PLUS Čtvrt miliardy do Sudet
Zchátralý barokní klášter v Broumově býval tajemným uzavřeným „zámkem“, před necelými dvaceti lety se však nastartovala jeho proměna. Benediktini coby staronoví vlastníci v roce 2007 otevřeli veřejnosti nejprve zahradu a před devíti lety dokončili obnovu nejen zahrady, ale i zhruba pětiny budov areálu. Stát do té doby sice poslal na opravy národní kulturní památky 53 milionů korun, zásadní však byla částka téměř 249 milionů z evropských peněz, která dovolila největší opravy v klášteře za sto let.
Vzniklo nahrávací studio, koncertní sály a učebny. Opravami prošly rozlehlé chodby, veškeré rozvody a na tři stovky dveří i historická zahrada o rozloze 2,5 hektaru. Vznikl tam multifunkční sál Dřevník, opraven byl i domek kuchaře, zahradníka, galerie Dům, kašna, památník opata Jakuba Chmela i historický kuželník. V klášterní knihovně byla restaurována stropní freska a knižní regály a v dalších sálech i nástěnné malby. Opatství s Agenturou pro rozvoj Broumovska, která provoz v klášteře zajišťuje, vybudovaly z peněz soukromých dárců 70 lůžek v bývalých mnišských celách.
Nezisková agentura provozuje třeba tiskárnu coby sociální podnik, organizuje hudební festival Za poklady Broumovska nebo zve výrazné osobnosti na Broumovské diskuse, má ale i hotely u Adršpachu. Iniciovala i účast Broumova v klání o titul Evropské hlavní město kultury 2028, v němž město loni vystoupalo s konceptem kreativních poutníků až do finále.
„Rekonstrukce kláštera nebyla při zahájení naší činnosti cílem. Chtěli a začali jsme klášter po dohodě s benediktiny využívat k veřejně prospěšným aktivitám, převážně kulturním a vzdělávacím, ale také jako zázemí pro naše regionálně rozvojové aktivity. To umožnilo jeho významnou opravu a ta zase rozšíření našich aktivit,“ shrnuje vzájemnou provázanost podnikatel a filantrop Jan Školník, který je spoluzakladatelem Agentury pro rozvoj Broumovska.
Za kulturou do Broumova míří i řada přespolních, památku si ročně prohlédne na šedesát tisíc turistů. Region však má své potíže s vylidňováním a odlehlostí, velký zaměstnavatel je tu jediný, ubývají lékaři. Podle Jana Školníka je recept na udržení obyvatel v kvalitním bydlení, veřejných službách, podpoře podnikavosti, ale právě i kultuře.
Někteří místní však pro klášterní kulturu nehorují. „Vždy tu byly dva světy: klášter, kterému patřilo všechno, lesy, polnosti, poplužní dvory, knihovna, škola, a pak město v poddanském stavu. Většina historie je stýkání a potýkání měšťanů s klášterem. My v této době neděláme nic jiného, než že tuto strukturu replikujeme. Máme tu klášter, který na sebe strhává výraznou pozornost, jezdí do něj zvučná jména a koncentruje se zde intelektuální, politický i finanční kapitál. To vše v jednom malém místě a moc to do okolí neprokapává. Dotace pro klášter a agenturu mi nevadí, mimo ně nejsou ale příliš vidět,“ všímá si historik a publicista Jan Hamerský.
