Jen považte. Jeho mladší bratr Šimon hraje extraligu za Vítkovice. Táta Darek trénuje druholigovou Orlovou. Strýc Vít a Vladan vyzkoušeli hokejovou exotiku u protinožců, druhý z nich dokonce navlékl i dres australské reprezentace.
„Nejdál to dotáhl děda, byl v nároďáku a s Vítkovicemi má titul,“ říká Matěj z hokejové dynastie Stránských.
Dědečkovi Vladimírovi se alespoň v něčem může rovnat. Urostlý útočník je po roční pauze opět v reprezentaci, která v sobotu vyzve Finy a v neděli Rusy (oba duely začínají ve 12.00). A do sobotního mače na rozdíl od čtvrteční výhry 5:2 nad Švédy nasadí trenér Miloš Říha i Stránského.
„Už samotná nominace pro mě byla trošku překvapení,“ přizná s nepřeslechnutelným ostravským dialektem. „Loni mi to povzbudilo sebevědomí, že nejsem až tak špatný hráč, jak jsem si myslel. Navíc teď jsem ve Švédsku, kde je nejvyšší hokejová úroveň v Evropě.“
Švédská pohoda
Shodou okolností se i turnaj Euro Hockey Tour hraje v zemi, kde si zrovna mladý reprezentant vydělává na živobytí. I to tak trochu u útočníka Mory značí, že nezapře rodinné geny.
Stránští se nikdy nebáli hokejových dobrodružství. Pětadvacetiletý Matěj už má za sebou tři roky v kanadské juniorce, čtyři sezony marně válčil o NHL na farmě Dallasu. Přes rok bojoval v ruském Čerepovci, na podzim se přesunul do švédské ligy. „Asi to máme v rodině. I brácha si procestoval Kanadu,“ prohodí Stránský.
„Strejda (Vladan) žije trvale v Austrálii. Ten chtěl zase zkusit něco nového. Šel tam studovat, našel si tam hokej i manželku. Pracuje, staví baráky a je spokojený.“
Vitkovický hokejista Šimon Stránský
To on sám si rychle vybudoval pozici v Moře. Dostává moře prostoru, hraje přesilovky, boduje. Našinců jako Stránský nastupujících na severu Evropy v prvních útocích byste napočítali na prstech jedné ruky.
„Liga mi vyhovuje, podobá se Americe, kde je na všechno míň času,“ srovnává. „Mora je rodinný klub v malinkém městečku, srší tam pohoda. Hokeji fandí všichni, zdraví vás na ulici i při cestě na nákup.“
Potká se v nároďáku s bratrem?
Jaký to rozdíl oproti Čerepovci, který se trápí v KHL a za poslední měsíce vyměnil polovinu mančaftu i trenéra. Ale i švédská štace má drobné mouchy. „Strašně mi chybí mi rodina a malá,“ líčí Stránský. „Ale po srazu za mnou přijedou a budou se mnou do konce sezony.“
Finsko - ČeskoSledujte od 12.00 podrobně online. |
Promrzlé večery tak doma trávil sám u extraligových zápasů, při kterých na dálku fandil bratrovi Šimonovi. Ve Vítkovicích patří jedenadvacetiletý Šimon mezi stabilní a nejproduktivnější útočníky. A při zoufalém hledání schopných mladíků není vyloučené, že i k vítkovickému Stránskému zanedlouho doputuje reprezentační pozvánka.
Při rodinném setkání by tak bylo o další hokejové téma víc.
