Americký národní tým hledá členy v přednáškových místnostech v juniorské i seniorské kategorii poslední dobou čím dál víc. Teď na šampionátu hráčů do 20 let zářila americká dvojice studentů z Bostonu - Clayton Keller, Colin White. Drtivá většina zlatého kádru působí v univerzitních týmech.
Vysokoškolskou kapitolou se v hokejové kariéře mohou chlubit třeba i olympijští vítězové nebo mistři světa z Kanady.
Objevuje se také pár příkladů v Česku. Andrej Šustr se dostal až do nejlepší ligy na světě. A pokud studentům nevyjde sen o profesionální kariéře, nemusí se hroutit. Mohou se uplatnit i jinde.
Ze sparťanské juniorky k vlastnímu byznysu
Když se spoluhráči potili v posilovně při „suché“ přípravě, on po sprše spěchal na zkoušky na vysoké škole. V kabině sparťanského áčka visel někdejšímu kapitánovi juniorky Robertu Sovíkovi připravený oblek. „Byl jsem trochu za exota,“ vzpomíná pětadvacetiletý muž.
Před šesti lety hokejově vyrůstal vedle Daniela Přibyla, Dominika Simona či Miroslava Formana. „Ale já jsem nebyl tak dobrý,“ uznává Sovík. Nechtěl hrát domácí 1. ligu, a tak se rozhodl pro odchod do zámoří.
Zámořský hokej na univerzitáchV USA funguje univerzitní liga NCAA ve dvou hlavních výkonnostních divizích. Na soupiskách vysokoškolských celků je deset Čechů. Pak existuje ACHA se třemi divizemi, kde si však student musí hokej platit. V ACHA působí osm českých mladíků. Kanadské univerzitní soutěže jsou čtyři a hraje tam jediný Čech - zlínský obránce Milan Dóczy. Na soupisce extraligového Třince figuruje Američan Cory Kane, který byl na univerzitě čtyři roky. |
Do věčné debaty o tom, zda se vyplatí mladým talentům odcházet z Česka pryč, přináší nový pohled, jednu z cest, jak třeba někdy v budoucnu pomoct českému hokeji.
Sovík sport v Americe spojil se vzděláním. „Je to alternativa, ve které není kompromis,“ tvrdí.
Nyní se věnuje vlastnímu projektu USA Sport & Study, která pomáhá sportujícím studentům. Na led už chodí jenom občas pro radost.
Ale o své zámořské zkušenosti může vyprávět.
Tisíce dětí sní při prvních krůčcích na bruslích o NHL, jak z nich budou noví Jágrové, Voráčkové či Pastrňákové.
Jenže pod tlakem rodičů, trenérů a agentů se často probouzejí do zámořské reality.
Konkurence domácích borců, kteří jsou zvyklí na tamní styl koučování, je obrovská. Ne každý nápor na psychiku vydrží, zvlášť když jedinec vsadí takzvaně „na jednu kartu“.
Co když to nevyjde? Vždyť míst v profesionální lize je tak zoufale málo. Budou mě pak chtít alespoň v extralize?
K těmto úvahám se mladíkům do hlavy vkrádá ještě nepříjemné odloučení od blízkých, které ztěžuje časový posun. Samota. Stres.
Problémem bývají i jazykové znalosti, mladí hokejisté si myslí, že se angličtinu doučí. „Ale když jednáme s americkými juniorkami, tak mi trenéři říkají, že potřebují, aby ten kluk uměl anglicky, aby jenom nekýval hlavou, když po něm něco chtějí. Aby někde mohl bydlet a normálně v rodině fungovat,“ upozorňuje Sovík. „A to se nebavíme o plnohodnotném fungování na univerzitách.“
V NHL stoupá počet hráčů z univerzit. Česko zastupuje Šustr
Šestadvacetiletý reprezentační obránce Andrej Šustr se o univerzitní lize dozvěděl na Aljašce, kam se v necelých osmnácti vydal z Plzně. Městečko Soldotna na březích řeky Kenai mu připomínalo plzeňské předměstí, jenom byly všude hromady sněhu, krutý mráz.
A pak v televizi viděl zápas hokejových vysokoškoláků. Strávili rok v juniorce, udělali přijímačky, nesměli mít agenta. „To chci taky,“ řekl si Šustr a počkal si na svou šanci.
Šustr zatím jako jediný Čech prorazil do slavné NHL přes univerzitní soutěž, patří k oporám Tampy Bay.
V aktuální sezoně působí v kanadsko-americké lize pouze dalších šest Evropanů s vysokoškolskou zkušeností.
Ale poptávka po vzdělaných hokejistech stoupá, zhruba třetina všech borců si může do životopisu napsat, že byli na univerzitě a teď hrají NHL.
Přitom ještě v roce 2003 to bylo 21 procent.
Dokonce i trenéři David Hakstol z Philadelphie a detroitský Jeff Blashill trénovali v minulosti vysokoškolský celek.
Že by nový trend? Proč manažeři klubů najímají chlapce s indexem?
Trenéři jsou nezávislí, v týmech je soudržnost
„Hráči jsou vedení k tomu, aby i mimo hokej přemýšleli nad různými věcmi, většina z nich je velmi inteligentní. Z pohledu kouče daleko lépe plní úkoly, lépe působí v kabině,“ popisuje Sovík vlastnosti hokejových vysokoškoláků.
Začátky na Hobartově univerzitě i pro něj byly kruté, angličtinu potřeboval 24 hodin denně, sedm dní v týdnů. Jako Evropan si musel vydobýt místo v kádru. „Proto nejdřív nejsi se spoluhráči moc kámoš. Ale postupně jsem poznal specifický faktor univerzitních týmů - soudržnost.“
Vysokoškoláci v klubech NHLKdo také prošel univerzitou? Jonathan Quick (brankář, Los Angeles Kings) |
Sovík navíc naprosto důvěřoval lidem, kteří ho vedli.
„Trenéři jsou tam velmi nezávislí. Otcové nechodí na každý zápas, někdy ani kouče nepoznají. Trenéři si prostě nemůžou dovolit nechat sedět ty nejlepší. Na univerzitách kouči zůstávají dlouho a profesně se vyvíjejí.“
Aby bylo jasno - ani když se hokejistům daří na ledě, nedá se škola ošidit.
Nutností je stoprocentní studijní docházka a ne všichni profesoři mají rádi zrovna hokej. Často hráči dodělávají úkoly ještě v autobuse cestou na zápas.
„Univerzita si nemůže dovolit, aby s jejich diplomem vyšel někdo, kdo si nesplnil povinnosti,“ říká Sovík.
Například Jack Eichel ovšem strávil na univerzitě pouze rok, po draftu 2015 si ho jako dvojku vzalo Buffalo. Při angažmá v NHL ovšem dál čtou skripta už jen výjimky - studium sociologie si chce dodělat právě Šustr.
A kdo se po univerzitě neuchytí v profesionálním hokeji, má tak jako Sovík spoustu dalších možností na uplatnění.
