Až dnes poprvé nastoupí za národní tým, může se pyšnit titulem: nejmladší reprezentant v historii českého hokeje. Karlovarskému útočníkovi bude přesně 17 let, 4 měsíce a 9 dnů. Předhoní i takové hvězdy, jako jsou Jágr nebo Reichel.
"Snil jsem od šesti let, že to někam dotáhnu. Je to ale jenom první krok. Vždyť puky sbírám ještě i v lize, je to nováčkovská daň," říká mimořádný talent. Stihne nejspíš jen jedno utkání. Hned po debutu v "áčku" se asi přesune na turnaj juniorské reprezentace.
Ve střetnutí se Slovenskem se ukáže na pravém křídle: v řadě mladíků vedle Hudlera ze Vsetína a českobudějovického Michálka. "Známe se jenom z několika přáteláků. Snad to bude klapat," věří Polák.
Technickému křídlu s drobnější postavou dělá tvrdost potíže. V letním poháru mu zlomili ruku. "Ale přes prázdniny jsem přibral čtyři pět kilo. Svaly přijdou s věkem." Zastavil se zatím na 80 kilogramech. Přesto dostal od trenéra Marka Sýkory úkol: zesílit.
"Kreatin? Ne, jdeme přírodní cestou. Mamka to vzala do vlastních rukou a vaří mi oblíbená jídla. Hlavně čínu." Extraligu si poprvé vyzkoušel v patnácti, první branku dal svému současnému kolegovi z reprezentace - sparťanu Břízovi.
Letos už se stal v Karlových Varech oporou. Září vedle Balázse, nejlepšího střelce týmu. Kromě nápaditých přihrávek a drzých kliček Polák občas zvládne i nečekanou ránu. "Má šikovné ruce, je rychlý, ale měl by zlepšit zakončení a hlavně obranu.
Nerad se vrací," hodnotí kouč Sýkora.
Po posledním ligovém utkání s Libercem, které Polák rozhodl, jej hlasatel vyvolal na led. Všichni spoluhráči už se vrátili do šatny, mladíkovi aplaudoval celý stadion. Symbolicky ho vyprovodil na první reprezentační cestu.
"Byl jsem dojatý. Všichni mně přáli hodně štěstí. Jenom máma měla strach, abych se vrátil domů zdravý." Hokejová profese ho zřejmě ani nemohla minout. Oba rodiče na karlovarském stadionu pracují otec, jenž hrál za Vary kdysi nižší soutěž, jako kustod extraligového týmu, matka dělá ekonomku.
Polák i teď tráví na stadionu většinu času. "Domů se chodím jenom vyspat. Několikrát mě už napadlo, že i to je zbytečné," říká s úsměvem. Občas si zabruslí i s mladším bratrem. V hale se už cítí doma i jeho pes - zlatý labrador stal se maskotem týmu.
Útočník studuje třetím rokem sportovní gymnázium. Připravuje se - kde jinde než na stadionu. Mezi tréninky se zavře do otcovy kabiny a listuje knihami.
