Viděl jsem například tvůj betlém ve skořápce ořechu.
To se neustále vyvíjí. Začal jsem skříňkovými betlémy, potom jich bylo pár se stavěcími figurkami, potom jsem vyřezával betlémy z jednoho kusu dřeva. Občas někde něco zahlédnu a přijde mi to jako dobrý nápad, tak to zkusím vyrobit. Takhle vznikl betlém z kokosového ořechu. Když jsem zjistil, že to jde, zkusil jsem betlémy umístit i do skořápky vlašského a lískového ořechu. Uvažuji o figurkách do pecky od třešně, ale nevím, jestli najdu odhodlání. Také se zatím bojím pustit do větších figur.
Musí mít člověk talent, aby se stal betlémářem?
To by asi měli posoudit jiní, já se nepovažuji za nějak talentovaného člověka, mé betlémy jsou čistou lidovou tvorbou a není to žádné velké umění ani řemeslo. Dělám je z radosti z tvoření a pro radost okolí.
Kde bereš trpělivost vyhrát si s každou postavičkou a detailem?
Když jsem pracoval jako novinář, začal jsem mít pocit, že všechny zprávy jen tak proletí a nic po mně nezůstává. Takže jsem si řekl, že třeba po mně zůstane pár figurek do betléma, které někomu udělají radost. Samozřejmě na vyřezávání je potřeba čas a klid, ale celý proces mě stále baví, protože při tom svět kolem přestává existovat a já se soustředím pouze na dřevo.
Kdo další z rodiny ti pomáhá? Zapojuješ i děti?
Před lety jsem oslovil svého tatínka Martina, aby mi pomohl některé figurky rozpohybovat, protože on je technicky mnohem zdatnější než já. Tak vznikl náš první společný pohyblivý betlém, od té doby jsme jich postavili několik a připravujeme další. Táta se pustil i do vyřezávání a protože je už v důchodu, nyní tvoří více než já. Děti mě zatím při vyřezávání sledují, ale barvit mi pomáhají, takže uvidíme, zda z nich vyroste další betlémářská generace.
Kolik času tímto koníčkem trávíš?
Někdy mám pocit, že o tom víc mluvím, než vyřezávám. Ale snažím se najít čas, který by nebyl na úkor rodiny a mých dalších koníčků, ale toho je samozřejmě málo. Dává mi to pocit čisté radosti z tvorby. Nejlepší je, když člověk dokončuje malování obličeje figurky a najednou z toho vykoukne nějaký výraz. To je super. Navíc myslím na ty doby, kdy řezbáři v horských chalupách museli řezat jednu figuru za druhou, aby uživili své rodiny, a na to, jak blahobytně si žijeme nyní.
Kolik jsi jich už vyrobil?
Přiznám se, že spočítány betlémy ani vyrobené figurky nemám, asi bych to měl někdy napravit. Některé jsem rozdal, některé mám doma a půjčuji je na výstavy, protože tam mohou dělat radost dalším lidem.
Čím je pro tebe betlémský příběh?
Je sám o sobě silný, ale mně se na tom líbí to, jak si ho lidé do svých betlémů upravovali podle svých představ a jak vlastně každý z nás může betlémský příběh vidět úplně jinak. A čím jsem starší, tím více se mi líbí přání Pokoj lidem dobré vůle, které se v betlémech objevuje.
Získali jste ocenění Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje v oboru betlémářství. Co pro tebe ocenění znamená?
Ocenění jsme získali děda, táta i já. Beru to jako ocenění všech betlémářů z území dnešního Královéhradeckého kraje a je úplně skvělé, že ta tradice pokračuje. Jestli tradici můžeme svým konáním přispět, tak je to jenom dobře.
Jak u Sochorů slavíte Vánoce? Dodržujete nějaké tradice?
Nemyslím si, že bychom je slavili nějak odlišně, možná jen těch betlémů máme doma víc než ostatní, tedy pokud nejsou přes svátky na výstavách. Letos chceme Vánoce oslavit ve velkém počtu trochu dříve a potom se s mojí ženou a dětmi vydáme na starou roubenou chalupu v zapomenutém údolí Orlických hor. Samozřejmě i s lipovým dřevem a řezbářskými noži.
