Ve čtyřiceti letech se chystá na comeback do NHL a v hlavě si pohrává i s myšlenkou, že se probije do nominace pro olympijské hry v Turíně.
Jak jste se cítil po letech opět na tréninku reprezentace?
Pro mě to byl dneska druhý trénink na ledě. Přemýšlel jsem o tom a dvakrát denně na ledě jsem trénoval naposledy pod Mikem Keenanem. Teď trénuju dvakrát denně. Jednou na ledě a jednou na suchu. Ale můžu říct, že s Pepíkem Brukem, tak je to velká honička.
Na sraz jste dorazil mezi posledními. Jaká byla cesta?
Pět hodin v autě, z Boleslavi. Čekal jsem, že to zvládnu za čtyři, ale rychleji to prostě nešlo. Někteří to jeli i šest hodin.
Zůstanete s reprezentací až do pátku?
Ne. Přijel jsem jenom na jeden trénink. Jsem tak dohodnutý s trenérem. Ve čtvrtek už mám od půl desáté s trenérem Brukem domluvený trénink na ledě v Boleslavi a odpoledne v tělocvičně. Mám připravený program se svým osobním trenérem a nechceme to nabourávat.
Jak na vás zapůsobila atmosféra v kabině národního týmu?
(Odmlčí se.) Spoustu kluků neznám, vidím je poprvé. Je dobré alespoň je poznat a říct si s nimi ahoj. Kolikrát se s nimi bavím a musím se koukat na jmenovky, abych věděl, kdo to je. Ale to je normální. A i proto jsem tady.
A jaké to je, potkat se v reprezentaci s hokejisty, kteří jsou o dvacet let mladší než vy?
Snažím se to brát normálně. Možná jsem toho v životě víc dokázal, ale takhle se to brát nedá. Tady jsem jeden z té party, z těch padesáti kluků. Nemá cenu si na nic hrát. Všichni jsou tady proto, že chtějí jet do Turína. Je na trenérovi, aby si vybral to nejlepší mužstvo.
Takže vám všichni tykají?
Zdá se mi že jo. Alespoň se mi nezdálo, že by mi někdo řekl 'Dobrý den' (smích).
Z kabiny jste k ledu vyšel jako první, ale první jste na led nechtěl vstoupit. Proč?
(Zamyslí se.) Necítil jsem se na to. S nároďákem jsem by po dlouhé době a ještě jít první na led. Nějak se mi to nezdálo. Vždyť jsem tady po čtyřech letech.
Naposledy jste reprezentoval na olympijských hrách v Salt Lake City. Dlouho jste navíc vůbec nechytal. Co se vám problesklo hlavou, když jste se v kabině oblékal do výstroje?
Vůbec nic. Sám jsem si říkal, že to chci brát jako normální jiný trénink. Přemýšlel jsem o tom spíš cestou autem do Kravař. Jestli přijít, podat si se všema ruku a říct: 'Ahoj, já jsem Dominik.' Chtěl sem přijít jako jeden z ostatních. Ale je pravda, že když si člověka všímají víc než ostatních, tak na to trochu myslí. Neubrání se.
Už několik dní trénujete na ledě. Jak jste se sebou spokojený?
Nejsem ani zklamaný, ani nadmíru spokojený. Prostě je to tak, jak jsem očekával. Ale je pravda, že se každým dnem cítím alespoň o trochu lépe.
Zámořským novinářům jste před časem řekl, že pro vás bude první týden kempu v Ottawě jako noční můra. Myslíte, že to tak bude, nebo se dostanete do takové kondice, abyste to v pohodě zvládl?
Chci se připravit co nejlíp. Ale vím ze zkušenosti, že v tom kempu, kde každý bojuje o místo, je všechno naostro. Tempo je tam jako při zápasech. To pak bude znova bolet všechno ještě jednou.
Spoustě lidí budete muset dokázat, že ve čtyřiceti letech ještě máte na to, abyste chytal v NHL. Někteří vám moc nevěří. Je to pro vás velká motivace?
Jsem nato připravený. Kdo chce chytat v NHL jako jednička, musí to dokazovat každý den. S tím do toho jdu. To, že hraju v takovém mužstvu jako je Ottawa, to že máme šanci vyhrát, že můžu chytat tak, abych tomu týmu pomohl. Všechno to pro mě představuje ohromnou motivaci.
Co říkáte na tým, který se po výluce NHL skládá v Ottawě?
Vím, že jsou tam teď nějaké změny. Přišel Heatley. Ale těžko to dnes komentovat. Pár kluků jsem poznal minulý rok a těším se, až je uvidím. Těžko teď něco předpokládat. I proto, že se NHL rok nehrála.
Máte hodně nabitý program. V úterý jste byl v Praze na basketbalovém zápase, Pak jste hned dopoledne trénoval a jel na reprezentační kemp do Kravař. Necítíte se unavený?
Ale ne. To máte, jako když létáte v NHL na zápasy. Jsem na to zvyklý. Naopak. Když žiju v tom, že se pořád něco děje, tak chytám ještě lépe. To mi vůbec nevadí. Spíš bych se nudil, kdyby se nic nedělo.
